Následující článek nejspíš zamíchá žaludkem nejednomu fanouškovi našeho vrcholového sportu. Je už ale načase, začít říkat věcem pravými jmény.
X+
Kdysi to krásně popsal náš špičkový tenista Ivam Lendl na příhodě, která se mu udála před zhruba 30 lety. Tehdy Ivan vyhrál docela sympatickou sumu v dolarech na jednom ze světových turnajů.
Po návratu do Československa byl předvolán na vedení tehdejšího tenisového svazu, bylo tam na něj asi hodinu řváno a bylo mu vyhrožováno zákazem dále reprezentovat. Nakonec to vzdal, odevzdal celou výhru funkcionářům, i když byla jeho, a ještě toho dne se v tichosti rozhodl emigrovat. Že to bylo před třiceti lety? Že už to není dnes možné. Naopak, podobné poměry panují v našem vrcholovém sportu dodnes.
Když před šesti, či sedmi lety vyhrála Petra Kvitová ve Wimbledonu částku lehce přes 30 milionů korun a novináři se jí ptali, jestli se na finance z téhle výhry těší. Petra Kvitová byla smutná a odpověděla cosi v tom duchu že ani ne. Mohla tehdá Petra mluvit o panu Černoškovi, tedy svém agentovi a zároveň říct, že z těch peněz neuvidí ani polovinu? Nemohla, má to ve smlouvě. Co na tom, že zmíněný pán je z její strany placen jako agent a ze strany Tenisové federace jako funkcionář. Střet zájmů jako Brno, řeknete si, ale koho to zajímá.
Bez povolení těchhle funkcionářů by Petra nemohla startovat jako reprezentantka.
Arogance, kam se podíváš.
Ivan to kdysi při jedné soukromé debatě shrnul následující větou. "Na straně jedné jsou sportovci, co dřou až do padnutí a na straně druhé funkcionáři, co jenom poroučí, vyžadují a rozkazují.
Když jsem četl knihu Gabči Koukalové. a Martina Moravce, spousta lidí, a zejména těch, co tu knihu ani nečetli, ji za to kritizovala. O kvalitách té knihy není pochyb, ostatně ji spolunapsal jeden z našich nejlepších "Ghost writerů". Co mně ale docela zaráželo, byl fakt, že ta kniha k zákulisi našeho biatlonu není o dost kritičtější. Zejména, když to zákulisí znáte.
Když nedávno ukončila z podobných důvodů kariéru Karolína Erbanová, nebylo se ani čemu divit. Když se vydala vlastní cestou, a nechtěla strkat hlavu do chomoutu nevýhodných smluv se svazem, její trenér ji mediálně ostřeloval skoro rok, než to sama vzdala. Bez funkcionářů a nevýhodných smluv s nimi neměla šanci znovu reprezentovat.
Což je tak trochu ohavnost, protože na jedné straně funkcionáři berou štědré dotace, na druhé ždímou vrcholové sportovce, kteří podle takto pokroucených pravidel nemají šanci se probojovat na vrchol svými výsledky, ale musí být oněmi funkcionáři "Nominováni".
O tom, že se takto získané finance proženou přes účet svazu a jak se s nimi následně hospodaří, je lepší raději nemluvit.
Nejnovější případ se objevil včera. Ester Ledecká prozatím nepodepsala jednostranně nevýhodnou reprezentační smlouvu. Jinými slovy - nechtěla se nechat tolik okrást. Ty miliony na její sportovní přípravu neplatili funkcionáři ale Janek Ledecký, Esterčin otec.
Snad nejsem sám, kdo si myslí, že absolutní moc těchhle funcionářů by se měla omezit. A pokud ne jinak, tak i zastavením dotací.
Funkcionáři tu nejsou od toho, aby poroučeli a omezovali náš sport. A pokud nebudou schopni si naše sportovní talenty udržet, nemají ve svých funkcích co dělat.
Přikládám link na interwiew s tou, kterou náš vrcholový sport brzo ztratí..
https://www.youtube.com/watch?v=fisfu8sDg2o
