To, v jak nezáviděníhodné situaci můžete být, pokud jste dítětem cizinců dlouhodobě žijících v ČR a potřebujete lékaře, asi nikdy nepoznáte. Ale pokud by tomu tak bylo, je to někdy velmi mrazivá zkušenost. Zejména pro dítě.
Snad každý stát v Evropě má vymyšlenou legislativu zdravotní péče o děti cizinců a to jak tu urgentní, tak onu běžnou - nebo chcete li , stálou. Když pak zjistíte, že ČR je v tomhle pozadu o několik desetiletí, nestačíte se divit.
V průběhu loňského roku jsem si o dovolené jednu volnou červencovou sobotu navečer, šel udělat pár fotografií na okraj jednoho krásného lesa v Německém Braniborsku.
Z focení, ačkoli jsem měl půjčený výborný fotoaparát, nakonec nic nebylo. Na okraji lesa jsem našel osamoceného chlapce, v tu chvíli postiženého silným atmatickým záchvatem. Vyrazil do lesa s partou kluků ze své třídy, ztratil se jim a potom se mu udělalo špatně...
Jakkoli na tom byl zle, resuscitovat jsem ho naštěstí nemusel a kluk byl díky mně za půl hodiny v nemocnici.
Lékaře, sanitku, vrtulník. Ačkoli byl kluk dítětem cizinců, Německý zdravotní systém by v tu chvíli udělal cokoli pro jeho záchranu.
Dnes Ali žije a já mám nového kamaráda.
A tím by mohlo být řečeno všechno. Jenže je tomu právě naopak. A nyní to podstatné. Událost se stala v Německu a Ali je synem Jordánského manželského páru žijícího zde už asi 15 let.
Pokud neznáte myšlení Arabů asi Vám nic moc neřekne to, jak vypadá Arabský vděk. To není onen neurčitý termín, který nic neznamená, jako je tomu u nás v Evropě. Jako někdo kdo zachrání život nejmladšího syna, jste v tu chvíli v podstatě členem rodiny.
Také se dozvíte, co se dělo následujících 14 měsíců po tom záchvatu a jak se zachoval Německý stát. A nestačíte se divit....
Jako Asijati špatně snášejí alkohol, Eskymáci nepijí mléko, tak i Arabové mají svoji genetickou výbavu a například ono zmíněné astma, které Aliho postihlo, není u Arabů moc obvyklé. Kluk potřeboval speciální léčbu. Pro úplnost je třeba uvést, že ačkoli oba v Německu pracují, oba jeho rodiče mají Jordánské pasy a Ali se "předčasně" narodil v osmém měsíci, když byli jeho rodiče na dovolené v "V Jordánsku" v Ammánu. Tedy ani se nenarodil v Německu.
Německá pojišťovna u níž jsou manželé ze zákona zdravotně pojištěni a Německý stát v posledním roce naprosto bez problémů zaplatily veškeré Aliho léčení. Které, jakkoli nákladné, vrátilo toho malého chytrého kluka do normálního světa zdravých lidí.
Že je to u nás v Čechách stejné ? Tak nyní pozorně čtěte!
Před necelými třinácti lety jsem vedl rozhovor s jedním naším významným lékařem, tehdy řadovým ředitelem jedné krajské nemocnice. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl, že cizinci, dlouhodobě pracující v ČR, pokud pochází ze zemí mimo EU, nemají v ČR nárok na pojištění dětí. Rád bych věděl proč. Pokud ten člověk odvádí tu samou práci jako našinec, proč by jeho dítě nesmělo být nemocné. Tuhle debatu jsme vedli někdy v roce 2006.
Ten moudrý pan doktor se poté stal ministrem zdravotnictví. A také ministrem, který sloužil v téhle funkci nejdéle ze všech ministrů, počínaje od listopadu 1989. Když doktor Leoš Heger přišel do úřadu, tak za jeho působení se návrh zákona o péči o děti cizinců otevíral nejméně třikrát a pro lenost státního aparátu se nikdy nedotáhl do konce.
Přestože to opakovaně kritizovali jak úřad ombudsmana, tak i Organizace spojených národů.
V lednu roku 2012 se do ČR přistěhovali z Austrálie manželé Trevor a Kallayanee Eppovi. Oba vědci, Trevor byl dlouhodobě zaměstnán v Ústavu molekulární fyziky Akademie věd ČR . Spolu s nimi se přistěhovaly i jejich dvě malé dcery. Po třech letech starší Katareeye diagnostikovali agresivní formu rakoviny, jež vyžadovala okamžitou léčbu. A i když Eppovi mysleli dopředu a ještě děti komerčně připojistili, najednou se zjistilo, že obě holky nemají v ČR nárok na běžné zdravotní pojištění a nejsou tudíž pojištěné jako ostatní děti. Neumím si představit, v jak složité situaci se v tu chvíli ti rodiče ocitli.
Nakonec byla Karateeya přeci jen léčena a i přes dobrou léčbu zemřela. Komerční pojistka ze třímilionového účtu za léčbu přikryla asi jen polovinu. Rodičům zbyly oči pro pláč.
Když známý vědec , profesor Hořejší, v následných měsících apeloval a to i písemně, na naše zákonodárce, drtivá většina nijak na ony maily nereagovala. A to i většina členů zdravotního výboru. Noční můra každého rodiče co se nenarodil v EU a žije v ČR se tak stala realitou.
Když jsem nedávno mluvil se s jedním starým známým, jež je pediatrem v Pražském Motole, dozvěděl jsem se ....... že se toho za poslední léta až tak moc nezměnilo.....
Opravdu si neumím představit jaké je to být dítětem Novozélanďanů, nebo třeba Norů, kteří žijí a pracují dlouhodobě v ČR.
A v ČR mít nehodu, nebo vážně onemocnět.
Jsme 29 let po odchodu komunistů součástí západní Evropy. Dlouhých 29 let. Ti kdo léta v ČR vládnou se před každými volbami předhánějí v tom, co za novinky v sociální a zdravotní péči lidem nabídnou.
Ale tyhle děti, jako by pro ně neexistovaly...
