Nečasově pravicové vládě neuvěřitelně prospěl rudo-oranžový knockaut z krajských voleb.Konečně si uvědomila, že každá účetní rovnice má dvě strany. Šetřit prý se musí ať to stojí co to stojí. PRAVICOVOST však spočívá v zajišťování a podpoře BUDOUCÍCH příjmů. Pochopitelně při zachování sociálního smíru v přítomnosti.
Socialismus marx-leninský anebo národně socialistický?
kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu
iDnes: Premiér Petr Nečas uvedl, že se jeho kabinet zaměří na podporu růstu ekonomiky. V projevu po ideové konferenci ODS současně hájil nynější škrty, kvůli nimž se ve společnosti zvedá vlna nevole. "Nelze protestovat proti syrové ekonomické realitě, stejně jako nelze protestovat proti tomu, že se střídá den a noc."
Proti rozumným škrtům protestovat asi nelze. Ale
rozumné škrty nutně musí být součástí celospolečenské vize,
tu však zatím Nečas nenabízí!
Jestliže se po volebním debaklu vláda vzpamatuje a tuto vizi nabídne, zajásá levice i pravice. Pravice z podstaty a levice proto, aby měla sama možnost nabídnout smysluplnou vizi.
Paroubkovsko-komunistické proklamace typu: "Jsme proti zdražování", "Zajistíme práci pro všechny" nejsou vizí, ale lacinými hesly pro lumpenproletariát.
Smutné je, že současný uťápnutý Nečas nemluví o vizi, ale jen o naději.
Noc a den, jin a jang, bílá a černá, plus a mínus, levice a pravice. Život je nikdy neustávající tep, či proud mezi dvěmi protiklady.
Jestliže je zblitý jeden pól, zeblije se brzy i druhý pól. Vyjasněním druhého pólu se vyjasní i pól první.
Pravice nemůže kritizovat nesystémovost Sobotkových proklamací, když sama nemá nic víc.
Přezto jsem si uvědomil rozdíl mezi Sobotkou a Nečasem, ODS a ČSSD. O komančích nemluvě ....
iDnes: Premiér se vyhranil také vůči Bruselu, když poznamenal, že ve fiskální politice a snižování rozpočtového schodku nemusí Česku nikdo radit. Připomenul tak, že se Česko nepřipojilo k fiskálnímu paktu EU.
Uvědomil jsem svoji hrdost nad tím, že nejsme členy evropského fiskálního paktu.
Není k tomu žádný rozumný důvod. Evropou cloumá iracionální děs z krize, jejíž příčiny a mechanizmy nejsou pravdivě popisovány. Česká republika je jednou z nejméně zadlužených zemí evropy.
V top managementu platí pravidlo 20/80. To znamená, že 20% úsilí přináší 80% zisku. Totéž pravidlo také říká, že 80% lidí dělá naprosté nesmysly.
Není tedy moudré připojovat se k nesmyslnému stádovitému chování většiny ani v rámci Evropské politiky.
Tím více je však zapotřebí obecně přijatelná, reálná nosná vize.
V krizi platí - kdo předloží vizi, toho budou následovat davy.
Svoji vizi měl Hitler i Adenauer, Mojžíš i Lenin. Každého z nich následovala většina národa. A celý národ potom nesl důsledky anebo profit.
Moje hrdost spočinula také na současné osobnosti českého prezidenta Václava Klause: "Vývoj Evropy hájí ti, co s Marxem sní, že stát konečně odumře."
V 90. letech jsem byl hrdý na to, že jsme se stali členy EU a nyní jsem hrdý na českého prezidenta, který vehementně brojí proti postupující evropsko-stádovité unifikaci. Co se změnilo?
Nejspíše
Evropa nepřežila ve zdraví pád železné opony a
naplno propuká latentní nákaza jaderných děsů studené války.
Zcela zásadně se změnil trend evropského sociálně - sociologického vývoje. Proč? Projevuje se marxem popisované společenské vědomí, vytvořené v letech studené války. Den a noc - demokracie a komunistická diktatura - byly odděleny a stejně tak byla oddělena společenská vědomí obou bloků.
Až do pádu železné opony.
Co se stane, když slijete kyselinu s louhem? Bouřlivá reakce, přehřátí reaktoru. Po vychladnutí je výsledkem neutrální roztok - k dalšímu zpracování.
V současnosti příslušníci střední třídy ve velkém propadají do chudoby v rámci celé euro-atlantické civilizace. Pravidlo 20/80 nastupuje v ještě brutálnější podobě, a to jako 10/90.
Následovat v této situaci většinu je naprostý nesmysl. Jak na úrovni osobní tak na úrovni národní či státní.
Řadový poslanec Europarlamentu má větší plat než německá kancléřka. Má větší zodpovědnost? Nikoli, jen páchá větší škody.
Jak je to možné? Následky kolektivní iluze let 90. - padla železná opona a všichni společně vykročíme vstříc bezpečným, pohodlným světlým zítřkům. Ty nám spadnou do klína stejně "jednoduše" jako překvapivě rychlý a neuvěřitelně bezbolestný pád železné opony.
Obyvatelstvo postkomunistických zemí přijalo 10% zodpovědnosti a obyvatelstvo "starých" zemí EU ulehčeně odevzdalo svoji tradiční osobní zodpovědnost z 90% pomyslné evropské vládě, která v jejich očích "zvítězila" v r.1989 nad děsem jaderné války s východním blokem.
Vznikající politbyro nesedí v Moskvě ale v Bruselu. Je stejně nekontrolovatelné, jako bývalé stranické sekretariáty států východního bloku. Kontinuita společenského vědomí je neúprosná.
Nezbývá nic jiného než do omrzení opakovat osvědčené postupy západní demokracie. V 89. nezvítězil socialistický kolektivizmus, ale demokratická individuální zodpovědnost moudře delegovaná tomu, koho mohu, umím a chci kontrolovat.
Zapomeňme na evropské spasitele a udělejme si sami pořádek doma. Po svém, máme to v krvi.
Myslíte že mluvím nereálně? V roce 1938 měla česká republika celosvětově 6. anebo 7. nejvyšší hrubý národní produkt na jednoho obyvatele.
Tak co spoluobčané-voliči komunistů. Kampak nás tak asi ti vaši soudruzi povedou? K sesypání hospodářských struktur. To byl totiž hlavní důvod pádu železné opony. V ČR naštěstí ještě nebyl naprosto fatální ...
Nečase moc nemusím, ale budu mu fandit, jestliže začne tvořit vizi naší ekonomické prosperity. Prostě proto, že sociální štědrost z ničeho jiného vyrůst nemůže.
Podobné téma:
Mafie nad barvami - stála ODS o zadržení Ratha? V žádném případě
V Ústí nad Labem , 10.11.2012
Ing. Jan Rýznar
