Dobré ráno Praho - - - fotoblog.

Jednoho rána na jaře roku 2008 jsem seděl na nábřeží Vltavy a přemýšlel o našem světě. O budoucnosti. A o sobě.

Za chvíli vyjde slunce.J.Z.2011

Malá duše v mém dospělém těle se necítila dobře. Ani nemohla.

Být člověkem, co před několika měsíci slezl na poslední chvíli hrobníkovi z lopaty, není nic příjemného. Doktor Vám doporučuje, trénovat, ale nepřehánět to, nesmíte tohle i tamto a místo pocitu štěstí z darovaného života, se cítíte jenom smutně. Ochablé svaly se nedají moc zatěžovat, sotva udýcháte každý větší kopec a musíte v sobě mít hodně víry, že to bude lepší. Až takovéhle životní okamžiky dávají člověku pochopit, proč Dominik Duka občas říká, že zdravý člověk má tisíc přání a nemocný jen jedno. Nebyl jsem nevděčný za svůj život, jen jsem z něj z takového, jaký tehdy byl, neměl moc radost.

Vytáhl jsem tehdy svůj starý fotoaparát a vzal do hledáčku racka pár metrů od sebe. Moc mi to nešlo, nedržel jsem ho v rukou spoustu měsíců a ty se mi třásly. Ale s prvním prásknutím závěrky se mi změnil celý svét. Kdesi hluboko v mé duši, se najednou probudil ten devítiletý malý Honzík, který dostal od svého dědy jednoho dne, svůj první svitkový Pionýr. Malý Honzík, který vydržel celé hodiny čekat schovaný na seníku, až pojede okolo lomozící pekařské auto, jehož fotka se tehdy tak povedla. Později i  portréty spolužáků ze školy počínaje věčným pesimistou Luďkem se začaly dařit. Fotografská zvídavost malého kluka, který fotil psy, kočky, i odulé tváře tehdy vládnoucích funkcionářů a bylo mu jedno, kolik tím ztratí času, byla najednou znova zpátky. A tenhle malý, neposedný a věčně zvědavý kluk, posouval nemocnou tělesnou schránku člověka poznamenaného těžkým úrazem.Od roku k rohu, od křižovatky ke křižovatce, kdekoli se dá pořídit lepší záběr. Od jednoho parku k druhému kde jsou hrající si děti, maminky a psi...

A ta zvědavost už zůstala a dávala zapomenout na zesláblost a stesk. A tak nad nedostatkem síly mého těla malý klučina vyhrával čím dál tím častěji, až jsem jednoho letního dne, i když je pravda že asi načtyřikrát, dokázal vyjít i známý Smíchovský kopec, jemuž se říká "Dívčí hrady".

Záměrně jsem dnes vybral málo známá místa Prahy. Úvodní tři fotografie a 43 dalších pod nimi (stačí prokliknout kteroukoli z nich) jsou z asi tisícovky, jež vznikly povětšinou v průběhu roku 2008 v Praze a jejím okolí. Jsou důkazem, jak velkou moc má naděje, i když je třeba jen malá.

Nezavrhujte ty malé kluky, a holčiny ve svých srdcích. Můžou Vám pomoci, až Vám jednou v životě, bude opravdu těžko...

A teď se pěkně posaďte a dopřejte si pohled na to, co tehdy vidělo po Praze zvědavé oko mého objektivu.

Jan Zíma