Když auto pláče...

Před dvěma dny v Německu představené systémy C2C budou zcela jistě znamenat změnu našeho vnímání funkce automobilu tak, jak jej chápeme doposud. Veřejnost ani většina novinářů ovšem neví, že tento systém v tichosti funguje v Evropě již 12 let...

J.Z.2010

Ještě smutnější je, že jediný zpravodalský kanál, jež tuto informaci doma v čechách přinesl, nijak nezmínil, že jde původně o vynález Mnichovského výrobce, firmy BMW.
Vzpomínám si, jak jsem byl pozván v roce 1999 do Mnichovského muzea BMW, kde se konala jedna z prezentačních akcí tohoto výrobce a byl zde za významného zájmu německých médií představen projekt, tehdy ještě pod názvem DuUWS (DEFEKT und UNFALL WÄRNUNG SYSTEM.)
Většina z přítomných už si tehdy uvědomovala, o jak revoluční myšlenku jde a že je jen otázkou času a v té době ještě vysokých výrobních nákladů, kdy tato technologie začne zachraňovat tisíce lidských životů ročně.
Systém včasného defektového a nehodového varování je ve své myšlence překvapivě jednoduchý. Automobil mající technický problém pro který se zastavil, či je nepojízdný pro čerstvou nehodovou situaci od střední a vážnější nehody a výš (kdy se již otevřely airbagy) začne na krátkovlnné frekvenci vysílat. Tehdy šlo tuším o frekvenci 2.416- GHZ a vysílání mělo rozlišit dva módy. PROBLÉM za lehkých potíží- ALARM v případě nehody. Vysílání mělo být všesměrové a mělo být zachyceno automobily a patníky.
Patníky - vím jak neuvěřitelně to zní.
Jenže v BMW si z nás tehdy legraci nedělali. Kromě vozidel této značky které měly varovat řidiče před tím,  že ve vzdálenosti 1 km a méně se stala vážná nehoda, nebo někdo třeba jen mění kolo u krajnice a neměli bychom ho srazit (zapnul varovná světla), měly toto varování přinášet i bílé plastikové patníky. Ty známe i u nás a jejich oranžová a z druhé strany i bílá odrazová plocha, je logickým matematickým řešením schopnosti vnímání lidského mozku, asi přes padesát let starým. Umožňuje řidiči i za únavy, či deště, stále se orientovat.
Jenže "Patníky BMW" byly a pořád jsou, něčím mnohem lepším. Díky malému solárnímu článku,  dobře schovanému za jednou z odrazových ploch,  sbírají energii a když zachytí "Plačící" signál, prostě se rozblikají a varují každého řidiče. Rozlišují v oněch dvou módech mezi problémem a nehodou. Podle toho blikají - klidně nebo rychle.
Když tehdy skončila hlavní prezentace tohoto revolučního vynálezu, měl jsem možnost několik minut hovořit s jeho tvůrcem. Na dotaz, jak na tuto myšlenku přišel, mi k mému překvapení odpověděl, že v přírodě a poté ve vlastní rodině.
Auto je součást společenství jiných aut a v tom je stejné jako lidé. Špatné je to, že když autu něco je, tak nepláče ani nekřičí. My lidé to děláme. Tak jako pláče dítě, když mu chybí péče, společnost, nebo se cítí osaměle, tak jako naříká zraněný, (aniž si to uvědomuje), aby si ho  někdo všiml a pomohl mu, tak by mělo křičet i auto. Auto jež je možná zdemolované, ale vevnitř jsou zranění, žijící lidé, potřebující pomoc.
Je totiž třeba křičet, aby ta pomoc přišla.
Dva roky po této prezentaci se BMW podařilo přesvědčit Bavorskou vládu o užitečnosti tohoto projektu. V Bavorském parlamentu přes všechny pomluvy, už od časů Otto Wichtelsbacha zasedají většinou celkem osvícenci a tak se povedlo během let 2001 až 2004 přesadit na dálnici z Mnichova na Regensburg asi 80.000. patníků se systémem včasného varování a ty zde v tichosti fungují doposud. Pochopitelně nejde o patník s původní cenou. Elektronika velikosti kalkulačky a půlkilová baterie něco stojí, ale 200% je celkem slušnou cenou za desítky zachráněných životů ročně.
Kdykoli na této dálnici nehodou, či jinak zkolabuje vůz BMW od řady 6 a výše, víte o tom podle blikajících patníků asi kilometr předem.
Po 12 letech systém C2C (Car to Car) asi konečně půjde do provozu.
Dnešní systém už rozlišuje, jestli jste na silnici, kde je nehoda a pokud je ta nehoda za rohem, dozvíte se to, až když zapnete ukazatel směru tam, kde je za rohem onen problém.
Dnešní systém mimo jiné pracuje s GPS a lze jej přesně lokalizovat. I patníky ztratily původní význam a systém rozlišuje, zda například nehoda není v protisměru.
Dnešní plačící auto už dokáže i říct, co mu chybí. Stejně jako na plačícím dítěti podle typu pláče poznáte, zda mu chybí plínky, má zraněné koleno, anebo se jen cítí osaměle.
Autor tohoto vynálezu před několika lety zemřel a nedočkal se uznání svého nápadu.
Pokud by s námi dnes byl, na předevčerejší show na Frakfurtském autosalonu by asi měl radost z toho,  že jeho nápad konečně začne fungovat pro miliony lidí.. A pro desítky tisíc v budoucnu zachráněných lidských životů.
Jan Zíma
Děkuji firmě Bayerische Motoren Werke za pomoc při připravě tohoto článku.