Dokáže nám někdo poradit? Z našeho otce se stal magor.

 Ne, fakt nepřeháním, jednou se tak rozhádal s celou rodinou a aby nám dokázal, že nemáme pravdu, tak si zašel k psychiatrovi pro potvrzení, že není závislák a že nám ten papír omlátí všem o hlavu. Vrátil se bez dokladu, protože doktor byl podle položených otázek na 100% komunista.

Jsme se ségrou porevoluční dvojčata a oba studujeme VŠ. Máme ještě mladšího brášku, který chodí na základku. Podle slov maminky byl kdysi táta moc fajn. Hrál bezvadně na kytaru, smál se, vtipkoval, nosil dlouhý vlasy a holkám se strašně líbil. Pracovali ve stejný fabrice, zakoukali se do sebe a tak se vzali. Oba byli v nějakým spolku pro mladé SSM a ten jim dal jako svatební dar pobyt u moře v Bulharsku. Prej se za komunistů nesměli kupovat byty a tak museli celý rok bydlet u dědy, než dostali od nějakýho byťáku jménem ROH 3+1, ve kterým bydlíme doteď.

Po roce 1989 taťka s dědou schovali nějaký průkazky a takový malý červený knížečky do plechový krabice s fotkama (prej se ještě můžou hodit) a stali se zakládajícími členy OF. Pro ty, kteří nedávali ve škole pozor, je to Občanské fórum, ze kterého časem vznikly nové politické strany. Taťka s dědou byli zakladateli oblastního sdružení ODS. (Pro ty, co nevědí: ODS je demokratická strana, ve které jsou samí chytří a vzdělaní lidé, kteří  už něco v životě dokázali. Bojují proti komunismu, EU, levici, korupci a snaží se naši zem vyvést z krize, do které nás komunisté dostali.) Děda byl demokraticky zvolen předsedou a lidé ho opět začali uctivě zdravit, stejně jako za komunistů. Otec se věnoval politice a podnikání. Měl hodně práce s privatizací fabrik a majetku SSM. Bohužel, zakuklení komunisté u policie a soudu se mu začali mstít. (Nemohli překousnout, že je po roce 1989 prokoukl, zjistil, co jsou zač a opustil je.) A tak ho ve vykonstruovaném procesu odsoudili k tvrdému trestu žaláře. Naštěstí náš pan prezident Havel věděl, čeho jsou komunisté schopni a dal mu amnestii.

Bohužel, komunistická justice nám zabavila všechny peníze, které jsme měli v bankách a doma a rudý soudce nám nechal zabavit náš poctivě zprivatizovaný majetek. Od té doby už otec nebyl jak dříve. Ten rok v kriminále, než ho pustili, na něm zanechal stopy. Pořád nemůže najít práci, protože jak říká, kam se podíváš, všude je dneska nějakej komouš. A tak si založil na jednom serveru blog a rozhodl se bojovat s komunismem a komunisty veřejně. A tady je ten kámen úrazu.

Máti je na všechno sama, musí platit nájem, inkaso a živit bráchu a tátu, který pořád nemá žádnou práci. Naštěstí se se ségrou dokážeme uživit sami a peníze na studia nepotřebujeme. Založili jsme si internetový obchod s ojetýma hadrama ( říkáme tomu značkové outdoorové oblečení) a prodejem hraček z Číny (dětský ráj), naštěstí jsou lidé tak zpitomělí, že dnes koupí cokoli. A táta má najednou "rozumu" a času dost a píše a píše. Jeho nepřáteli jsou hlavně komunismus, eurosocialismus, Arabové, muslimové, Romové, severní Korejci, Číňané, odboráři, všichni protestující a další stamiliony jiných nepřátel. Celkem by nám to bylo jedno, ať si píše jeden bojovný článek za druhým, ať si nadává na všechno a na všechny (kromě ODS a Klause). Ale vadí mi, jak trpí on a celá naše rodina.

Máti se vrátí uštvaná z práce a první, co musí udělat, je, že si musí přečíst tátovy výtvory, vychválit je a přečíst celou diskuzi pod článkem. Nejvíce ho rozčílí, když v diskutujícím nepozná zakukleného bolševika, nebo si nevšimne pochvalného příspěvku. Ještě více ho naštve, že s ním máti nechce vést politickou diskuzi (on mluví několik hodin a máti musí souhlasně kývat hlavou) a začne ji nadávat do primitivů, kterému je jedno, že se komunisté zase chopí moci.

Když přijde ze školy brácha, tak si musí v rámci povinné četby přečíst jeho článek a napsat o něm referát, ve kterém má za úkol vystihnout ty nejgeniálnější myšlenky a pravou podstatu článku. Že se to žákovi sedmé třídy vždycky nepodaří, je logické a trest na sebe nenechá dlouho čekat.

To všechno je zlé, smutné a hodně to bolí. Otec bedlivě pročítá "konkurenci" a zcela upřímně nenávidí ostatní blogery, kteří napíšou něco jiného. Ovšem ještě víc nenávidí ty nešťastníky, kteří píšou podobně jako on a mají větší čtenost nebo nějaký vyšší index, jehož smysl jsem dodnes nepochopil. To potom opravdu trpí jako zvíře a hledá jméno dozorujícího cenzora, který dal přednost konkurenci před jeho dílem. Naštěstí ho administrátor (i když ten klíč pro výběr nechápu)  poměrně často strká někde, kde je více na očích, což mému otci hodně pomáhá a je štěstím bez sebe a dole v hospodě řve na hostinského, ať si přečte jeho další článek a donese pivo budoucímu VIP blogerovi. 

Dohodli jsme se se ségrou, až doděláme školu a postavíme se na nohy, tak vezmeme máti s bráchou k sobě. Ani nevíte, jak je hrozné ty dva pozorovat, jak se z nich stává uzlíček nervů a s jakým strachem chodí domů.

Omlouvám se všem, že je obtěžuji se svými problémy, ale musel jsem to dát ven.

Rád bych se podepsal a napsal, kde bydlím, ale nemohu, už kvůli svému otci.

Vždyť ho tak rádi čtete ....

Pokud mně chcete něco anonymně sdělit, vynadat nebo se jinak uvolnit, tak klikněte

zde