Vztahy v katolické rodině jsou povinné a podle toho vypadají. Tohle mi nějak včera vytanulo na mysli po jedné diskuzi. Vzpomněl jsme si na mnoho svých přátel a známých - terapeutů - kteří mi říkali už před deseti lety, že velice n
Co jsou to vztahy? Jsou reálné anebo nejsou reálné?
Pokud jsou vztahy reálné, tak čím je tvořena jejich "reálnost"?
Každý vztah má pochopitelně svoji racionální složku. Ta ale většinou nerozhoduje a už vůbec nerozhoduje v krizových situacích.
Kdokoli může namítat, že si partnera vybíráme i na základě racionálního rozhodnutí. Jistě, ale ... jak říká jeden můj kamarád: "nevědomí rozhoduje a rozum dělá ad hoc advokáta."
Vztahy jsou tvořeny VAZBAMI a tyto vazby se vzpírají jakékoli racionalitě.
V zásadě je to pochopitelné - člověk má tři základní části:
- fyzické tělo
- intuitivně emoční část
- racionální část
Vazba je tvořena zcela převážně fyzickou a intuitivní částí. Mezi ženou a mužem je to zcela jasné i racionalizujícím mužům: Základní pouto mezi mužem a ženou má vyloženě sexuálně - emotivní charakter.
A už jsme doma. Věřící po generace mají snahu své problémy primárně řešit s knězem. Bohužel však
kněz je vzděláván pouze a téměř výhradně ve své racionální části.
Celibát tento problém pouze zesiluje. Na emoce se pohlíží hodně z patra. A fyzické tělo? Při nejlepším je pro ně nezajímavé. V reálné tradici je na tělo dokonce pohlíženo jako na zdroj hříchu.
Naprosto nelogický pohled na tělo jako zdroj hříchu je dalším důkazem, jak křesťanství pohrdá emocemi. Jak může být tělo zdrojem hříchu? Prostě si kněží z člověka jako celku vyjmuli racio a racio velebí.
To co zbylo - fyzické tělo a intuitivně emoční část - prohlásili za zdroj hříchu. Tím ale dali zcela prokazatelně najevo, že jsou naprosto nekompetentní v oblasti emocí i vztahů. Považují je snad také za hřích?
To se pak zcela pochopitelně musí odrážet i v reálné podobě křesťanských rodin.
Pochopitelně je tímto přístupem deformována i celá teologie a z ní vycházející spiritualita.
Může být zdravá etika pocházející z takovéhoto prostředí? Sotva ....
Líbí nelíbí - to není důležité. Vztahy jsou tvořeny zejména na úrovni fyzicko - emocionální a to je oblast kde jsou kněží naprosto nekompetentní. A navíc, racio - odělované a uměle separované od intuitiví a fyzické části také pozbývá většiny svých schopností.
Všechny směry křesťanské teologie více či méně pohrdají emocemi a ohrnují nos nad fyzickou stránkou života - o sexualitě nemluvě. Jaké jsou potom schopnosti a kompetence jejich absolventů v oblasti vztahů?
Přinejlepším silně deformované.
Úplně na závěr jeden paradox k zamyšlení:
Kněz zná Boha asi tak stejně, jako zná psycholog mgr. či PhDr. - svoji psyché - oba dva se tomu naučili na našich univerzitách.
Nezdá se vám to? Tak tedy jinak:
Římskokatolický kněz se dívá na vědeckost psychologie asi tak stejně jako se český psycholog dívá na vědeckost teologie.
A to i přesto, že oba mají diplomy ze stejné alma mater .....
Podobné téma:
Kam vede Grygara, Halíka i !! nás !! jejich primitivní dualismus?
Ústí nad Labem, 30.4. 2014
Jan Rýznar
