V médiích se rozhořel boj o to, zda mají pravdu Klaus a oponenti Topolánka, a kdo vlastně může za pád vlády. Pojďme se na to tedy podívat.
Tento článek byl původně reakcí v diskusi k rozhovoru s Ladislavem Jaklem publikovaném na euportálu
Myslím, že není třeba jít úplně do extrému ani na jednu stranu. Myslím, že se nedá všechno házet na Klause ani se nedá úplně všechno házet na Topolánka - chválím ho například za jeho nedávný výrok o "cestě do pekel" (dlážděné samými dobrými úmysly) v europarlamentu a vůbec mi to nepřipadalo nediplomatické - bylo to ještě celkem jemné na celou tu zlodějnu s vykupováním bank - což v důsledku zaplatí veřejnost a nejen v Americe.
Vraťme se ale k tématu - co může za pád vlády.
Je to spíše celkově neštastný vývoj, nebo v tom lze nalézt to, z čeho viní Klaus Topolánka - tedy nedostatečné konzistentní trvání na principech?
Já vím, je to už pomalu únavné, ale trochu si to zrekapitulujme:
V r. 2005 odmítla referenda ve Francii a Holandsku euroústavu. ČR se připojila k Británii a Polsku a v ratifikaci se už nepokračovalo. Topolánek byl tehdy podle všeho výrazně proti euroústavě.
Spousta lidí do toho nalila spoustu politického kapitálu, ale už tehdy byla ona euroústava v poměrně příkrém rozporu se zadáním z Laekenu - nevolený konvent, který euroústavu vytvářel, se prostě onoho zadání a omezeného mandátu výrazně nedržel, což by bylo ospravedlnitelné pouze kdyby měl přímý mandát. Lidé se nenechali oklamat - a alespoň někde bylo veřejnosti dovoleno promluvit a euroústava byla odmítnuta v kolébkách evropské demokracie Francii a Nizozemí.
V r. 2006 u nás byly volby, které dopadly jak dopadly a vůbec sestavení Topolánkovy vlády trvalo mnoho měsíců. Ono se to opravdu dává těžko dohromady vláda, když volby dopadly jak dopadly. Vícero lidí, včetně mě, volalo po opakování voleb, protože jsme si nedovedli stabilní vládu představit, je-li ve sněmovně poměr 100-100 (a nepříliš morální přeběhlictví se pak jedním z hlavních nástrojů politického boje), kdo by nás ale poslouchal...
V r. 2007 Topolánek spojuje důvěru s prosazením reforem. Ty se však při daném rozložení sil pochopitelně příliš nedaří prosazovat a je třeba velmi kompromisního postoje. Premiér musí lavírovat mezi lidovci, zelenými a Paroubkem. Čtyřikrát se ČSSD pokusí vyslovit vládě nedůvěru. Dalo by se tedy říci, že byl Topolánek v opravdu silném presu ze všech stran a přesto dokázal situaci dlouho ustát. Za jakou ale cenu?
Američani přichází s radarem, nějak podezřele přesně v době formování Topolánkovy vlády, radarem, který ale rozjednala vláda ČSSD. A lidovci spolu s premiérem z toho najednou udělají základní téma zahraniční i vnitřní politiky. To štěpí zelené i veřejnost, která tomu výrazně není nakloněna.
Zároveň Merkelová se Sarkozym a Barrosem nechávají skoro až by se řeklo podvodně vstát z mrtvých odmítnutou euroústavu v podobě Lisabonské smlouvy - a ta je celkem v tíchosti a bez nějakého přílišného zájmu médií připravena a podepsána a všichni se tváří, že se jedná o něco úplně jiného, než byla euroústava. ODS o této rošádě vesměs ví a připravuje se odeslat ji k Ústavnímu soudu, zatímco křídlo kolem vlády smlouvu dále vehementně tlačí. Tím se štěpí ODS.
Mezitím proběhne 6ti kolová volba prezidenta, ve které nakonec rozhodne jeden hlas, podle všeho lidovce sen. Kalbáče. Klaus je znovuzvolen a naděje na odmítnutí Lisabonské smluvy se výrazně oživuje.
Smlouva je nakonec odeslána k Ústavnímu soudu celým senátorským klubem ODS a více než polovinou klubu lidovců, vč. předsedy. To přechodně štěpí lidovce, kteří se pak snaží - především ze strany lidoveckých eurohuráposlanců - umravnit hlavního lidoveckého oponenta smlouvy sen. Kalbáče. Mezitím jediné referendum v Irsku odmítá i Lisabonskou smlouvu, ale EU tento výsledek opět nerespektuje a snaží se znovu vydláždit cestu k opakování referenda jako v případě smlouvy z Nice. Francouzů a Holanďanů se už radši nikdo na nic neptá - ostatně byl to právě Sarkozy, který v europarlamentu dávno předtím varoval před konáním referend - že v takovém případě by smlouva neprošla.
Pak se za nevole většiny národa podepisuje radar rukou společnou kompromisního Topolánka a pravdoláskovského Schwarzenberga. Preference ODS jdou k ledu, stejně jako jsou dávno u ledu preference prezidenta Bushe na americké straně.
