Právě jsem dočetl kouzelný článek: "K domácímu porodu ani za milion, tvrdí porodník po půlstoletí praxe". Jedná se o nádherné vyprávění lékaře, který na svět šedesát let přiváděl děti. Dýchá z něj hrdost a síla muže, který se kdys
MUDr. Antonín Doležal
Po dočtení článku se však ve mně rozhostil podivný pocit. Uvědomil jsem si burcující schizofrenii současné lékařské etiky.
Pan doktor je z mnoha dobrých důvodů zásadním odpůrcem domácích porodů. Na potrat se však dívá sice jako na něco ne moc žádoucího, ale přece jen normálního. Stařičký praktik MUDr. Antonín Doležal se tak stává obětí všeobecného zmatení hodnot. Zmatení hodnot nejen v našem zdravotnictví.
Osmdesátiletý porodník prohlašuje, že
Svoboda k rozhodování o porodu nepatří.
Tento lékařský pomatenec není ochoten přiznat ženě právo na volbu okolností porodu, zda doma, anebo v nemocnici.
Donedávna jsem to bral jen jako určitý postoj lékaře. Ale u pana doktora - a jako lékař se svými zkušenostmi určitě úctu zasluhuje - se projevuje šíleně zrůdná deformace brutálně kolektivistického společenského materialismu.
Pan doktor je totiž ochoten hájit svobodu a právo
ženy i právo lékaře na usmrcení plodu potratem.
Tohle už je jednoznačná porucha osobnosti. Jedna země, jeden zákon. Obdobný případ - stejné etické kritérium. Pak by bylo možno se zamyslet nad obojím přístupem. Argumentace zasloužilého porodníka - při vší úctě - je zrůdná. Pro ilustraci - zmíněný porodník v důchodu se "podivoval" nad neochotou matky paterčat připustit včasnou selekci potratem několika plodů.
Tato lékařská argumentace je tím zrůdnější, že se zaštiťuje na jedné straně humanitou
a na druhé straně svobodou.
Přitom humanita je od svobody neoddělitelná.
Nejsem zásadním zastáncem domácích porodů, ale jsem rozhodným zastáncem osobní svobody rozhodování. Potraty nelze zakázat, ale je velice nemoudré o nich hovořit jako o něčem zcela normálním, obvyklém a přirozeném. Zkrátka nazývat věci pravými jmény.
Společnost, lékařské fakulty a jejich etické komise hájí právo na potrat právem ženy na svobodné rozhodování. A najednou tatáž společnost, stejné lékařské fakulty se svými etickými komisemi přijdou s tím, že svoboda nepatří k rozhodování o porodu.
Panu doktorovi popřeji ještě dlouhý a spokojený život. Nám všem pak dostatek síly, abychom používali alespoň jednotná kritéria na všechny obdobné případy.
Podobné téma:
Ústí nad Labem, 22.09.2013
Jan Rýznar
