Před několika dny proběhla médii zpráva, že Ukrajina nabízí české straně rozsáhlý archiv zločinů komunismu od čtyřicátých až po osmdesátá léta, který se našel v Kyjevě. Archiv únosů, vražd a teroru.
Trochu mi to připomíná Saakašviliho propagandistickou akci proti Rusku při Gruzínském konfliktu před 10 lety. Gruzie, která ve skutečnosti začala pálit přes hranici dřív ze sebe poté dlouho v západních médiích dělala oběť agrese a pomáhala USA v protiruské rétorice. Co na tom, že skoro polovina zpráv byly fake news a u poloviny fotografií obětí tohoto konfliktu bloggeři a veřejnost zkoumáním detailů zjistili, že jde o nahrané scény, které nejsou skutečnou válkou.
I Ukrajinský prezident Petr Porošenko se možná chce zavděčit někomu za oceánem a možná chce rozvířit otázku Krymu, nedávno anektovaného Rusy. Což o to, Krym je historicky Ruský, počátkem devadesátých let Rusku ukradený a nyní si jej Rusové vzali zpět. Možná ho chce Petr Porošenko zpátky. A týž Petr Porošenko dělá nyní úplně stejnou chybu, jako udělal před 10 léty Saakašvili. Nechá si radit od politických aktivistů ve svém okolí. Nikoli od vzdělanců.
Při nedávném mezistátním jednání mezi ČR a Ukrajinou, padl návrh, že nám budou zpřístupněny Ukrajinské bezpečnostní archivy dokumentující činnost NKVD a SMERŠe proti našemu území mezi lety 1940 až po osmdesátá léta. Únosy tisíců Sovětských i našich občanů, záškodnická činnost a semtam i vraždy. Sověti se s námi nemazlili.
To že více, než z Moskvy, se tahle činnost dlouhá desetiletí plánovala a realizovala z Kyjeva, to se už dlouho ví. Že ty archívy nikdo neskartoval, to je trochu novinka. Není možné nevidět, že Ukrajinský prezident Petro Porošenko chce dokázat, jak je Rusko špatné a chce srovnávat tehdejší SSSR s dnešním Ruskem. Z mého pohledu je to demagogie.
Že zástupci české delegace Jan Lipavský (Piráti) a Pavel Žáček (ODS), projevili zájem ty archívy digitalizovat, to se dá pochopit, šlo i o naše občany. Ale Ukrajinská strana?
A tady je kámen úrazu. Pan prezident asi neví, co v těch archivech má. Kdyby věděl, nebo věděl někdo z těch, co mu tuhle hloupost našuškali, tak by ten návrh vzala Ukrajina hned zpátky. Jak mohou lidé, kterými se prezident obklopil, neznat Ukrajinskou historii.
Jistě si ještě vzpomenete na dva válečné zločince Johna Demjanjuka a Jakiwa Palije, kteří byli zodpovědni za tisíce lidských životů jako dozorci v koncentračních táborech, oba byli Ukrajinského púvodu a státního občanství. A na oba se přišlo až v jejich vysokém věku. A to jsou zrovna lidé kterými se Ukrajina chlubit nebude.
Jenže ten, kdo stál skoro nepřetržitě několik desetiletí za Kyjevskými událostmi, byl jiného kalibru.
Byl jím Leonid Iljič Brežněv. Ačkoli měl v rodině i etnické Rusy, vždy se hlásil k Ukrajinské příslušnosti. V třicátých letech se jako politický komisař účastnil násilné kolektivizace ukrajinského zemědělského venkova. Jeho kariéra zažila strmý vzestup a v roce Stalinova teroru 1937 se stal oblastním tajemníkem pro ideologický sektor. Takovou kariéru mohl v těch časech dělat jen někdo, kdo měl už na rukou krev.
Později se stal vysoce postaveným politrukem 18 armády a po osvobození poloostrova Krym už jako generálmajor, se podílel od roku 1944 také tažení do Československa.
Mohl si Brežněv dovolit, nebýt v tak vysoké funkci zapleten do akcí týlových partizánů a NKVD. Jen těžko.
Ostatně byl to on, kdo prosadil krádež našeho území a připojení Zakarpatské ukrajiny k Sovětskému Svazu v. r. 1944. Po válce se stal na několik let oblastním tajemníkem Chabarovské a Zakarpatské oblasti a tudíž měl na akce NKVD přímý vliv. Jen možná ne na ty vůči ČSSR.
V roce 1952 byl zvolen do předsednictva ÚV KSSS a zbytek jeho kariery už je znám . Stejně jako jeho dlouhé desítky let trvající vliv na následníky NKVD a jednotky SMERŠ, pozdější MVD a MGB.
Naši novodobí komunisté o Brežněvovi neradi mluví. A zdaleka to není pro to, že do tehdejší ČSSR poslal v roce 1968 tanky a okupační armády.
Důležité je to, co bylo předtím. Jestli tehdejší Sovětský svaz měl po Stalinovi svého Rheinharda Heydricha, v temných dobách Komunismu, tak jím zcela jistě byl Brežněv. Možná nebyl tolik nápadný. Ale ani Heydrich nebyl masovým vrahem s tolika unesenými a mrtvými.
Jestli chce současný Ukrajinský prezident házet špínu na etnické Rusy a Ruskou federaci, měl by nejdřív zapřemýšlet. Rusku tím nijak neuškodí.
Ale možná se najdou stopy tisíců lidí, kteří skončili v sovětských táborech, na souostroví Gulag, nebo v dálně východním Butugyčagu v Magadanské oblasti.
A minulost Leonida Brežněva, tohoto Ukrajinského masového vraha, bude o něco průhlednější.
Dá nám Porošenko opravdu ten archív ?
Jan Zíma
