Když pomineme to zažité klišé o morálním odsouzení jejich činu a neinformovanost většiny lidí, kteří si pletou emigranty a exulanty. Když přeskočíme tři mrtvé, a vášnivé debaty o tom, jestli jejich smrt byla nutná a pokud pomineme úplně to zásadní, že to byla Komunistická strana kteráž nám to otevřeně vyhlásila třídní boj lidem jako byla rodina bratří Mašínů. A samozřejmě že zapomeneme na Honzu Zemana a jeho třicet pohádek, tak co nám zbude pokud se na celou záležitost podíváme trošku více ze široka a ne jenom na kauzu Mašínů?
Zbudou nám dvě odpovědi. Ta první je nasnadě a je prostá. Pokud by totiž Komunistická strana tak vehementně nebrojila proti uznání třetího odboje, sama sebe by tím odsoudila k tomu poznání, že její čtyřicetiletá doba panování v naší zemi byla, jak to jen říci a neurazit, no prostě že nebyla úplně košer. Ale to není z hlediska mého naivního pohledu, jak budu jistě označkován, v lepším případě, to hlavní.
Odpověď číslo dvě je vlastně taky úplně jednoduchá. Komunistická vláda stavěla svou propagandu z velké části na hrdinech. Myslím, že těch válečných filmů u nás bylo natočeno více než dost a vždy byl ten neohrožený hrdina komunista. Ale když se podíváme do historie tak kolik nám těch komunistických hrdinů z doby druhé světové války zbude? Ten největší, na koho se komunisti odvolávali byl kapitán Otakar Jaroš. Udělali z něj skoro modlu a v určitém smyslu právem. Kapitán Jaroš byl hrdina, odvážný to člověk, to beze sporu. Čím jistě ale nebyl, je komunista, ba naopak. Byl to antikomunista který pravidelně posílal stížnosti do Londýna generálu Píkovi na komunistickou agitaci v jednotce.
Koho tam máme dál? Jistě, Julius Fučík. Hrdina komunistického odboje. Neohrožený to bojovník proti okupantům. Bohužel i tato legenda se nám hroutí jak ten pověstný domeček z karet pod svědectvím stále žijících svědků, kteří byli s Fučíkem během jeho "odbojové" činnosti v kontaktu. A zase je ta realita jiná, než nám byla propagandou po čtyřicet let předkládána.
Tímto samozřejmě nechci tvrdit, že se za války v odboji nenacházeli komunisté. Samozřejmě že i v komunistickém odboji byli stateční lidé, ale bohužel komunistický odboj byl ke konci roku 1942 skoro zcela zničen. A když se posuneme v historii ještě o kus dál a to do doby vzniku Československa, tak narazíme na vzduchoprázdno, tedy aspoň co se tyče komunistů kteří se měli zasloužit o vznik státu.
Pakliže měli komunisté opravdové hrdiny kteří přežili válku, tak mnoho z nich skončilo ve vězení či dokonce na popravišti po vykonstruovaných procesech v padesátých letech. Jeden z mála který si tím vším prošel a na komunistickou myšlenku nezanevřel, byl Gustav Husák. Při pohledu na jeho činnost za druhé světové války se dá, a to bez skrupulí, říci že byl hrdinou. Po Vítězném únoru byl uvězněn a byl mu dokonce navrhován trest smrti. Dalším hrdinou byl Šverma, jenž nám to padl za Slovenského národního povstání a jemuž jeden z jeho soudruhů z partyzánské jednotky po smrti "odcizil hodinky." Jinak moc známých komunistických odbojářů, opravdu mediálně známých nezbývá.
Vím že budu jistě napadán za svůj názor a hlavně za "převracení historie bez znalosti faktů", ale pro mě je toto jedna z příčin proč levicově smyšlející voliči a potažmo Komunistická strana bojuje proti uznání činu bratří Mašínů, a celého třetího odboje. Je to stejný důvod proč byl komunisty odsunut na druhou kolej vyznám nekomunistického odboje za druhé světové války. Například jejich odsouzení atentátu na Heydricha.
Je to nedostatek vlastních, kádrově prověřených hrdinů.
Diskuse bez cenzury ZDE
