Úžasné čtení

je fakt, že pinožení se není zárukou štěstí.....

Honzo, popsal jsi to dokonale. Úplně to vidím ... ženu, knihu i ty dva přiměřeně velké pahorky ... Krásné Velikonoce.

Ta pohodářka pohodová je určitě pohádková bytost. Komu z nás se poštěstí, aby jeho život plynul jen v samé POHODĚ. Připomnělo mi tu jednu prázdinovou scénu: kašnu s tančící vodou uprostřed městečka Kašperské Hory - kolem kašny bylo jediné stinné místečko v letním rozpáleném dni a od kašny výhled na nedalekou kavárničku s nádherným názvem: Nebes Páně. Možná už tam ta kavárna dávno není, ale ten pocit nádherné prázdninové pohody si pamatuji úplně přesně.

Díky za pohodový blog.

Pane Šiku, stále "pohodová žena" je podle mne, iluze. Některý den v týdnu je pohodový, jiný zase není. Většina z nich jsou pro nás, ustarané ženy ( a mámy), nepohodové. Od ženy se stále očekává, aby bylo doma i v práci všechno takové, jak má být. A to vyžaduje práci a hlavně starost... Měli jsme v domě jednu "pohodovou" - rozvedenou paní. Byla stále nalíčená, upravená, veselá... Spávala denně do desíti hodin. Její devítiletý synek chodil po ránu nakupovat čerstvé rohlíky, a pak utíkal do školy. Ta paní už v našem domě nebydlí... Zadlužila se, neplatila za nájem, za telefon, ani za energie. Byla to alkoholička. Přeji Vám veselé, pohodové svátky.

Prostě nádhera, více takových lidiček