Poplatkový úlek zraněného člověka...

Dovolím si podělit se s Vámi o jednu nedávnou, vpravdě nepřenositelnou zkušenost, s naším zdravotnictvím...  Přišel jsem před dvěma lety k úrazu se skoro hodinovým bezvědomím a této příhodě.  Stála za to...

133 LEXINGTON street MANHATTAN NY.US. 5 dní poté.Autor J.Z. 2009.

V první polovině minulého roku, jsem v Severních Čechách přišel ke "sportovnímu" úrazu. Odvezli mně do nejbližší, dobře fungující, koneckonců dobře financované nemocnice.  Šlo o moderní a velice solidní zařízení. Měl jsem možnost to ocenit. Otřes mozku s bezvědomím není nijak příjemnou věcí. Někdo si tuhle zkušenost odbyde v mládí, mně se vyhýbala a přišla, už trochu nečekána, až v mých osmatřiceti. Zkraje to není nijak nepříjemné, neboť Vás nic nebolí, nic necítíte, jak už to v bezvědomí bývá.  Až se jim podaří vás po půlhodině přivést trochu k sobě, mluví na Vás jako na malé dítě, za což máte chvíli chuť je zabít, ale pak zjistíte, že Vaše schopnost artikulovat a vyjadřovat se, je opravdu na úrovni malého dítěte a tak rezignujete a pomalu odevzdaně odpovídáte na otázky o alergiích, játrech, nemocech co stejně nemáte, pojišťovně a tak. Že musíte do práce, pozítří Vám to letí a tak, neberou vůbec vážně. Ani se jim nedivím.
Když došlo na fakt že se asi nepodepíšu, (nemohl jsem toho v tu chvíli víc), tak sestřička špitla že mi ten formulář na poplatky dají podepsat snad zítra, podle toho, jak na tom budu.  Rozumnějme tomu tak, že tehdy čerstvě nová socialistická Ústecká hejtmanka Jana Vaňhová začala rozšafně plnit ten hloupý předvolební slib, jímž si ČSSD získala nejeden hlas. Jinak jde o solidní političku, ale bylo to ještě za časů železného Jiřího Paroubka a tehdy se jelo podle jeho not.
Pamatuju se, že jsem napjal všechny síly a souvislou větou prohlásil, že poplatky zaplatím a to rád a nic nechci. Jsem slušný člověk.
Ošetřující personál se zasmál, ale to sestřiččí mládě s formulářem se nelenilo zeptat proč. Dodal jsem zesláble, že by paní hejtmanka měla radši vrátit ty peníze co teď rozhazuje, zpátky do té eldéenky, nebo odkud je po vzoru Davida Ratha má.  Holka to nepochopila, lékař se zvesela pousmál a já kterého to stálo zbytek sil, jsem se opět začal propadat do milosrdného bezvědomí, kterému možná pomohl pan doktor tou injekcí nevímčeho, kterou mi zrovna dal.
Ke svému pobavení, jsem se druhý den dozvěděl, že takhle reaguje skoro třetina běžných pacientů. Dokonce i těch, co nejsou moc při sobě, jako já...

Když jsem si několik dní nato, prohlížel sám sebe v zrcadle, zazvonil telefon. Zazvonil ve tři ráno,  protože ten kdo mi volal zapoměl, že jsem v New Yorku a je tu jiný čas. Zavrčel jsem na pozdrav  a nechal jsem si vyprávět příhodu svého kamaráda a  bývalého šéfa, který před chvílí vypadl z ordinace v Kladně, kde mu sdělili (šel si pro prášky) že je pan hejtman Rath tak hodný a že poplatky za pacienty hradí. Protože je starý cynik, nelenil se tázat, jestli to David platí ze svých soukromých peněz anebo z peněz všech, jako to dělali kdysi komunisti. Vypadl rychleji, než mu stihli vynadat. Oba jsme se zasmáli a pak jsem mu pomalu vyprávěl zase svůj vlastní zážitek.                                                                                                             Jak Americké, tak Německé zdravotnictví jsou nákladné instituce a spotřebují mnoho peněz. Ale Ani v Evropě, ani na severoamerickém kontinentu se vám nestane, aby lékařský personál míchal svoji práci s politikou.

To se děje jenom u nás doma.
Socialismus ale asi naše zdravotnictví nikdy neopustí. Za dva roky se ukázalo, že poplatky splnily svůj účel a socialisty, chudáky, tenhle jejich slib stál jen část rozpočtů, jejich popularitu,  moc nepomohl a Středočeši nyní díky tomu letos neměli na opravy silnic.

Chce se Vám mít to svědomí a ušetřit 30 korun?