Ironií osudu je, že právě v té době se láme chleba korporátní podpory prezidentských kandidátů v USA a Obama se stává hlavním kandidátem demokratů a je už v červnu naprosto jasné, že vyhraje konvenci - a pak volí za viceprezidenta Bidena, který je letitým odpůrcem protiraketové obrany a později volby s výraznou převahou vyhrávají a radar přinejmenším odkládají, neboť prioritou se stávají vztahy s Ruskem pod taktovkou Kissingera a Brzezinského. Zároveň na plno propuká dlouho předpovídaná finanční krize v USA.
Mezitím jsou zavedeny poplatky a pak jsou Senátní a krajské volby a ty skončí výrazným vítězstvím ČSSD. ČSSD začíná tvořit koalice s komunisty a Rath odmítne respektovat zákon a z veřejných peněz populisticky dotuje poplatky, což sice vede přechodně k dalšímu zvyšování preferencí ČSSD, ale nakonec začínají být lidé znechuceni.
Ústavní soud pak odmítne zkoumat celou Lisabonskou smlouvu a vydává výrazně méně než polovičaté rozhodnutí o několika jejích článcích a lze naprosto jednoznačně říci, že Ústavní soud tak porušil zákon i Ústavu, možná dokonce na politickou objednávku, kdo ví, každopádně se nabízí otázka, zda by neměl odstoupit. Topolánkova vachrlatá vláda to ale i přes většinový odpor veřejnosti ke schválení smlouvy vydává za otevření cesty k jejímu schválení svorně s ČSSD a oživuje opět handl Lisabon za radar. Oranžová ruka ruku modrou myje a duch oposmlouvy se znovu vznáší nad českými luhy a háji, tentokrát s tetkou vlastizradou po boku.
Pak je Kongres ODS, který svými výsledky definitivně znechucuje voličskou základnu. Na základě toho vzniká hned několik nových stran, které mají v programu opozici ke schválení Lisabonu, včetně strany kolem Petra Macha, předtím předsedy Klausova thinktanku Cep.
Radar je schválen v Senátu už na konci listopadu, ale ne ve sněmovně. Zatímco naopak ve sněmovně je 18. února (divím se že pietně nepočkali na 25. únor, nebo ještě lépe 15. březen...) schválen Lisabon, nicméně většina poslanců ODS byla proti.
O měsíc později Topolánek překvapivě stahuje radarové smlouvy z projednávání ve sněmovně - a ta na místo toho hned schvaluje tzv. "vázaný mandát", který má nicméně podle všeho mnoho děr.
Skoro to celé vypadá - když už se mluvilo o teoriích spiknutí (např. jak se Klaus spiknul s Paroubkem aby spolu svrhli vládu) - že celý ten milý radar byla jen "kouřová clona" protlačení Lisabonu. A věřte mi to nebo ne, osobně mi to tak připadalo nejméně od poloviny r. 2008, a každému jsem říkal, že ač pravičák, jsem proti radaru - protože mi radar připadá jen jako prostředek vydírání pravice - neboť jsem si nedovedl představit, jak by mohl projít proti nesouhlasu Ruska - a celé mi to spíše připadalo jako nějaká politická až zpravodajská hra. Někteří si možná na má slova, která nikdo moc neposlouchal, vzpomenou. A já můžu říkat, že jsem to říkal :))
Je tedy rozpad morálky Topolánkova křídla ODS (ano podle všeho je to v ODS podle hlasování o Lisabonu už jasně menšina, jakkoli ODS ještě povětšině zachovala loajalitu při hlasování o důvěře) pouze výsledkem dlouhodobého provádění politiky všeobecně nepopulárního kompromisu v modročernozelené koalici, a nebo lze u Topolánka a jeho suity vysledovat určité rysy nepevného charakteru, což umožnuje prosazovat věci, které zjevně nejsou v zájmu republiky nebo přinejmenším podporovány značnou částí veřejností? Jak si jinak vysvětlit, že i nyní dělá ramena s tlačením Lisabonské smlouvy, která je jistě zásadním zásahem jak do uspořádání Evropy tak i postavení ČR v něm - i po tom, kdy ztratil mandát? Byl to např. právě hlas poslance Schvippela - dlouhodobého odpůrce Lisabonské smlouvy - který pád vlády podpořil s poukazem na to, že odhlasováním Lisabonu ve sněmovně vláda definitivně ztratila jeho důvěru - a tím vzniklo potřebných 101 hlasů a média nyní hudrají, že prý je spolu s Tlustým, který vládu také nepodpořil, "zrádcem" - není to poněkud stavění celé věci na hlavu? (stejně jako to, že Bursík vyloučil dvě rebelky, které dlouhodobě nesouhlasily s politikou Zelených pod vedením Bursíka vč. jeho nekonzistentního postoje - pro změnu k radaru.)
Není tedy pád Topolánkovy vlády, jakkoli vyvolán ČSSD a na pátý pokus, zcela zákonitým?
Má ODS nějakého politika, který bude schopen dát po Topolánkově působení zase dohromady její morálku? Nebo bude i po svém odchodu onu principielní část ODS stále stmelovat Klaus?
Skončí neúspěšný a nekonzistentní Topolánek - i v demisi tlačící Lisabon - za třikrát vyšší plat, než má jako předseda české vlády - v Bruseli - stejně jako neoblíbený architekt pochybně vzniklého českého členství v EU Vladimír Špidla?
