Je opravdu Studentagency tak dobrá ?

Svítivě žluté autobusy se na našich silnicích za posledních pár let rozmohly, jako berušky na sluncem zalité jarní louce.

Nabídka, nebo guláš ?

Jen tyhle berušky jsou žluté, ve žlutých tykadlech mají zpětná zrcátka a s typickým šuměním brázdí ve dne v noci naše i Evropské dálnice. Zdánlivě nikdy nespí. Spí, nebo odpočívají cestující o než se starají palubní stewardi, odpočatí řidiči se včas střídají a České prvenství v bezpečnosti na počty milionů ujetých kilometrů téhle firmě nepatří náhodou. Ať už spíte, nebo sledujete palubní televizi, Váš život je v bezpečí.
Umírněný Brněnský majitel firmy pan Jančura léta schovaný v zázemí firmy, před pár lety začal trochu přitápět politikům a ejhle, dnes mu jezdí už i vlaky mezi Prahou a Ostravou.
Asi to s tou idylkou jako autor přeháním - řeknete si, ale ono to tak opravdu je.
Za poslední léta jsem s touhle firmou najezdil po Evropě mnoho desítek tisíc kilometrů a o její kvalitě můžu klábosit celý večer. A že autobusy olepené logy Volvo jsou ve skutečnosti Španělské Irizary se Švédskými nápravami a motory, nevadí. Cestování v drahých Neoplanech by totiž stálo dvakrát tolik. Za každou takovouhle idylou obvykle bývá sice umaštěný, ale přesto většinou dobře namazaný, perfektně běžící stroj. A jestli něco zaskřípe, tak nikde, kde by to bylo důležité.
Kde ale, už nejméně rok skřípají Jančurova kolečka - to zůstává rozum stát.
Čekárna.
Na centrální zastávce Praha Florenc kdysi před lety Jančura překvapil komfortní čekárnou a doslova natáhl nové cestující do své firmy díky novým službám. Jednou ze specialit, byl internet na půl hodiny před odjezdem Vašeho autobusu zadarmo. Když cestujete 2500 kilometrů z Glasgow do Košic dva dny a chcete poslat zprávu, kdy Vás má rodina vyzvednout unaveného někde o půlnoci, oceníte to. Dnes u poloviny stolků už počítače ani nejsou a maximálně tam na Vás trčí holé kabely. Také prostředí kdysi překrásné čekárny se svojí zpustlostí začíná podobat upatlaným čekárnám státního molochu jménem České Dráhy. Přitom klientů je dostatek a na internet se občas čeká i vestoje. V penězích asi firma problém nemá, když ročně nakoupí autobusy za desítky milionů, tak stotisíc na deset počítačů mít bude určitě. Je to o přístupu k věci.
Call servis.
Když jsem před několika lety potřeboval rezervaci autobusu z Mnichova, měl jsem na vyřízení asi tři minuty. Tři minuty mezi tím, kdy jsem jako opozdilec vběhl v Paříži do letadla a mezi tím než se nahozené motory malého Airbusu rozeběhly natolik, že nebylo slyšet. V Brně to na call centru operátorka zvedla hned. "HNED" také pochopila mé vysvětlení, že to musíme zvládnout rychle. Poslední čísla rezervace sice už zanikla v kraválu nabíhajících turbín Rolls Royce, ale rezervaci jsem měl to tří minut. Dnes se již s tak dobře fungujícími službami nesetkávám.
WEB
Jahodou na dortu z hromady Jančurových rezavějících koleček je ale Webová stránka firmy. Když hledáte letecký spoj, potřebujete mít dost času a novější počítač. Se starším počítačem se vám stránky buď nenačtou, nebo to trvá den. Ani ty prašivé České Parlamentní listy se na webu snad nenačítají tak dlouho a to je zato kritizuje spousta lidí. Tlačítko stránky na základní HTML systém se u Studentagency ani nevyskytuje - zřejmě to programátora ve firmě nenapadlo. Přitom socioprofesní struktura cestujících Studentagency je přesně ta, která nemá na nový počítač na každé vánoce. Proto cestují autobusy. Tady firma zákazníkům ke své škodě dost ujíždí.
Také potřebujete dost času. Je celkem běžnou psychologickou taktikou prodejců letenek vyhledávání zdržet, aby se v systému lidi nepřehrabovali nepřetržitě jako slepice v zrní a nepřetěžovali ho. Systém pár desítek vteřin "VYHLEDÁVÁ". To samo o sobě nevadí, dokud jde o deset, nebo dvacet vteřin. Pokud jde tohle zdržení do minut, jako se mi to stalo nedávno, když jsem hledal na žlutých stránkách kolegovi letenku do Finska, vítězí užitečné Britské "half minute and go". Po půl minutě vyhledávání kliknu a jdu pro ty informace a letenku k jinému operátorovi. Operátor co mi tohle dělá - ať umře hlady !
