Někdy přemýšlím, co je pravdy na tom že se lidé mění s tím, jak čas běží dopředu. To jestli k lepšímu, nebo naopak, je další otázka. U mne záleží na tom jak se vyspím. Nejsem náročný a k dobré náladě mě stačí svůdná vůně kávy a křehounký croissant pomazaný pravým máslíčkem. Doktoři sice tvrdí, že to není zdravé, ale co ti prevíti ví.
Foto: Reuters
Nedávno jedné naší známé chcíplo auto v jižním Bronxu. Bylo už po setmění a podle všech zaběhnutých pravidel měla být znásilněna, zmlácena a vůz rozebrán na součástky místními gangstery. Být to takových čtyřicet let nazpátek, určitě by se to stalo. Místo toho ji místní kluci odtlačili k nejbližší pumpě, starý černoch auto opravil a bylo to.
1977
Foto: Tony Long
Když v létě v roce 1977 vypadla elektřina na východním pobřeží, bylo to něco - jako když nastal soudný den. Možná, že právě to do dnes slouží prorokům konce Ameriky jako předloha jejich katastrofických scénářů. Tlupy černochů a hispánců rabovaly obchody, některé domy byly zapáleny, lidé napadáni a policajti naprosto bezmocní. Propukla ta krutá nenávist, která dokáže uvnitř užírat jak rakovina a která zapomíná na všechno to dobré v minulosti. Tma - když ji člověk přestane ovládat svým uměním tvořit světlo - vyvolává pocit bezpečí a sebejistoty pro ty nejhorší mezi námi.
2003
Něco podobného, vlastně ve větším měřítku postihlo východ Ameriky v srpnu 2003. A jsme u toho mého přemýšlení - protože mělo zákonitě dojít k něčemu mnohem horšímu než bylo v roce 1977. Město má více lidí a podle škarohlídů i více problémů. Ale světe div se .... nevím jestli zdejší lidé, poznamenaní tragédií teroristického útoku v září o dva roky dříve - vypili svoji číši hrůzy do dna, ale dokázali něco neskutečného.
Foto: Piotr Redlinski/Corbis
Pamatuji se na ten den. Když nejde elektrika, nefunguje nic. Nejen světlo, ale ani ledničky, výtahy, prostě nic. Zvědavost mě nedala, chtěl jsem vidět tu skrytou a odpornou tvář mého města. Místo toho všude vládla jakási podivná a tajemná euforie. Obchody s potravinami rozdávaly zdarma zmrzlinu a všechno co se mohlo skazit. Lidé si vynesli na ulici stolky a židle a zapálili miliony svíček. Pouliční muzikanti hráli tančícím uprostřed Broadway. Ve tvářích nebyla úzkost a strach, ale pohoda a úsměvy. Nebylo slyšet proklínání a vyhrůžky, ale radost a vzrušení nad něčím co protrhlo nudu horkého léta.
Mění se tedy opravdu lidé k lepšímu?
Diskuse bez cenzury, jakékoli cenzury, ZDE
Se svolením autora: Simon Achenbach (InfoPress, New York)
