Jane, smutné ale tak moc živé

Někdy je to těžké

Ta lavička ví svoje, jen škoda, že lidé kolem jsou tak nevšímaví. Díky za Vaše příběhy se zamyšlením.

Velmi silný příběh s tím nejlepším koncem, jaký může být.

Vaše "lavičkovky" jsou fakt návykové, jak píše níže Filip. K tématu - mám bohužel velmi často příležitost v rámci své profese slyšet podobné příběhy. Za mne - ještě před svatbou při náznaku agrese, žárlivosti apod.- okamžitý útěk. Pokud později - je to těžké, navíc děti....přesto je lépe okamžitě vzít nohy na ramena i přes počáteční potíže s bydlením apod.

Hezkou neděli, Jene.

Jane, opět silný příběh. Jsem ráda za jeho rozuzlení.

Skvěle napsané!!! A děkuji za závěr, v němž pro ženu začala kvést naděje.

Jane, já na tohle téma nedávno napsal báseň Noci s nepřítelem (podle filmu s Julii Roberts), ale říkal jsem si, že ji nikdy na blog dávat nebudu. Ty jsi mě přesvědčil o opaku.

Takových příběhů může být víc, než se zdá. Základ je při prvních náznacích - nohy na ramena

Příběhy z laviček jsou návykové... nakonec i tento smutný dopadl dobře, žena bude číst nenalajnovanou část života, tak jak sama bude chtít :) Btw. kdo mě zná, ví, že tvorba toho zpěváka mě nechávala vždy chladným... až na tohle loučení, to mě sejmulo.

Pane Šiku,

dávám Vám karmu, i když v tomto případě hodně smutnou a bolestnou.

Škoda, že ženy žijí často a docela dlouho v naivní víře, že se takový psychopat může změnit k lepšímu, což je však naprostý nesmysl.

Dobrý večer, pane Chmelíku. Mnohých týraných žen je mi líto, protože si další partnery najdou podobného ražení. Myslím, že člověk se v něčem změnit k lepšímu může. Musí však přijít nějaký silný impulz, například nemoc. V kolotoči domácího násilí je podle mě podobných změn naprosté minimum. Děkuji Vám za návštěvu a přeji hezký sobotní večer