Jsou dnešní fotbalisti ještě nějakým morálním vzorem ?

Gladiátoři moderních fotbalových arén již s hraním fotbalu moc společného nemají. Kdyby se raději sráželi navzájem dřevěnýma násadama z koní, jako ve středověku, byl by moderní fotbal dokonalý.

Nemocí fotbalu posledních dekád není ale jen mnohen násilnější vedení zápasů, ale taky a to bohužel, peníze. Zápasy co se hrály před 40 lety, když si je na videu pustíte, byly ještě celkem férové. Jenže zhruba v těch dobách dokázala FIFA dostat do fotbalu mnohem víc peněz. A to bylo špatně. Jednak o ty výhry začala být větší bitva a jednak si sami fotbaloví funkcionáři přeměnili fotbalové zápasy, pro jejich větší sledovanost v televizi, spíš na gladiátorské zápasy plné surového násilí. Starý, hezký a čistý fotbal šel zcela stranou. A tak jsme to i my postupně začali dělat tak jako Britové na ostrovech anebo Němci v Bundeslize. Dnešní vrcholový fotbal je prý výstavní skříní. Ano výstavní skříní násilností - s tím souhlasím.

Pamatuji si, jak jsem před zhruba patnácti lety sám několik let funkcionařil. Nebylo to těžké. Hráli jsme čtyřku, které se říká "Pralesní liga" a kde byste moc surovostí nečekali. Tehdy jsem měl možnost poznat pana Svobodu, tehdy kapitána Pražské Sparty. V mých očích to byl snad poslední fotbalista na světě, co ještě hrál hezký fotbal. Ve vlastním oddíle jsem měl dva obránce, se kterýma jsem jezdil na okresní Trestní komisi snad každý měsíc. A musel jsem tam blábolit tolik nesmyslů že se mi snad i od huby prášilo. Už tehdy jsem nemohl našim hráčům vysvětlit, že stačí útočníkovi sebrat míč a není potřeba ho srazit k zemi jako při wrestlingu.

Myslíte si, že jsem s tímhle uspěl?

Před asi sedmi lety, jsem seděl s přáteli u piva v Ústí nad Labem a a sledoval jeden ze zápasů Pražské Sparty

Dnes mediálně propíraný obránce Řepka v tom zápase bezohledně a surově složil útočníka druhého týmu. A tak jsem si neodpustil něco o čuněti. Co myslíte že následovalo. Do naší barové debaty se připojil jeden místní bývalý člen nároďáku a dlouze mně za moje slova kritizoval. Určitě tyhle sportovce znáte. Chodí ve sportovním, hlavně v něčem červeném, na krku zlatý řetízek a vždycky mají pravdu. Já se moc nedal a tak v konci tohoto rozhovoru se ten hrdina vytasil s tím nejhloupějším fotbalistickým argumentem.

"A kolik jsi za svoji zemi vstřelil branek ty ?"

Pominu fakt jak je tahle otázka neuvěřitelně hloupá.

A tak mu povídám, kolik desítek dětí pan Řepka pro svoji zemi naučil, tak jako já, mluvit anglicky.

Těch řečí o nepoměřitelnosti obou věcí - no to byste museli slyšet....

Z toho mi i po letech vychází jedno poučení.

Moderní společnost tyhle sportovce glorifikuje na úroveň bohů. A mnohdy si leckdo neuvědomí, že i obyčejní vzdělaní lidé jsou někdy prospěšní.

Ale můžu to vidět i jinak.

Neopíjím se, netahám se s modelkama a jinýma cácorama, nepředvádím se v novém Mercedesu co není můj. A jako rozvedený nebudu na svojí bývalé provozovat kyberstalking a pomluvy na internetu. 

A ani jinak nedělám ostudu.

I to je dobrá definice lidského úspěchu.

X+