Život bloggerova malého laptopu může být mnohdy zajímavější, než ten jeho vlastní.
Malý počítač, jež často nosím jentak v zadní kapse džínsů, vytvořil ty nejzajímavější příběhy, jaké si dovedete představit. Za poslední léta, jsem na něm napsal dvě knihy a tři čtvrtiny článků svého, doma v čechách poměrně známého blogu.
Ale copak se o něm ví ?
Do rodného listu dostal jméno ASUS eee100 a na Taiwanu, kde ho vymysleli, stavěli od začátku odolného malého pracanta. Je skoro k neuvěření že se tyhle malé počítače začaly stavět už před 7 lety. Můžete do něj kopat, hrát ním hokej a když mi do něj posledně napršelo, vylil jsem z něj vodu a druhý den běhal. V době kdy jsem ho pořizoval, jsem potřeboval psací stroj na korespondenci a nikdy by mně nenapadlo, co vydrží a jak dlouho.
Tuláček nemá skoro žádnou paměť, takže nemá ani rotační Harddisk, tak jak ho známe z jiných počítačů. Takže nemáte moc co rozbít když Vám spadne. A že jich za svůj život schytal nepočítaně. Jak se mi ho povedlo za léta poškrábat, na některých místech rýhy zakryly samolepky, na jiných už je to jedno.
Ke svým pátým narozeninám dostal namísto věčně se sypoucích Windowsů spolehlivý Finský LINUX a od té doby předvádí věci, jež jsem u něj ani neznal. Umí telefonovat, Skypovat, přehrávat hudbu a narozdíl od Windowsů mi na rúzné formáty filmových záznamů neohrnuje nos lajdáckou Winovskou hláškou - že tento typ formátu není podporován - rozpoznám. A chroupe a chroupe.
A když píšu své blogové články, souhlasně přiklapává, když na klávesnici pomlouvám Mirka Kalouska a jindy tiše přátelsky vrní, když za pozdní letní noci píšu příběh dvou zamilovaných a mně je příjemně a jemu teplo.
Protože má jednoduchý systém, viry si na něj nedovolují, protože se do něj ani nevejdou. A tak se mnou cestuje a když ho někdy nechám vyjímečně doma, tak se nám oběma stýská. Aby se mnou cestovat mohl, pořídil jsem mu pěknou koženou tašku "přesně na něj". A tak se mnou cestuje po dalekých zemích a tiše si hoví schovaný v bezpečí kovového rámu toho francouzského módního koženého zázraku. A píše se mnou příběhy, kdykoli mám čas. Časem jsem usoudil, že by se mnou mohl občas do hospody. Koneckonců máme demokracii a rovnoprávnost a tak by se mnou v pátek na pivo, či v sobotu na víkendové opékání na zahradě snad mohl taky. Tak dostal pro tyhle příležitosti vojenskou tašku na mapy z 80 let a hoví si ve vonící vepřovici, chráněný před deštěm a nepohodou. Navíc ta taška vypadá na svačinu a nikdo by v ní nečekal počítač. Později jsem došel k závěru, že mne občas něco napadne při vzácných setkáních staré trempské party, a že by mohl snad se mnou také. A když je mu v nějaké venkovské hospůdce smutno, připojím ho na WIFI a jeho elektronická duše se hned probudí a pokřeje a já se dozvím, o co se kdesi v dálce za desatero lesy zase hádá česká sněmovna, bundestag anebo že je předpověď počasí pod psa a v té hospodě bychom měli zůstat. A tak dostal třetí cestovní futrál, tentokrát připínací na pásek maskáčů. Jen mu někdy musím vyklepávat z klávesnice hlínu, jehličí, anebo hladová klíšťata. (Pavouci to po zapnutí pochopí první, protože vevnitř se udělá horko).
Aby neměl moc hlad, pořídil jsem mu před časem silnější baterii a tak si mi většinou ani nestěžuje. Aby ta baterie v zimě moc nepromrzala, sehnal jsem mu před časem neoprenový obal který k němu původně patřil a tak neprotestoval ani letos v lednu, když jsem ho nahazoval na tramvajové zastávce ve Švýcarské Basileji v mínus pětadvaceti pod nulou. Trochu se sice ojínil, ale maily jsem vyřídil a jen okolo mne stojící Švýcaři kroutili hlavami a snažili se odhadnout, ze které zapadlé horské samoty na Italských hranicích asi jsem, že provádím tohle v takové zimě malému počítači.
A protože má anglickou QWERTY klávesnici tak mi ho ani nikdo nechce ukrást.
Tuláček se mnou jezdí na víkendy, toulá se po hlubokých lesích celé evropy, létá a cestuje se mnou po světě. Někdy slouží jako mobilní kancelář, psací stroj, nebo polštář, když někde neplánovaně zůstanu. A v jeho malé RAM paměti vznikají ty nejnádhernější příběhy mého blogu a mého života.
Příběhy, které už potěšily srdce statisíců lidí.
Jan Zíma
Post scriptum.
Děkuji Jerrymu Shenovi do Taipei, za to že vymyslel tak dobrý počítač.
PO ROZKLIKU PRVNICH TRI FOTEK SE DOSTANETE K PADESATI DALSIM.
