Davidova padající hvězda.

David Rath je v české politice nepřehlédnutelnou, pravidelně vybuchující stálicí, přesto v poslední době na klesajícím orbitu.  Přitom hlavní důvody jeho současného sestupu jsou známy už léta...

DOHASÍNAJÍCÍ POLITICKÁ HVĚZDA.

Poté co se stal předsedou LOK - lékařské odborové komory, proslul pověstí revolucionáře, později ukřičeného revolucionáře a nakonec zpohodlnělého revolucionáře. Budil kontroverze a způsoboval rozruch. Později se stal prezidentem České Lékařské Komory.  K jeho cestě do vrcholové politiky ale paradoxně pomohla spíše dlouho tajená spolupráce s tehdy premiérem Jiřím Paroubkem za zády ČLK a jejích členů. Tuto kdysi Michaela Jílková nazvala konfidentstvím a David Rath se k tomu dodnes odmítá vyjadřovat. Není se co divit, na straně jedné zastupoval lékaře ve věčném boji proti vládě, na straně druhé, tajně spolupracoval s jejím předsedou právě proti svým členům. Vzhledem ke svým "zásluhám" se později za odměnu stal ministrem zdravotnictví. Sice ne na celé volební období, ale stačilo to k tomu, aby si upevnil svoji moc a pojistil místo na budoucích kandidátkách ČSSD ve Středočeském kraji. V roce 2006 se stal díky spojenectví s Jiřím Paroubkem poslancem, v roce 2008 Středočeským hejtmanem.
Právě toto datum, se stalo počátkem pomalého sestupu na jeho politické dráze.
Poté, co se stal středočeským hejtmanem, proslavil  se bezdůvodným odvoláním ředitelů pěti nemocnic.  Ani dosazení bývalého boxera Filipa Bušiny do funkce náměstka pro investice mu příliš slávy nenadělalo. "Mlátička Filip" proslul mnohými nejasnostmi svého podnikání a podezřením z třistamilionového daňového úniku. Když jej David Rath odmítl i přesto odvolat, přišel o velkou spoustu voličů a ještě víc poté, co média začala spekulovat o spojení hejtmana a jeho náměstka s ruskými podnikatelskými kruhy.
Kampaň proti zdravotnickým poplatkům  a jejich hrazení, byla u veřejnosti vnímána pozitivně jen určitou dobu. Pokud je totiž pacientům při každé návštěvě připomínáno, jak je pan hejtman hodný, že to za ně platí, i levicově orientované pacienty to omrzí a časem urazí. Kampaň podpory dopravy, v podobě minibillboardů na vlacích, kde nám bylo sladkým textem připomínáno, že tu dopravu kraj platí, časem začala zavánět stejným způsobem.
Peníze vynaložené na poplatky, později scházely po loňské zimě, kdy bylo potřeba opravit silnice a ty se neopravovaly. Když poté musel hejtman pro špatné hospodaření kraje propustit část zaměstnanců úřadu, tito, většinou opravdu nadbyteční úředníci, se mu odvděčili tím, že poskytli informace médiím a světlo světa spatřily fotografie pracovny Davida Ratha, za jejíž kožené vybavení a okázalý luxus, zaplatil Krajský úřad přes 4 miliony korun. Bylo tomu tak už v době, kdy i v rámci ČSSD sílila diskuse o potřebě sesadit Davida Ratha. Jeho řečnické boje ve sněmovně ještě nějakou dobu, když už ne samotné ČSSD, tak alespoň jemu přinášely popularitu. Spornou, ale alespoň nějakou. Když ale loni došlo při jednání vedení ČSSD k vážně míněným úvahám o potřebě stažení Davida Ratha kvůli tomu, že jeho ukřičená politika škodí straně, reagoval na jednání hysterickým křikem. Později vstoupil do otevřené války s vedením své strany. Po nástupu Nečasovy vlády, si k ostudě hejtmanů odmítl sednout k jednomu stolu s novým předsedou vlády. Stalo se tak  na pracovním obědě, při příležitosti setkání hejtmanů s novým kabinetem. Tam, kde jak hejtmani, tak vláda, hledali cesty, jako spolu po volbách začít normálně spolupracovat, stavěl David Rath vejce na špičku a sám sebe do izolace. Hejtman Hašek na to později reagoval úspěšným návrhem na vyloučení Davida Ratha z Asociace krajů, na kterou už stejně delší dobu hejtman Rath nedocházel. David Rath reagoval po svém.  