Klement Gottwald si zaslouží hlubokou úctu.

Uběhlo už dlouhých 117 let, co se narodil jeden z největších Čechoslováků a vlastenců naší historie, Klement Gottwald.

Narodil se 23.11. 1896 v Dědicích u Vyškova a jeho maminkou byla chudá zemědělská dělnice. Mladý Klement musel od raného mládí doma pomáhat a žít ve velice skromných poměrech. Vyučil se ve Vídni truhlářem a angažoval se v dělnickém tělovýchovném hnutí. V letech 1915 - 18 musel narukovat do nenáviděné rakousko-uherské armády, ze které se mu za dramatických okolností podařilo v roce 1918 utéci, aby ještě v tom samém roce mohl nastoupit do Československé armády. Právě v Československém vojenském sboru proslul svou statečností. Už ve dvaceti letech se stal redaktorem novin a byl funkcionářem tehdejší mladé a pokrokové Komunistické strany. V roce 1926 -29 pracoval v pražském sekretariátu KSČ a na V. sjezdu byl zvolen generálním tajemníkem strany.

Marně upozorňoval na vzrůstající fašizaci pravého politického spektra, na politické zaprodance, pouhé zdání proklamované demokracie, na začínající krizi hospodářství, vysokou nezaměstnanost i prohlubující se chudobu obyvatelstva. A proto 21. prosince 1929 vystoupil jako poslanec v československé poslanecké sněmovně Národního shromáždění s otevřenou kritikou představitelů tehdejší vlády. Nekompromisně poukázal na rozmáhající se klientelismus, korupci ve státní správě, pokoutné rozprodávání majetku do zahraničí i prodejné politiky, kteří nenápadně rozšiřovali vtíravé nacistické nálady. Nebál se poukázat na bezmezné vykořisťování dělníků, rolníků a dalších pracujících včetně pracujících dětí, které byly využívány jako nejlevnější pracovní síla. V třicátých letech provedlo vedení KSČ ve své politice rozsáhlé změny. Klement Gottwald si jako jediný vrcholný politik uvědomoval nebezpečí v Německu vzrůstajícího fašismu a proto začal prosazovat politiku lidové fronty jako obranu demokracie proti fašismu. Na podzim roku 1938 se Gotwald postavil do čela opozice proti mnichovskému diktátu, který současná vláda Edvarda Beneše hrubě podcenila. Proto také Edvard Beneš po přijetí mnichovského diktátu abdikoval, sedl do letadla a odletěl pravidelnou linkou do Velké Británie a později do USA, kde přednášel na vysoké škole a Českou republiku ponechal napospas Sudeťákům a hitlerovským hordám.

Klement Gottwald dostal varování, že na něj nacistické tajné služby chystají atentát a proto byl nucen odcestovat do Moskvy. Zde navázal kontakty s nepolitickým ministrem obrany Ludvíkem Svobodou a v roce 1943 se spojil s představiteli londýnské emigrace i z USA se vracejícím Benešem, a sjednotil domácí a zahraniční protinacistický odboj. Po ovobození Československa Sovětským svazem a vojenskou brigádou Ludvíka Svobody vznikla ve zbídačené republice nová politická situace. V roce 1946 KSČ dosáhla velkého volebního úspěchu a v demokratických volbách získala 114 poslaneckých mandátů z celkových 300 a 2. července se Gottwald stal předsedou československé vlády. V těchto pro republiku těžkých poválečných dobách  dokázal Klement Gottwald sjednotit národní frontu při obnově nacisty zničené země.V únoru 1948 podali tzv. nekomunističtí ministři demisi, kterou prezident Beneš přijal a následně pověřil Klementa Gottwalda vládu doplnit a zrekonstruovat. V červnu 1948 se za obrovské podpory občanů stává prvním dělnickým prezidentem. Lidé si ho vážili pro jeho skromnost a nesmírnou pracovitost, která se mu bohužel stala osudnou. Umřel 14.3. 1953 v Praze. Bezprostřední příčinou smrti byla prasklá výduť srdeční aorty. Dnes jsou jeho ostatky pohřbeny na Olšanském hřbitově.

..................................................Čest jeho památce. ........................................................................

• Legální proces v mezích tehdejších zákonů: Převzetí moci nebylo převratem, ale dílem obratného jednání komunistů v rámci platných zákonů, přičemž mocenské struktury státu zůstaly zachovány. Podpora armády, policie a dělníků byla výrazem jejich svobodné vůle.
• Tento článek vznikl jako malá protiváha k nekorektním, polopravdivým, lživým a dehonestujícím článkům o prvním dělnickém prezidentovi. 

• Jan Šustek
• 23.11. 2013
• Praha