takže komplexní složité služby oboru vodovodů a kanalizací jsou v České republice zařazeny na úroveň třeba dodávky ovoce. Třeba jablka se třídí (pro veřejnost) "ovoce pro export, ovoce pro český trh, ovoce na šťávy a jam, ovoce na pálenky".Musela vzniknout Občanská celoevropská iniciativa pro vodu, aby se začaly brát vážně odborné požadavky vodohospodářů sdružených ve Světové organizaci vodního hospodářství IWSA. Heslo "Bez vody není života" je třeba brát velmi vážně.
2014 Organizátoři kampaně Right2Water v Evropském parlamentě dne 17/2 2014 na veřejném slyšení prezentovali přítomným požadavek na legislativní zakotvení práva na vodu mezi základní lidská práva. Současně vyzvala Evropskou komisi, aby se zavázala, že nebude požadovat liberalizaci vodohospodářských služeb (což splnila 03/2014). Hromadným podpisem (1,6 mil sebraných podpisů ) Evropské občanské iniciativy pro vodu se Evropané jasně vyslovili k otázce vody jako veřejnému nezcizitelnému majetku a vyjádřili svůj nesouhlas s privatizací vodohospodářství .
Zástupce komise pro životní prostředí přijal konsensus „Pokud má být poskytování vodohospodářských služeb cenově dostupné pro všechny občany členských států EU, je nutné, aby vodohospodářské služby, ať už veřejné či soukromé, byly i nadále v kompetenci členských států.“ Komise vítá mobilizaci evropských občanů ve věci přístupu k nezávadné pitné vodě a kanalizaci v Evropě i ve světě“.
2001 Česká vláda ( 1998-2002) nerespektovala usnesení vlády č. 222 z 3.7.1991 navazující až na zákon 92/1991Sb -o převodu majetku státu na jiné osoby. 2005 Vydáním nových zákonů vodovodech a kanalizacích 274/2001 Sb a 76/2006Sb vytvořila legislativu oboru VaK řešící jen formu oddílnou. Tím se spustila privatizace oboru VaK a vstup zahraničních firem ( soukromý sektor – viz IWSA 1991), které dnes ovládají víc jak 80% českého území a vlastní i infrastrukturní majetek - nejméně 2 a.s.(severomoravský a jihočeský VaK).
Česká republika je zřejmě jediná země na světě, která zařadila vodovody a kanalizace jako ŽIVNOST a vytvořila a uzákonila legislativu pro „oddílnou formu“ na úkor veřejných i občanských zájmů obyvatel.
6. Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD) na svém zasedání v New Yorku v roce 2004 vydala pokyn: Umožnit samosprávám („komunitám“) vlastnictví příslušných zařízení (čistíren odpadních vod a vodovodů) :
Organizace vodovodů a kanalizací úzce musí navazovat jak na veřejnou správu ( politická zodpovědnost za zabezpečení vody pro občany) tak na plnění řadu předpisů platnou pro oblast vodního hospodářství .Z toho vyplývá, že s ekonomickou stránkou provozu VaK, plněním předpisů se také „váže znalost poměrů v daném regionu“, což znamená zpětnou informační vazbu nejen pro politické, ale i další odborné instituce (až po světové ). V činnosti organizací Vaků, které jsou nejnižším výkonným článkem ve struktuře oboru, není jen výroba, dodávka a odvod vody, nýbrž i nezbytná spolupráce s veřejností a obcemi.
Česká republika ani provozovatelé nemohou zpochybnit výsadní (monopolní) postavení oboru VaK . O vodě a její ochraně, kterou mohou úspěšně zajistit jedině samosprávy (obce a města), protože je to v jejich zájmu. Bohužel český zákon o vodě staví obce do role „papírových vlastníků“. Obce zodpovídají za rozvoj i rekonstrukce VaK aniž by měly k tomu vytvořeny podmínky neboť jím chybí potřebný institut (a.s. VaK smíšené formy nebo státní vodohospodářský plán). Ministerstva obor VaK (zemědělství, financí, životního prostředí, zdravotnictví i místního rozvoje) neregulují, neřídí ani po stránce metodické a proto nemohou se odvolávat na zákony, které dávají ODPOVĚDNOST NA BEDRA STAROSTŮM měst a obcí. Potvrzuje to dnešní stav vodovodů a kanalizací v České republice.
Kam se poděla česká inteligence .
