Vážené dámy a vážení pánové. Moc Vám všem děkuji za Vaše komentáře. Mějte krásné dny

Velmi dobře napsané.

Dokonce i ta - chudinka, nešťastná - ekonomika štvaná kategorickým imperativem růstu, si chvíli vydechne. Slyšel jsem kdesi, že za francouzské revoluce zrušili sedmidenní týden a zavedli desetidenní. Hlavním cílem takového "opatření" bylo zrušit neděli, A lidé se pak divili, že hynou muly, protože přišly o potřebný jednodenní odpočinek.

A my jsme tu nebohou ekonomiku štvali hůř než muly, den co den. Ale teď máme před sebou skvělé vyhlídky, protože pošramocená ekonomika bude mít po regresu přímo neuvěřitelné pole k novému rozmachu. A tudíž i chtivý a nedočkavý imperativ růstu bude hluboce potěšen. Trošku ironizuji.

Ve skutečnosti může být ten vynucený pohov, spolu s nastřádanou energií využit velice dobře. (Za předpokladu, že jsme získaný čas použili také k přemýšlení).

Jane, skvěle napsáno, naprostý souhlas. Též nechápu na co si někteří lidé neustále stěžují. Mám za to, že Ti co nejvíc lamentují, budou negativní v každé době. S rouškou i bez.

Naprostý souhlas. Vzpomínám si na vyprávění prarodičů oba zažili dvě světové války. Život měli neskutečně těžký. Malá vzpomínka kdy jim do domečku lezli gestapácí a s druhé strany ťukali na okno partyzáni. A oni měli v domě 4 děti. Zvládli všechnu tu hrůzu a co navíc zůstali velmi skromní a hodní i když už se dařilo lépe. Jsem šťastná, že se podíleli na mojí výchově nebo spoustu věcí vidím jinak, než dnešní rozmazlená společnost. Děkuji za smysluplný blog.

Já děkuji paní Dano. Nejhorší je strach bez naděje. A strachy tato doba přináší, ale naději také. Na rozdíl od dob Vašich prarodičů. Hezký zbytek neděle přeji

Honzo, doslova mi čtete myšlenky. Vždycky, když je někdo takhle "zoufalý", vzpomenu si na babičku, která si mazávala chleba máslem "na vysoko", protože za války nebylo co jíst a ona se těšila, až si dá krajíc dobrého chleba s máslem...(V seně někoho schovávali a šlo jim o život všem...)

Jen jeden podotek si dovolím. Kromě zdravotníků v covid houses jsou pro mne hrdiny ti, kdo pracují ve všech těch zavřených zařízeních pro lidi, kteří nedokážou žít sami. Ze dne na den se z normálních pomocníků stali bez jakékoliv podpory "ošetřovatelé na infekčním oddělení" (nenapadá mne bližší přirovnání) a právě oni se stali "antivirem" v každé z takových zařízení. A pořád zůstávají neviděni, neoceněni a neviditelní.

Ano, Jano, je to tak. Prostředí zařízení a pracovní podmínky těch lidí dobře znám. U jednoho zařízení kousek od mého bydliště onemocnělo několik seniorů. Když se ředitel zeptal, kdo hlásí na mimořádné směny a bude spát na pracovišti, přihlásilo se více lidí než bylo potřeba. A to jde o oblast, kde jsou jedny z nejnižších platů vůbec! A jinak těch hrdinů je! Prodavačky, řidiči autobusů, pošťáci, dokonce i úředníci nebo pracovnice finančních úřadů na přepážkách, popeláří..Možná by nakonec bylo jednodušší vyjmenovat profese, které v první linii nejsou..Děkuji za příspěvek a hezký zbytek neděle

Vyborny blog

Hrdinové strašných dob

------------------------------------------

Povedlo se, .... a hodně.

Karma.

Máte pravdu. Nemáme si na co stěžovat. A možná jsme mnohem víc negativní než naši předkové co zažili mnohem horší časy.

Taky myslím s tou negací, že naši předci na tom byli lépe. Snad proto, že pracovali od brzkého rána do pozdního večera, zprávy ze světa k nim dorážely později nebo vůbec, takže mnoho věcí prostě neřešili. Mějte krásný zbytek neděle a děkuji za návštěvu a přečtení

Milý Jene, napsal jste úžasný blog. Kdyby šlo dát karmu obřích rozměrů, udělala bych to.

A moc se těším na sérii Vašich článků, o kterých se zmiňujete.

Vaše srdce mě vždy potěší paní Zdeňko. Hezký zbytek neděle přeji