Že české řetězce drží cenový kartel, se dnes bere jako folkór. Že si začínají diktovat hlouposti při platbě, je nyní novinkou jen v BILLE.
TADY UŽ SVĚT NENÍ V POŘÁDKU !J.Z.2013
Určitě to znáte. Po celotýdenním pachtění dorazíte domů, chcete si nakoupit, dát si večeři a jít spát. Pro ty z nás kdo máme většinou z práce za hranicí Eura, se už léta skýtá možnost platit v této celoevropské měně. Kdopak by chtěl co celotýdenní honičce shánět směnárnu v pátek v podvečer.
Eury zaplatíte u pokladen Českých drah, na poště a skoro v každém supermarketu. Přinejmenším v severních Čechách, kde jezdí za prací přes hranici spousta lidí.
A tak jsem předminulý pátek i já dorazil do jednoho z Ústeckých suermarketů BILLA, abych nakoupil. Popravdě už dávno nakupuji v Heidenau, protože jakýkoli větší nákup se vyplatí i za cenu benzínu co projedu. V Sasku je totiž levněji, jak v severních čechách.. Pro malý nákup za necelé dvě stovky se ale člověk nikam nehoní.
Tušit, co zase vymyslel management řetězce BILLA na zákazníky, asi bych tam ani nešel. Majíc sebou peníze, odešel jsem nakonec s prázdnou.
Malý nákup do košíku a minerálku jsem u kasy chtěl jako obvykle, zaplatit Eury. Ne snad že bych jen chtěl, ale promočený kabát jsem v bytě vyměnil za suchou, nepromokavou bundu a nechal jsem doma peněženku s korunami a platební kartou. Usměvavá slečna mi nákup spočítala a pak mi s ještě větším úsměvem řekla, že ten nákup nemůžu zaplatit Eury. Bylo to překvapení. Platím tu touhle měnou kdykoli jsem v Ústí. Tedy už léta. Tak jsem rychle zalovil po kapsách, abych zjistil, že šestnácti nalezenými drobnými korunami nákup za stovku nezaplatím. Lidem za mnou ve frontě to moc radost neudělalo a za nimi se ježil strážce supermarketu, tváříc se, jako bych něco provedl.
S padesátieurovkou v ruce jsem se zeptal, proč dneska Eury platit nejde. Odpověď mně překvapila. Že prý bych musel mít nákup alespoň za polovinu hodnoty té bankovky. Jinak prý to podle nových regulí nejde. (Regule zde vnímám jako telecí nápady managementu BILLY v Praze). Tak jsem se slušně zeptal, jestli taky musím utratit dva a půl tisíce, když budu platit pětitisícikorunou a proč to tak je.
Holčina za kasou by se snad obměkčit dala, ale systém jí prý tu platbu nepustí. Dívajíc se na svoji večeři na pokladním páse, jsem horečně zapřemýšlel, co bych si rychle koupil za tisícikorunu co doma pořebuju. Hladového mně ale nic nenapadlo. A pak jsem se zdravě naštval a požádal ji, ať ten nákup stornuje. Pomyslel jsem si, že tohle nemám zapotřebí, rozloučil jsem se a šel.
Pokud sebou mám bankovku v hodnotě 1250 korun v měně jíž uvádějí že se tu dá platit, neměli by si tu diktovat takové nesmyslné podmínky. Trochu mi tohle chování připomnělo dvojí ceny (místní-turisti) v Chorvatsku před lety. Tam jsem kvůli tomu přestal jezdit.
A tak jsem vyrazil do deště, cestou jsem si ve Vietnamské večerce koupil salátovou čekanku a pomocí oleje a Dijonské hořčice vykouzlil jeden z těch salátových zázraků, jež mně kdysi v Belgii naučila moje hodná teta.
Šlo to i bez BILLY. Spokojený a zdravě najedený jsem usnul v křesle.
A tady by mohl mít můj nepříjemný zážitek šťastný konec. Ten večer měl ale ještě pokračování.
Asi za dvě hodiny poté mne okolo deváté večer vzbudil telefon. Jeden z místních přátel mně na sobotu kamsi zval a při té příležitosti mi řekl, že viděl kancelářský papír ve slevě. 61 kč. za balík. Vzhledem k tomu, že jsem se chystal o víkendu tisknout svoji novou knihu pro nakladatelství, ožil jsem a majíc do zavírací hodiny ještě 50 minut, jsem vybavený už českými penězi a kartou, pádil pro bednu papíru do tiskárny. Nekupte to za tři stovky. Když jsem stál u kasy tohoto supermarketu, zapřemýšlel jsem, že ona BILLA je odsud ani ne 500 metrů a jak to tu asi mají s platbou. A zkusil jsem zaplatit Eury. Jen tak, jestli to jde. A ono šlo. Bez skrytých pravidel, na něž Vás dopředu nikdo neupozorní, bez naježeného strážného, který se tváří, jako kdybych tu chtěl krást.
Dostalo se mi milého úsměvu, peněz nazpátek a přání hezkého večera.
A BILLA ? Tam už mně neuviděj.
BILLA. TADY UŽ SVĚT NENÍ V POŘÁDKU !
Jan Zíma
