Před několika týdny jsem byl na návštěvě krásné Prahy a při té příležitosti jsem zažil jedno z těch blízkých setkání třetího druhu, na které člověk nerad vzpomíná ještě po letech.
K napsání tohohle článku mne přivedl o něco starší článek Štěpánky Bergerové, ale myslím, že to co jsem zažil, má všeobecnou platnost.
Tato událost se stala už před několika týdny. Má ale svoji lidskou platnost co se týče logiky lidských vztahů ve společnosti. Zejména ve vztahu ke starším lidem. Z jednou letitou kamarádkou, shodou okolností učitelkou a zároveň ženou novináře, jsme jeli tramvají z Pražských Modřan do centra města. Jedem si pohodlnou německou tramvají které se tu říká Porsche, debatujeme a já jsem nabídl téhle krásné dámě to jediné místo, jež bylo k mání. Na úrovni nádraží Braník do tramvaje pomalu a opatrně nastoupil mladík pomalu jdoucí o berli, shodou okolností student mé kamarádky.
Tak jsme mu nabídli její místo a kluk, i když se trochu ostýchal, si nakonec pomalu a ztěžka sedl. Vyšlo najevo, že před několika dny, když jel na fakultu na kole, v posledních listopadových dnech, sebou seknul na asi dvoumetrovém zmrazku, pár metrů od Mánesa. Až tak, že ho musela odvézt záchranka.
Po týdnu už jakžtakž chodil, ale dlouhá ortéza na levé noze a berle byly nejméně dvojměsíční perspektivou. Ta událost byla životní zkušeností.
Tak jsme si s nesmělým mladým studentem povídali a v jednu chvíli, když hledal sešit v tašce, na chvíli přikryl berli kterou měl mezi ortézou a stěnou tramvaje a šátral něco ve svých věcech. Možná že ta taškou přikrytá berle nebyla na chvíli vidět. Možná.....
Na úrovni Dvorců přistoupila statná, rázná, asi šedesátiletá důchodkyně. Tomu co mělo nastat se už potom nedalo zabránit.
"Hele mladej, ty nepouštíš starší lidi sednout?" zavrčela na nebohého studenta a nevrle si ho přeměřila.
A já si hned vzpoměl na svoji, kdysi v osmnesátých letech třídní učitelku. Byla to stejně zlá, normalizační ........ doplňte si sami.
Kluk se slabě bránil, že se na tu nohu skoro nepostaví, my jsme se ho také zastali, ale ta rázná paní nás odbyla, že to může říct kdekdo. To že tu berli a ortézu v tu chvíli už zřetelně viděla, na ni nezapůsobilo.
Moje kamarádka stočila hovor jinam, provokativní otázkou jestli paní náhodou posledně nevolila Miloše Zemana za prezidenta.
"No bodejť, vždyť to je taky jedinej......." začala odpověď která trvala ještě někok vět.
" A vy vážně chcete pustit sednout...." zeptala se moje kamarádka a tím začala hádka, která skončila tím, že vzteklá paní vystoupila u vodárny v Podolí.
A vy milí důchoci, si zvykejte. Jestli někteří volíte do čela státu osobnost, která si zakládá na buranství, rozdělování společnosti, útocích na novináře a pošlapávání jakékoli slušnosti, nevyžadujte od druhých lidskou slušnost.
Nechtějte aby Vás někdo pustil sednout.
Ti z Vás, co jste svojí volbou lidskou slušnost popřeli, se jí už nedožadujte.