Zdržující reklama.
I méně zkušený uživatel PC ví, že pro starší počítače přes tři roky stáří, nejvíc času zaberou při načtení webové stránky její reklamy. U Studentagency je jich asi třikrát víc, než je zdrávo. Když jsem loni v květnu v Ostravě hledal spoj, trvalo mi to tak dlouho, že jsem si v restauraci s WI-FI připojením musel dát o jednu kávu navíc, což mně spolu s hledáním stálo zmeškání hledaného autobusu. Majíc tedy dost času, jsem napsal dopis o tomhle problému a poslal ho se skoro dvoustránkovým popisem závady přímo managementu firmy. Odpověď jež přišla po týdnu, jako by z mysli vypadla lenivým úředníkům státní správy, za éry panování socialistické vlády Jiřího Paroubka. Manažer, jež mi potvrdil přijetí podnětu, mne požádal o detailní popis problému, který tam přitom byl - jinými slovy to celé nečetl a jen odháněl stěžující si mouchu.
Jakkoli se to nezdá, firma Radima Jančury asi už prostě má tolik mezistupňů řízení, že se běžné problémy cestujících k šéfovi firmy nemají šanci dostat. Struktura firmy zbytněla a možná i trochu obrostla sádlem.
Je to škoda . Ta původní, svěží  Studentagency mi začíná chybět.
A jak se to projevuje v praxi v Čechách ?
Nedávno jsem zůstal neplánovaně na dva dny v severočeském Liberci a druhý den navečer jsem chtěl pokračovat do Prahy, kde jsem před týdnem nechal své obstarožní auto. Kde jinde budete hledat informace o odjezdech a místní kanceláři Studentagency, než v mobilním zařízení. Rok starý, poměrně moderní přístroj, ale pro samé reklamy nemohl domovskou stránku celou načíst. A programátorská logika říká, že dokud nenačte reklamy, stránka neběží a je ztvrdlá. Uvědomuji si, že každý patnáctiletý adolescent má lepší mobil než já, ale přeci jenom - on toho tolik nenacestuje. Má to na gamesky a ne na práci.
Tak jsem chvíli čekal, potom to zkusil znovu a pak jsem za hlasitého klení na Radima Jančuru pádil na autobusové nádraží protože opršelé cedule s jízdními řády žádné softwarové problémy nemají, protože jsou z papíru. Informace z nich přečtete hned. Ke své informaci jsem totiž nepotřeboval reklamy na exotické dovolené, zlevněné letenky, zájezdy a výhodné nabídky, ale jednoduchou informaci, KDY MI TO JEDE.
Když jsem uviděl žlutý autobus uprostřed autobusového nádraží, na chvíli jsem měl dojem, že mám vyhráno. Jen na chvíli. Usměvavá delegátka mi před prázdným autobusem vysvětlila, že je plně obsazený od příští stanice. Pohledem na velkou placatou věc, jež jsem držel v ruce, se ujistila že jdu s dobou a navrhla mi, ať si dojdu za 20 minut do centra města do jejich kanceláře, anebo použiju tu moderní věc, co držím v ruce. Bývají vyprodaní tak na dvě hodiny dopředu. Slušně jsem poděkoval, otočil jsem se, polkl jsem nadávku a pádil jsem ke dvě minuty vzdálenému nádraží Českých drah.
Mimochodem, tentýž informační systém ČD byl sice prý přemrštěně drahý, je úplně primitivní, ale pravda je, že funguje i na mobilech z dřevních dob začátků internetu mobilních zařízení, kdy WAP-WEP byly v té době skoro kosmickou technologií. A víte proč? Protože na tu stránku ČD prostě nesypou takovou hromadu informačního balastu a jiné vlastní reklamy a tenhle vyhledávací systém funguje hlavně ke svému prvnímu účelu.
Najít rychle spojení.
Pro své auto jsem si nakonec jel do Prahy vlakem. Déle a za víc. Rád bych býval jel žlutým autobusem s pohodlnýma modrýma sedačkami, ale nešlo to. Ne pokud jsem se nechtěl k informacím dlouho prokousávat hromadama reklam, anebo někam běžel přes kus města, které ani moc neznám.
V téhle souvislosti mně napadá - prodává Radim Jančura jízdenky, anebo reklamu ?
Stará Brněnská židovská moudrost totiž říká, že není horšího obchodníka, než toho, kdo zákazníkovi komplikuje koupi, anebo zaplacení zboží. K tomu zde přesně dochází.
Žádný strom neroste do nebe . Antický příběh Babylonu, ukázal, že ani žádná věž se nedotkne mraků. Možná, že i moje kdysi tolik oblíbená, svěží firma s níž jsem toho doposud po Evropě dost nacestoval, už se pomalu začíná stávat těžkopádným molochem.
Ale co já vím, třeba Jančurově Studentagency křivdím.
Jan Zíma