Má pedofilní deviant právo na posmrtnou úctu ?

  Média se nyní rozplývají nad doposud záhadnou smrtí pana dirigenta Bohumila Kulínského, jež za svého života vytvořil známé hudební těleso a zároveň zničil psychiku mnoha dětí, které zneužíval.

Ten soubor ještě jako Kulínčata založil jeho otec za války a když jej po více jak třech desetiletích přebíral Kulínský mladší, hvězda toho souboru začala pomalu stoupat. Co už si asi lidé dnes nepamatují je to, že Kulínský mladší, přes svůj nesporný talent, byl vlastně rozmazleným dítětem s velkým egem. A protože sbor byl úspěšný, leccos mu procházelo. Není pochyb o tom, že sborem přinejmenším od šedesátých let prošla celá řada budoucích populárních hvězd ale také se v něm děly věci co nebyly moc v pořádku.

Můj pan doktor mi kdysi dávno řekl , že zásadní výklad práva je ten, že moje práva končí tam, kde začínají práva toho druhého. Tahle stará Americká definice osobních práv je jednou z nejlepších co znám.

Podle Charty základních lidských práv máme právo na kdeco, ale neměla by ta práva být ve vzájemném konfliktu.

Jako člen a sólista poměrně známého folklórního a divadelního souboru, jsem ještě ve svých internátních časech měl možnost pana Kulínského osobně poznat. Bylo to několik let před listopadem 1989. I přes své mládí jsem pochopil, že být mladou hezkou sboristkou v Bambini di Praga bude asi velmi složité. Struktura osobnosti pana sbormistra by se dala shrnout slovy o egomaniakovi a nadsamci co o všem rozhoduje sám.

Pamatuji si když byl souzen. Za zneužití třiceti dětí dostal pět a půl roku. Ve stejném týdnu ta samá soudkyně za stejné zneužití jednoho dítěte dala jinému prasákovi rovnou osm let. Ale jak jsem slyšel - pan Kulínský by jistě nikdy nikoho nepodplatil.

Za sebe musím říct že jen jeden člověk z umělecké sféry se mi za celý život uměl zhnusit víc, když jsem ho poznal. Tím byl před lety sochař Pavel Opočenský, ještě za dob, kdy se vědělo o jeho povaze, ale ne o jeho sexuálních eskapádách s malými romskými dívenkami.

Na straně jedné uznávám přínos pana Kulínského naší hudbě. Na straně druhé nemůžu zapomenout na poničenou psychiku jeho nejméně třiceti obětí z nichž jsem dvě znal . Těch které to přežily a poté měly z toho jeho zneužívání na desítky let zkažený život. Otázka, kterou asi nevyřeším je jednoduchá.

Má bezohledné pedofilní prasátko právo na posmrtnou úctu ?