Děravé evropské peníze ?

Peněžní politika evropské unie připomíná poslední dobou rozběh ke skoku do hluboké jámy.  Český občan se bohužel nezamýšlí nad tím, že zprávy ze vzdálené EU se přímo dotýkají stavu jeho českého konta. Proč tomu tak je ?

JE NORSKÁ PĚTIKORUNA DĚRAVĚJŠÍ MÉNĚ, NEŽ EURO ?J.Z. 2011

Společenství uhlí a železa, tedy G7 nebo taky EHS patří jako ekonomické uskupení západních států, konkurujících jak USA tak později RVHP k evropské ekonomické historii po celá desetiletí. Za počátek novodobé éry konkurenceschopnosti se považuje pád železné opony v devadesátých létech, jež umožňoval přijetí společné měnové politiky zavedením Eura mezi léty 1998 až 2000 počínaje Německem, Francií a dalšími státy. Projekt společné, konkurenceschopné měny, schopné soupeřit o první místo globální měny s americkým dolarem byl uveden do praxe a zdálo se, že blahobytu a prosperitě EU nic nestojí v cestě. Až doposud projekt Bruselských plánovačů vycházel.
Jenže ouha. Oslabením dolaru, jež doposud globálně vládnul, došlo k obnažení bolavých míst americké ekonomiky a naplno se projevilo to, co si v Bruselu nejspíš nikdo moc neuvědomoval. Oslabit partnery, někdy znamená oslabit sami sebe. Příchod globální ekonomické deprese na sebe nenechal dlouho čekat.
Na straně druhé, možná že právě pád měn před 3 lety způsobil zpomalení východního projektu společné asijské měny a v těchto souvislostech budoucího hrobníka světové ekonomiky, zvaného ASEAN.

Běžný český občan se tomu u večerních zpráv většinou pousměje a nepřemýšlí přitom ke své škodě o dvou velice důležitých parametrech svého peněžního jmění, jež má v bance. Těmi jsou:
1. Zůstatek na účtě.
Pokaždé, když se hospodaření Evropské Unie zhoupne, její zákonodárci sledují nešťastný trend zavádění nových daní a daňových tarifů. V době odeznívající hospodářské krize, kdy ekonomiky USA  i jižní ameriky pro své nastartování používají daňově motivační, tedy přesně obrácené daňové balíčky, se tato politika zdá krátkozrakou, avšak je realitou, která jak to vypadá, bude mít ještě léta trvání.
2. Faktická hodnota zůstatku na účtě:
Moderní trendy devalvace (znehodnocování) hodnoty peněz,  byly již před desetiletími spuštěny pro udržení konkurenceschopnosti měn. Bohužel tím vzala za své principiální politika úspor, jak ji známe z první poloviny minulého století. Kdo spoří, vlastně tratí na hodnotě peněz. Jenže zatímco dlouhodobá devalvace úspor je známa a v uvažování malých střadatelů má své místo, krátkodobá devalvace, tak jak ji známe z posledních 5 let je novější a občan na ni většinou není připravený.
Ztráta hodnoty měny, přicházející s celosvětovou hospodářskou krizí, byla před několika lety poměrně citelná. Druhým, neméně významným faktorem jsou otřesy Evropského hospodaření poslední 2 roky. Nedělejme si iluze, že když ČR nepatří do eurozóny zemí platících Eurem, že se nás to netýká. Byl by to osudný omyl. Pokud země jako Řecko, budou domácí ekonomiku realizovat formou sarkasticky nazvanou "vyhazování peněz z okna lopatou" bude tím trpět nejen politika, hospodářství EU,  jednotlivých států, ale také i naše konta a peněženky. Minulý týden přinesla média v tomto směru alarmující zprávy o Portugalsku. Kontroloři Evropského účetního dvora při prověrce hospodaření tamní vlády došli k názoru, že Portugalské hospodaření ohrožuje EU prakticky stejně,  jako hospodaření Řecké. Tamní premiér nedokázal loni prosadit úsporné škrty a tak v závěru roku odstoupil a opět se potvrdila smutná pravda o EU posledních let. V kterékoli z členských zemí je o něco silnější levice, schopná zablokovat nutné reformy, vždy to odskáčou obyvatelé ostatních členských zemí bez rozdílu.
V tomto směru je Evropská demokracie značně nedokonalá a bohužel především : neakceschopná !
Sám fakt, že některé národní ekonomiky doposud drží domácí měnu, ČR a některé skandinávské země ochrání od nejhoršího jen částečně.
Každý z nás by se měl, při dalších večerních zprávách o Portugalské krizi zabývat jednoduchou, základní otázkou o stavu svých úspor...
Kolik mám vlastně ještě peněz ?
Jan Zíma.