Kalouskovi Celní loupežníci .

Následující článek vyvrací některá mediální tvrzení Miroslava Kalouska o jím spravované Celní správě a jejích pracovních metodách, které jsem "v terénu" měl možnost okusit. A asi už nejen já.

BUDU TVRDĚ VYMÁHAT DANĚ !

Tato příhoda se udála před řadou měsíců a vzhledem k tomu, že se opakovala, jsem byl požádán o její zveřejnění.

Mám zato, že existence Celní správy je nutná, ale pokud politik, jež ji řídí, vytvoří podmínky pro to, aby se mohla chovat skoro jakoby neexistovala pravidla, je to špatně.
Jednoho slunečného pátku, před řadou měsíců, jsme jeli s kolegou Karlem na návštěvu k jeho rodině do Středočeského Buštěhradu. Už ve čtvrtek jsme zajeli nakoupit, co má jejich pantáta rád a já se na setkání se starými přáteli a taky svojí bývalou klukovskou láskou, jež už je za Karla přes 15 let vdaná a má dva adolescentní nezvedence, docela těšil. Mám k těmhle krajům vztah, protože jsem tu strávil část svého mládí, a jednu z nejhezčích částí svého života. A tak jsem se těšil na víkendové grilování, frflání pantáty, jak mu zase letos neurodí pole a traktor už taky moc netáhne a jeho vnuky, kteří zase určitě staví nějaký nový model letadla a jako obvykle, nechce jim to letět. Víkend s blízkými je něčím, na co se prostě musíte těšit.
Pochopitelně Karel myslel na všechno a ve čtvrtek nakoupil pořádně. A protože není hlupák, aby platil tuzemské ceny za nekvalitní potraviny, nakoupil ve čtvrtek v Saském Heidenau kde přes týden bydlí a jeho ošuntělé desetileté auto by si v tu chvíli nezadalo s nějakým Polským - inu táhli jsme kufr auta skoro po zemi. Ale co, mrazák člověk nemá, aby byl prázdný, kluci sportují a musí zdravě jíst, pantáta rád Holandské slanečky a mamča, ta letos zdravě hubne - asi to znáte. A tak jsem se s "víkendovým" taťkou vracel do oblíbených krajů netuše, jak nepříjemně mne v pátek odpoledne zasáhne mocné rameno politika Miroslava Kalouska.
To, co by se Vám zdálo nemožné, se nám stalo na dálnici u Středokluk, směrem na Slaný. Z příjemného povídání o klucích a rádiem řízených modelech, nás vytrhlo modré zablikání dodávky s nápisem CELNÍ SPRÁVA, která nás těsně předtím předjela. Trochu nás to překvapilo. Nebyli jsme neoznačenou dodávkou s vietnamským řidičem a měli jsem i české SPZ. Čekat u civilního auta daňový delikt je málo pravděpodobné.  Jsme slušní pánové, zastavili jsme a čekali, co se bude dít. Z vozu vystoupil čtyři celníci, ozbrojení, oblečení v nějakých služebních kombinézách a slušně řečeno, moc se nám nelíbili. Chováním, vzhledem, prostě ničím.
"Asi nám polezou do auta",  řekl jsem Karlovi pobaveně a on překvapeně reagoval "to můžou"?
"Ale jo, můžou".
Stěkavé "Pojďte nám ukázat kufr !" se ozvalo hned, jakmile Karel stáhnul okénko.
Řekl jsem, že to pro jistotu natočím, z přihrádky jsem vytáhl Karlovu kameru a vystoupil s ní z auta spolu se svým kolegou.
"Zůstaňte vevnitř v autě ! " nařídil mi hned druhý z celníků, když viděl kameru a já, protože znám dlouhá léta dobře pravidla novinařiny, jsem mu připomněl, že pokud nejsem zadrženým, pro což by musel mít důvod, nemá mně co omezovat v pohybu a mých právech. Poté co jsem ho vzal do záběru, nařídil, ať ho netočím a dočkal se odpovědi, kterou by se dnes, v čechách asi měli naučit všichni.
"POKUD JE TOHLE OFICIÁLNÍ A LEGÁLNÍ ÚŘEDNÍ AKT, NATOČIT SI VÁS MŮŽU !  TAKŽE SI VÁS NATOČÍM "
Nechtějte slyšet ty řeči jež následovaly, ale nic nenadělali, přehrabávání kufru, ve kterém jsme jim samozřejmě nebránili, jsem celé natočil.  Abych dodržel jakousi rovinu lidské spravedlnosti, musím říct, že totéž provádím v Německu Bavorské BUNDESPOLIZEI, pokud její kontrola přesáhne 10 minut, nebo začíná připomínat obtěžování.
Jeden z nich, snad ve snaze si do nás trochu sáhnout, si prohlídl nekolik balíků minerálky Römerquelle, která se v ČR pochopitelně neprodává a cynicky se o obsahu kufru vyjádřil odsudkem" nojo, maj to z Německa". "Do toho, co v soukromí pijem za minerálku vám z úředního hlediska nic není" opáčil jsem a kontrola byla u konce. Když je Karel poté požádal o průkazy, abychom věděli, kdo že nás kontroloval, dost hrubě nás odbyli. Jediný, kdo nám průkaz ukázal, tušíc, že by z jejich chování mohl být jakýsi oprávněný mediální malér, byl velitel jinak neochotných celníků.
A tak jsme vyrazili vstříc několika posledním kilometrům a vzájemně jsme se shodli, že nebudeme kazit blízkým víkend touhle příhodou s úředníky ministra Kalouska.
Až když se tohle stalo minulý týden Karlovi znova, požádal mne o zveřejnění.

Sám sebe se ptám, proč se může Česká Policie chovat slušně a oproti tomu Čeští celníci jsou svojí arogancí horší, než kdysi bývalá, komunistická Veřejná Bezpečnost.

Trochu mi to připomíná Chevalierovy Zvonokosy: Jen o řád výš a to na téma ostudy a společenské zodpovědnosti. Ministr financí ždíme obyčejné lidi a předseda vlády jež za to nemůže, aby pořád přemýšlel, jak se voličovi omluvit právě za všemocného ministra financí.
Nemám nic proti tomu, že stát by měl efektivně vybírat daně a nemám nic ani proti jejich výši. A to i přesto, že vím, jak motivující jsou daně Americké, které jsou nízké a díky tomu USA prosperují v mnoha směrech lépe jak Evropa. Ale pokud je realita taková, že podřízení ministra financí se mně, nebo komukoli z Vás, smějí vrtat v soukromí, prohledávat kufr auta, osobní zavazadla na letištích a i jinak obhrouble narušovat člověku jeho nedotknutelné právo na prostor a soukromí, je to špatně. Zejména, když tak činí jenom proto,  aby si zdůvodnili svoji mnohdy nadbytečnou práci.  A aby onen politik s některým ze svých přátel v Omnipolu, či jinde, mohl někde v závětří vymýšlet, jaký že zase udělá ČR tendr na neuvěřitelně předražená letadla.

Na letadla, dálnice, nebo Pandury, na něž se vybírají daně tímto nepřijatelně šikanujícím způsobem od obyčejných lidí. Je tu něco v nepořádku.
Je to v nepořádku u ministra, jež odírá obyčené lidi, aby mohl sám hodně utrácet.
Je, nebo není ?
Jan Zíma.