Strašení komunisty? Nic takového, pouze pravda!

S velkým rozhořčením čtu příspěvky některých diskutujících, kteří tvrdí, že za komunistů bylo lépe. Lidé měli k sobě blíže, děti měly daleko více volnosti a hezčí dětství, pracující se nebáli o svou budoucnost a mnoho dalších podobných nesmyslů.

Nevěřte tomu! Za komunistů panovala hrůza a lidé neskutečně trpěli. V ranních hodinách museli všichni práceschopní vstávat a jít do práce a nikoho nezajímalo, že se někomu nechce. Člověk na výběr moc neměl, všude socialistický podnik, který doslova pracující vykořisťoval. Chceš zadarmo byt 3+1 1. kategorie, nenávratnou půjčku z FKSP? Bezúročnou půjčku na koupi nebo stavbu domu? Tak se nám musíš upsat na deset let! Člověka přepadala skepse při pomyšlení, že bude mít práci až do důchodu.

Jak občas píší někteří blogeři, zdravotnictví za komunistů bylo otřesné a na nedostatečnou péči umírali lidé po stovkách. Dnes vás odoperují, nejpozději na druhý den jedete domů, dostanete sebou několik injekcí a tabletek a užíváte si svobody a domácí péče, než se ostatní členové rodiny vrátí z práce domů. Kdežto za komunistů bylo hned podezřelé, že po vás nikdo v nemocnici nechtěl žádné peníze a navíc vás po operaci drželi v nemocnici co nejdéle, aby vám mohli jejich stravou ničit žaludek. Pak vás zpravidla nutili být ještě šest týdnů v domácím léčení a navíc vás po bolševicku kontrolovali, jestli dodržujete léčebný proces. Zkrátka hnus. Neskutečná prasárna byla, že v lékárně vás dokázali za jednu korunu odbýt hromadou léků a nechtěli po vás žádný tučný doplatek, tak jak to v každé rozvinuté demokracii chodí. Komunisté nedali nikomu žádnou šanci a dokonce upírali lidem jejich svobodnou touhu po finanční spoluúčasti při léčbě. Když se člověk konečně vymanil z toho tzv. socialistického zdravotnictví a začal opět pracovat, tak přišel znenadání další brutální zásah do občanských práv! Pracující se musel chtíc nechtíc sbalit a nastoupit třitýdenní bezplatnou lázeňskou léčbu.

Komunisté vychytrale omezovali osobní svobody. Ať člověk chtěl nebo ne, vnucovali mu pořád nějaké sociální jistoty! Například po odpracování čtyřiceti let mohl jít člověk do důchodu, kde pobíral až 60% své mzdy. Přitom to byl obyčejný podvod, protože do odpracovaných let se započítávaly i roky strávené v učňovských střediscích nebo vysokých školách. Diskriminace žen byla neúnosná, komunistický systém je posílal po porodu dvou dětí už v 55 letech do důchodu. Ale i mužům pracujícím na šachtách nebo v těžkém průmyslu byl nekompromisně v padesáti letech vnucen důchod a zákaz pracovat v těchto oborech. O sexuálním obtěžování na pracovištích, například na MDŽ či víkendových svazáckých školeních, se vyprávěly úplné horory a ženy či dívky to musely trpět.  Na pionýrské tábory raději zapomenout.

Jak správně nás učí na školách v dějepisu a píšou dnešní historici, hysterici, lidé se selektivní retencí i další objektivní a nestranní pamětníci, byla to doba temna, teroru, nesvobody a tyranie.

Naše dnešní demokratická společnost je naprosto jiná - je svobodná. Člověk si může svobodně psát, kreslit tykadla a mluvit co chce a přitom se nemusí bát komunistického lágru, kde byli vězni mučeni a určitě i tajně popravováni. A co je nejdůležitější, dnešní člověk zná svá demokratická práva, která mu nesmí nikdo upírat!

Bohužel, dnes ráno při cestě do školy jsem narazil v autobuse na tlupu agresivních komunistů, se kterými se nedokázaly dodnes represivní složky tohoto demokratického státu vypořádat. Nikde mně zákon neukládá, abych pouštěl nějakou starou oberlenou ochechuli sednout. Znám velmi dobře svá demokratická práva a nic na tom nezmění ani osobní poznámky, urážky a totalitní chování bolševiků v dnešním ranním autobuse. Ne, soudruzi bolševici, své svobody se nevzdám, vždycky za ni já a další stateční občané tohoto demokratického státu budeme bojovat!

Budoucí Mgr. Oskar Widlický

Student politologie Praha