Mojí nejoblíbenější knihou je Citadela od Exupéryho. Narození je vlastně takový start. Vzlétneš a pak najednou nevíš. Vždy se najde mnoho těch co ti dobře radí a nabídnou hotová řešení. Jenže ... ono to nefunguje ani jim. Co pak?
My jsme ti kdož modlívají se dvakrát denně
A jsme i ti jimž církve viditelné jsou svatější než bohatství světa
Nacházeli jsme útěchu v tichu kostelů
i radost z toho, čemu se zde říká po staletí Bohoslužba nedělní.
Pověz nám Ó Vznešený jak postavit se k tomu co v srdci zní
Ty kdo víš jak stát se přístavem když doba vzdouvá se neklidem.
Církev, kostel a Papež přístavem byly našim rodičům
Církev, kostel a Papež byly přístavem v dobách temnoty a nemožnosti svobody.
Maria Matko, slyš náš hlas a kéž odpověď Tvá zní jako dunění hromu
Maria Matko, kéž duní bubny válečné v srcích bratří přejistých.
Andělé a démoni temnot spojili se v tento čas
My s úděsem jsme zjistili že v bludu nás rodiče nejspíš pokřtili.
Byly doby temné a žili jsme blaženou nevědomost,
Tak jak kněží nejistí v mládí nás učili, tak my jim to vše věřili.
Prý je jen jedno Tělo, jedno svaté Jméno v těle muže projeveno.
Prý je jeho Tělo mystické zdrojem síly všech kdo vědí, že na to podstatné ruku nevložíš.
Maria Matko, slyš náš hlas a odpověz - kdy se Hobit vloudil do Říma?
Hobit vloudil se do Říma a papežům kdysi dávno prsten moci odnesl.
Díky tobě, Hospodine Bože Abrahámův, Mojžíšův .... i Jeošua znal Tvoji sílu, hlas i moc.
Díky Tobě Hospodine za svobodu, mír i chléb dnešní doby.
Miriam - Neposkvrněná sílo ženy - dej nám sílu svoji ať rozpoznáme cestu životem.
Je prý jen jeden chléb s vínem v jednotě, jedno tělo, a jedna církev pro všechny pokřtěné.
Ježíši, mírný, silný a mocný - vzýváme Tvoji sílu a moc. Prosíme Tebe, projev se skrze nás.
Před staletími odnesl Hobit maličký prsten moci papežům a od té doby jimi vládne kdos.
Ve zmatcích doby mnohé zůstalo nám skryto. Ti, jimž jsme věřili šálili po staletí sebe i nás.
Maria Matko, přijmi náš úděs, my netušili jsme
Netušili jsme a ani na mysl nám nepřišel v dobách temnot hvězdy rudé ....
Jak to říct a vyslovit? Kéž Anděl zření Pravdy uhlík řeřavý položí nám na jazyk i na srdce.
Mystické tělo Kristovo identické je prý s naší viditelnou církví
Ano, tak si to před desetiletími a staletími preláti vymysleli, a my jsme rádi, že už je to venku.
Hospodine vznešený, jak je to s Tvojí naukou? Koho ospravedlní před Tebou Ježíšovo jméno?
Nic .... jen ticho a žádná odpověď.
Vida křesťánky. Ovečky bečící.... jsou zvyklí od kněží na jednoduché odpovědi.
Ani oko nevidělo a ani ucho neslyšelo. Ten kdo pohlédl na Krásu Jeho - nepřežil!
Křesťanství je prý něco vznešeného! Houby s octem - jedině a pouze Cesta je vznešená!
Elfové a víly drnčí tětivami .... démoni a temnoty na přejisté kněze naše padají.
Znejistělý a zlenivělý věřící věří knězi víc než lišce z pouště ...
TO CO ROZHODUJE JE VŽDY OČÍM NEVIDITELNÉ !
Co chceš slyšet, .... ? To přece věděl i pilot z pouště!
Běž anebo leť, ale církev viditelná je něco jako Sauron - Moc a snadná řešení.
Na cos to naletěl, bloude z kostela? Tichá řeč Srdce svolává mé milé.
V síle a moci Vznešeného přinášejí na zem meč Práva Slova Možnosti Svobody Životem.
Ovce nesebevědomé kněžím jejich lži uvěřili - zákoníci a farizeové prý jen jarmulky nosí.
A oni zatím na teologických fakultách studují a slovem Božím sami sebe a pak i je zaklínají.
Běž anebo leť, poděkuj za své tělo i život a miluj jej.
Komu jsi to vlastně uvěřil? Prý že těla fyzická jen hříchem žijí, tak jako potem smrdí.
Hospodine, když bys hříchy sčítal, Pane kdož by obstál?
Ale u Tebe je hojné slitování, síla i pomoc pro Ty jejichž srdce ví, že On je jediný.
Já jsem Já a mé hříchy sčítat nebude ani sám Hospodin -
Ani sám Hospodin a natož Ty, běse z dogmat poslaný.
Co je hřích jakkoli těžký proti mému životu? Co je milion hříchů proti mému životu?
Nic, jen kapka krve. A já mám jí ještě mnoho. A co Ty, jak jsi na tom?
Ptal jsi se a tady zní v tichu odpověď. Prý musíš být křesťanem abys věčně žil?
Po tom toužíš? Tak také strč své děti do vody a vyslov jejich jméno - bude jim to stejně platné jako tobě.
TO CO ROZHODUJE JE VŽDY OČÍM NEVIDITELNÉ !
Máš jedinou jistotu - tohle ti Tví kněží říci nemohou.
To víš sám, a život Tvůj ten je na Tobě.
Podobné téma:
Křesťanství v pěti aforismech.
Křesťanství končí. Narazilo na svoji vlastní licoměrnost
Ústí nad Labem, 9.2.2014
Jan Rýznar
