Mediální srážka dvou extrémistů očima české veřejnosti.

Lže předseda DSSS Tomáš Vandas jako když soukromý žurnalista Vít Hassan píše ? Jak daleko mohou zajít mediální prohlášení dvou krajně uvažujících negativních celebrit a jak moc se to podepíše na české veřejnosti ? Zlaté časy ulhaného Rudého práva - dá se říci.

JAK DALEKO DOJDOU SPORY TOMÁŠE VANDASE A VÍTA HASSANA ?J.Z.

Oba účastníci současného dění jsou veřejnosti známi snad více, než vlk a zajíc ve slavném seriálu Vjačeslava Kotěnočkina, Jen počkej zajíci, jež je známý také pod původním názvem " Ну, погоди! "
I o jejich vzájemných vztazích se dá hovořit srovnatelně. Oba také rozsáhle lžou. Srazí li se v médiích dvě takovéto "celebrity" česká veřejnost se z gejzírů tryskajících extrémních myšlenek dozví mnohé o nitru současného extrémisty. Je libovolné, zda levicového buřiče, či zakukleného nácka. Uvažování extrémistů je totiž v mnoha směrech poučné. A také stejné.
Tomáš Vandas ve svém vidění světa vidí v romské otázce zcela jistě drajv do vysoké politiky a bohužel u něj generálně platí, že co rom, to rozpínavý idiot. A ta asi třetina normálních, reálně existujících a do práce chodících příslušníků tohoto etnika pro něj buď neexistuje, nebo ji nechce vidět. Možná se mu jen nehodí do jeho extrémně - populistického krámu. Je to škoda, veřejně publikované úvahy tohoto lídra krajní pravice házejí celou romskou populaci do jednoho pytle na základě principu kolektivní viny. To je pomýlené ale hlavně - zásadně nespravedlivé. Romské etnikum nemá ve vidění Tomáše Vandase společenské elity ani běžnou střední třídu obyčejných, normální a slušný život vedoucích lidí.
Tomáš Vandas se také neštítí obelhávat veřejnost. Kdo z vás si vzpomene na nedávnou demonstraci v Ústí nad Labem, kdy DSSS na nastrčeného bílého koně uspořádala demonstraci proti plánovanému ghettu na severní Terase, jistě si to uvědomí. A že tehdy šéf našich "dělníků" obelhal veřejnost, která se až na náměstí dozvěděla, že nepřišla na akci iniciativy STUNL, ale na pochod nácků, o tom už dnes není pochyb.
Před několika dny šel ale Tomáš Vandas ještě dále. Po napadení Tonyi Graves obvinil tuto zpěvačku veřejně ze lži jenom proto, že dva útočníci nebyli registrovanými členy DSSS ale pouze jejími sympatizanty. (Teď to rozlišujte, jestli ten nácek, co Vás zmlátí, má v kapse stranickou průkazku). A tak tato možná trochu nesnesitelná, ale jinak geniální černošská zpěvačka nakonec asi bude Tomášem Vandasem ještě trestně oznamována jenom proto, že ji napadli Vandasovi lidé, u nichž ale nejde dokázat členství v Dělnické straně. Ano, takoví jsou čeští nácci - lžou médiím a na Policii udávají jako za Hitlera.

Vít Hassan, známý kontroverzní blogger, jde ale mnohdy ještě dál. Vítu Hassanovi se musí nechat, že i přes to, že své psaní nedotáhl až k placené profesi, alespoň velmi dobře píše. Bohužel také přesvědčivě lže. Jeho poslední atak vůči lídrovi Svobodných, vysokoškolskému učiteli panu Machovi, zašel daleko za hranice žurnalistické etiky a to jak porušením předem dojednané autorizační dohody, (za což se u novin vyhazuje) tak způsobem kladení argumentů.
Vít Hassan do jisté míry rozděluje českou společnost. Jakkoli je to u tohoto autora málo přijatelné, v jeho vidění světa je česká společnost generálně rasistická a xenofobní. Na serveru ROMEA.CZ, poslední dobou díky novinářům jako je Patrik Banga, poměrně seriozně píšícímu, publikoval nedávno Vít Hassan všeobecné obvinění české společnosti z xenofobie. Podle něj jsou zřejmě všichni příslušníci majority vinni.
Jeho dehonestace Tomia okamury, jež delší dobu poukazuje na fakt, že pravděpodobně nevinně odsouzený extrémista Plekanec by si zasloužil spravedlivý proces, je výmluvná. Česká společnost může najít celou řadu shod mezi údajnými vrahy Plekancem a Kájínkem. Oba jsou pravděpodobně odsouzeni za něco, čeho se nejspíš nedopustili. Soukromně se domnívám, že by oba stejně byli ve vězení i když třeba za něco jiného, ale pochopitelně mi z mnoha důvodů vadí, že jsou ve vězení za skutky, jež možná vůbec nespáchali.
Tomio Okamura, jako myslitel, na toto téma dlouhodobě píše a světe div se, vznáší zásadní otázky. A jak se zdá, jeho kritikovi Hassanovi to stačí k tomu, aby ho již asi tak rok pomlouval na webu za kdeco.
Že jdou principy publikační etiky stranou - to je Vítu Hassanovi, blogerovi, jež se na profilovou fotografii svého blogu nafotil tak, aby jeho odvrácenou tvář nebylo poznat, asi jedno. Jenže média mají rozsáhlou moc. Zejména velikou moc škodit a ublížit. Zde etická stánka osobnosti Víta Hassana celkově selhává. Čím více ublíží, tím je spokojenější.
Jakkoli je toto jeho vidění světa vzdáleno pravičáství Tomáše Vandase, má s ním mnoho společného.
Černobílé vidění světa, radikalismus a -
- uplatňování kolektivní viny.
Vít Hassan svůj nesmiřitelný extrémismus schovává za výmluvu potřeby jít proti názorovému proudu, zatímco Tomáš Vandas předstírá, že extrémistou vůbec není a okázale se ptá, "o čem že se to mluví".

Vandasova srážka s Hassanem očima médií...
Člověku přijde veselé, když se pak v nedávných článcích dočte, že Vít Hassan pozval na interwiew Tomáše Vandase a dostatečně jej dehonestoval. Co už opět blogger Hassan neříká, je to, že předsedu "dělníků " vylákal na schůzku pod falešnou identitou. Na setkání s extrémním levičákem by totiž Tomáš Vandas nikdy nešel. Tak bylo třeba jít tam pod smyšleným jménem. Znáte snad někdo srovnatelný příklad novinářského lhaní ? To totiž nedělají ani novináři toho nejspodnějšího bulváru.
Oba tito pánové reprezentují krajní názorový extrémismus. Vzhledem k jejich velké potřebě vracet mediální kousance a vynalézavosti, se dá očekávat, že jedna, či druhá strana v dohledné době začne přemýšlet o dalším bolestném mediálním útoku.
A bude se na co dívat.
Tak si počkejme - bude to stát zato.

Jan Zíma