Zvířata ve válce: Holub Winkie

Řada obyvatel městských aglomerací považuje holuba za otravného ptáka, který jim otravuje životy. Neuvědomují si, kolik jich ve válkách zachránil. 

   V únoru 1942 se pilot letounu Bristol Beaufighter Královského letectva vracel na svoji základnu v Leuchars po misi v Norsku. Nepřátelskou palbou těžce poškozené letadlo klesalo níž a níž, až narazilo na vodní hladinu ledového Atlantického oceánu. Při nárazu posádka zatáhla za popruhy gumových člunů a všichni byli vymrštěni prudkým nárazem rozlomeného stroje. Jeden člen posádky po celou dobu křečovitě svíral ve svých rukou klec s modrou holubicí, kterou však neudržel. Všichni ji začali zoufale hledat kolem sebe a jejich naděje se tenčila, zvláště když se po mořském povrchu začala rozlévat naftová skvrna. Když klec vojáci zahlédli, uviděli, že je poškozená. Naštěstí se holubici podařilo osvobodit a vzlétnout, ještě dřív, než by vysoké vlny s naftou a olejem zalily její křídla. 

   Posádka na člunu byla 120 mil (192 km) od nejbližšího přístavu a v pozdním odpoledni se začalo rychle stmívat. Počasí se zhoršovalo. Na základně sice věděli, že letoun havaroval do moře, ale nevěděli kde. Příští ráno, hned při úsvitu, vyčerpaná a mokrá holubice vletěla do holubníku na základně Leuchars. Překvapený seržant Davidson z Holubí služby RAF zjistil, že pochází ze ztraceného letadla a na základě časového rozdílu, směru větru a zamaštění peří určil cestu a přibližné místo, kde spadlo letadlo. Během 15 minut se člun s posádkou podařilo lokalizovat a zanedlouho ji vyzvedl záchranný tým. Při večeři uspořádané na počest holubice, posádka zjistila, že nemá žádné jméno. Doposud ji brali jen jako inventární číslo NEHU 40 NS1 nebo jí říkali prostě jen holub.

   Dali ji jméno Winkie. Poprvé ve druhé světové válce se stalo, že holub zachránil posádku RAF. Winkie proto 2. prosince 1943 obdržela Dickinovu medaili, na které bylo napsáno: "Za doručení vzkazu za výjimečně obtížných podmínek a za přispění k záchraně osádky letounu ve službě pro RAF v únoru 1942". Holubi sloužili na palubách letounů RAF často, ovšem nejen tam. Jejich použití ve válce sahá hluboko do lidské historie. Při přechodu Alp je v roce 240 př.n.l. posílal Hannnibal k doručení informací mezi jeho armádou. Se zprávami létali i během obléhání Paříže v roce 1870 nebo v Búrské válce v letech 1899-1902. Za první světové války nahrazovali narušenou komunikaci třeba u Verdunu a na Sommě. Na vysoce utajovaných misí létali pro tajné služby jako MI6, MI9 nebo SOE. 

   Používali je všichni. Američané, Britové, Francouzi i Němci. Za každého počasí, v různých klimatických podmínkách a na dlouhé vzdálenosti. Jen Britové jich měli k dispozici asi 200 000. Orientační smysl holuba je velkou záhadou. Najde totiž vždycky cestu domů a to přes jakkoliv obtížné podmínky. Jistě se ví, že přilne ke svému holubníku, partneru a trenérovi. A proto možná právě láska je hlavním důvodem jejich spolehlivých cest a návratů. Za druhé světové války jich přežilo jen devět procent z celkového počtu nasazených, ale důvodem, proč se nevrátili do holubníku, nebylo jejich selhání. Většina z nich byla zabita nebo chycena nepřítelem. Všechny strany si moc dobře uvědomovali, jak spolehlivé a efektivní nasazení holuba je. 

   Za druhou světovou válku britská služba udělila na dvě stě pochval těmto pozoruhodným ptákům. Jeden takový dokázal absolvovat 170 hlídek v RAF. Německá rozvědka usilovala o rozvrácení britské Holubí služby, ale nikdy se jim to nepodařilo. Těžko se už dozvíme, kolik výzvědných a špionážních akcí s cílem zničit holuby existovalo. Příchod moderní bezdrátové komunikace jejich roli potlačil a tak už v současnosti nejsou používáni. Není zaznamenáno, kolik lidských životů celkem holubí letky zachránily. Přesto, o jak malé stvoření se jedná, je to mimořádně silný a odolný pták, který to co dělá, dělá s plným nasazením. Nejdelší let uskutečnila holubice Per Ardua, která uletěla 1 744 km za 12 dní. Holubici, která doručovala zprávu z ministerstva financí v Londýně starostovi Plymouthu, naměřili v jednom okamžiku rychlost 1 843 metrů za minutu. Holubi si vysloužili své místo na výsluní ve vojenské historii.

   Během německé okupace Belgie a Francie v době druhé světové války se vylepovaly letáky s následujícím textem. Vyplývá z něj, jakou vážnost holubům přikládaly válčící strany (citace z knihy Mlčenliví hrdinové, hrdinství a oddanost zvířat ve válce):

   Nepřítel má ve zvyku vypouštět z letadel malé košíky s poštovními holuby, jejichž úkolem je získat informace z této strany fronty. Na koších je umístěn nápis "Otevřete, prosím". Kdokoliv najde podobný košík, musí nález neprodleně nahlásit nejbližšímu vojenskému úřadu. Je zakázáno otevírat koše nebo dopisy k nim připevněné nebo je přesunovat na jiné místo. Obyvatelé, kteří neuposlechnou toto nařízení se vystavují trestu. Pokud se pokusí uniknout, budou okamžitě zastřeleni. Každé město, které bude ukrývat třeba jen jediného z těchto holubů, dostane pokutu 10 000 až 100 000 franků. 

Zdroje: Kniha Mlčenliví hrdinové, hrdinství a oddanost zvířat ve válce od Evelyn Le Chéne