Byla by to typicky česká scéna, kdybych býval mlčel. Byl by to smutný obrázek o jedné matce, jakých je okolo nás hodně. Jenže já něco řekl. A poměrně nahlas.
Vystoupím z vlaku a majíc pauzu 30 minut, než mi pojede další do mého milovaného Saska, došel jsem si v příhraničním Děčíně na malý nákup. A to by bylo, aby Vám někdo nezkazil den.
Mezi regály obchodu si vybíraly tři, zhruba třicátnice a před nimi šel pomalu malý, tak pětiletý klučík. Kupodivu ta nejhezčí z těch dam toho malého v jednom kuse peskovala. Na tohle nesmí sahat, tam nesmí jít, tohle dělá špatně. Těm jejím kolegyním se to sice asi nelíbilo, ale byly trpělivé a k protestování se neměly.
Tak jsem se na klučíka přátelsky usmál, jako že ho chudáka chápu. A peskování pokračovalo dál. Ten prcek musel mít až doposud docela těžký život. Taková maminka, to je za trest. Jak opuštěně se takové dítě musí cítit, to si nedovedu představit. Tak jsem se na kluka usmál ještě jednou a jeho matce to asi začalo vadit.
Mně si peskovat nedovolila, ale kluka zasypala výčitkami, "cože to jako teď dělá"?
Ani ta slepice není tak hloupá, pomyslel jsem si a pak mně napadlo, že ono pomyslné větro studené vody, před těmi kolegyněmi, si ta zlá mladá paní zaslouží.
A tak jsme se na ni ošklivě podíval až zmlkla, sklonil jsme se ke klučíkovi, který právě začínal natahovat, pohladil jsem ho po tváři a trochu nastydlým , ochraptělým hlasem jsem řekl hroznou věc...
NEBREČ. JÁ BYL TAKY NECHTĚNEJ ?
Co následovalo, si nedovedete představit. Pominu fakt, že to byla lež. Já měl v jeho letech šťastné dětství.
Matka (záměrně neříkám maminka - ten titul si ta zlá ženská nezaslouží) se vyděšeně podívala po těch dvou kolegyních, které, jak to vypadalo, se mnou souhlasily, zalapala po dechu a pak to začalo. Došlo u ní k něčemu, co legendární český pilot, Ing.Václav Jirsák kdysi dávno nazval "Erekcí a ejakuací zároveň".
Rozeřvala se na mně, jak ta nejhorší čarodějnice z Tolkienových pohádek a byla udivená, že se na ni dívám pohledem cynického kocoura, který hledí na myš před sebou.
"Dám si tě k večeři holka" pomyslel jsem si zatímco vyděšené tety táhly pryč malého klučíka, aby to nemusel slyšet.
Tak jsem přetrpěl všechny ty kurevníky, idioty, hovada a debily a až po dlouhých vteřinách trpělivého čekání jsem ji přerušil, jednoduchou, trochu primitivní, ale fungující větou
CO - TU - RVEŠ ?
Řvala dál a víc a začala hrozit Policií a že jim to řekne po svém. Tak jsem jí připomněl, že jsou tu kamery a mikrofony a že nebude moct lhát. Když jsem navrch přidal, že to video taky může dostat sociálka, (a bylo by to namístě) vztekle praštila s nákupem nejmíň za tisícovku a s kolegyněmi za neustálého vyhrožování odešla z obchodu. Viditelně ten den ztratila víc, než jen dvě kamarádky.
Ale - zasloužila si to.
Tak jsem se za ní chvíli díval a myslel na to, jak se ten kluk musí každý den cítit.
Spousta lidí si neuvědomuje jedno velmi důležité, staré hebrejské moudro.
"Děti jsou bohatstvím chudých"
Děti jsou naším bohatstvím a měli bychom je mít rádi.
Jan Zíma.
