Středeční vyjádření Michaela Kocába o českém rasismu a nepochopení Romů ve společnosti vyvolává otázku, zda bychom se neměli zajímat nejen o slova tohoto politika, ale také o jeho minulé činy.
Michael Kocáb ve středečním tiskovém prohlášení činil závěry o příčinách severočeské krize a situaci ve Šluknovském výběžku.
Je zarážející, že zcela přešel otázku tamní vysoké Romské kriminality. Zhoršená bezpečnostní situace, byla právě oním spoustěcím momentem tamních nepokojů a toho, že olupovaná, okrádaná a denně utačovaná starousedlická většina tamní společnosti, uspořádala několik veřejných happeningů a dala najevo svůj nesouhlas s místními poměry.
To, ze Romové denně okrádaji místní občany, to, že není týden, aby nedošlo k brutálnímu napadení či loupení ze strany místních Romů, jakoby exministr pro lidská práva nechtěl vidět.
Jenže strach a obavy místních, jež jsou denně tímto nebezpečím ohroženi, jsou opravdové a ignorace expolitika a současného podnikatele pana Kocába situaci nejen že nepomůže, ale spíš ji může ještě zhoršit.
V této souvislosti se samozřejmě nabízí jedna důležitá otázka.
Nezačínaly nepokoje a pozdější pogromy proti Romům a Židům v předvečer druhé světové války úplně stejně ?
Je na tom něco pravdy až na významnou vyjímku.
Zatímco v třicátých letech šlo masovou propagandu svrchu, jíž mnoho lidi ve společnosti opravdu podlehlo, dnes je situace opačná. Politici na nižších stupních státní správy problém ignorují a dění v ulicích je spíše hlasem lidí, jichž se problém dotýká nejvíce - jako obětí.
Ne nepodstatný je fakt, že Romové už měli svoji špatnou pověst v oněch třicátých letech, zatímco Židé patřili a dodnes - i když méně nápadně - patří, k elitě společnosti.
Romové elity také mají. Připomeňme si třeba populární televizní hlasatelku Ivetu Kováčovou, fotografa Jana Josefa Kotlára, nebo novináře Partika Bangu (což sem píšu i přesto, že mne tento populárni správce blogu IDNES.CZ údajně nemá příliš v oblibě).
Jenže daleko méně početná Židovská entita vygenerovala mnohanásobně větší spoustu osobností, jako byli George Gershwin, Jaroslav Ježek, Tomáš Töpfer, či Zlata Adamovská. A tito, ať už se jim to vrátilo zpátky, či nikoli, dali tomuto světu daleko více, než Romové, zvyklí z velké části si jen stěžovat na svůj status a nastavovat ruku.
Oblíbeným argumentem Michaela Kocába na poli kultury je genetická nadanost Romů pro hudbu. Ano s tím lze souhlasit. Ale ať mi někdo připomene, kolik že má Romská populace svých Bedřichů Smetanů a Fryderiků Chopinů ve svých řadách za posledních 300 let. Ani jednoho - dá se s určitostí tvrdit.
Pan exministr Kocáb se podílel na několikaletém útlaku slušnějsí části obyvatelstva a dnes by se měl spíše než výčitkám, jak jsme k Romům nechápaví, věnovat vlastnímu sebezpytování, zda nám jako vlivný politik nekřivdil.
Prohlašovat, že za situaci v sociálně vyčleněných oblastech mohou ti, kdo nekradou, neloupí, nezneužívají sociální dávky a ještě pracují a platí daně, je významně nezodpovedné. Říkat, že se nesnažíme o soužití a konec nepřátelství s Romy, je lež.
TO ONI NECHTĚJÍ !!.
Jan Zíma