Asociaci krajů vystěhoval z prostorů Středočeského krajského úřadu a hejtmanům ukázal dveře. Stal se osamoceným vládcem svého úřadu a kromně občasného urážení vlády na půdě parlamentu, o něm přestalo být slyšet.
"To vláda. Vláda za to může" prohlašoval hejtman do světa poté, co si musela vláda začít utahovat kvůli krizi opasky. Krajský úřad tehdy přestal být podporován v nereálné rozpočtové politice. K tomuto prohlášení stačilo tak málo, že se příjmy kraje z roku na rok snížily o necelých 5%.
Koncem minulého roku v rámci úspor v regionu, zrušil David Rath skoro čtyři desítky regionálních autobusových spojů, mnohdy v lokalitách, kde byly linky jedinou šancí starších lidí,  jak se dostat do města, nebo k lékaři. Za to si vysloužil kritiku sdružení 12 středočeských starostů. Zrušení bezmála 20 % autobusových spojení v rámci jeho kraje, znamenalo poslední ránu jím proklamované sociální politice vůči starším, nemocným a potřebným. Voliči, jež uvěřili na příslib lepších zítřků, hrazených poplatků a sociálních výhod poskytovaných krajem, dnes vidí spíše mediální zprávy o nešetrných reorganizacích v  krajských nemocnicích, rozhazovačných investicích, hejtmanově autě a nákladně zařízené pracovně. Sami přitom jezdí po rozbitých, neopravovaných silnicích a ti sociálně potřebnější a staří, nejezdí vůbec, protože jim hejtman sebral autobusy.  
Naprázdno vyšly i pokusy zviditelnit se pravidelným křikem na půdě parlamentu, jež sloužily jen k urážení ostatních politiků, bez jakéhokoli cíle něčeho dosáhnout, nebo se na něčem dohodnout. Prostou tvrdohlavostí se hejtman izoloval od všech politických partnerů. Tvrdohlavost není ničím jiným, než jedním z nejstarších lidských nedostatků. A tím je:
- " NESCHOPNOST DĚLAT KOMPROMISY ".
Jádrem problému klesajícího orbitu Davida Ratha, je skutečně jen jeho neochota a nepřipravenost domluvit se s ostatními. Je také důvodem, proč jeho současná pozice ve vedení ČSSD je někde "na zadním hořáku". A odsud se toho už mnoho nedokáže.
Dá se předpokládat, že středočeská ČSSD už do příštích kandidátek Davida Ratha může podporovat pouze v případě, že bude dopředu vědět, že tím prohraje příští volby. Jedinou, jak se zdá, myslitelnou variantou další politické dráhy Davida Ratha, je v médiích před časem okrajově zmíněná úvaha, že zaujme v budoucnu křeslo starosty středočeské Hostivice. Větší obce na západním kraji Prahy, kde je již dlouhou dobu zastupitelem. Bez popularity a silného spojence Jiřího Paroubka, se ale tato varianta doživotní politické trafiky, zdá být i tak přijatelnou.
Jentak mimochodem.
Německá politika má také svého Davida Ratha.
Quido Westerwelle je také ukřičeným politikem, zarytým nepřítelem USA a svým uhulákaným řečnictvím to dopracoval až na post předsedy FDP. Přestože je ministrem zahraničí, také je již dnes osamocen, nikam ho moc nezvou a počítá se s ním do budoucna jako se starostou jednoho z předměstí BONNU.