Skutečně chceš realizovat sny svého srdce? Toužíš po úspěšném a šťastném životě zde na této zemi? Toužíš po úspěchu, který bude druhé motivovat? Skutečně stojíš o to, aby tě bezmezně milovala tvoje dcera a Tvůj syn byl na Tebe pyšný? Pak se zvedni a běž!
Sen anebo skutečnost? Pouze práce a realita moudře prožívané svobody
Všichni kolem nás mluví o krizi, ale to je jen jejich zastydlý pohled. My jsme mladí, ať je nám 15 anebo 70. Žijeme ve svobodné zemi. Tato doba je pro nás nádhernou šancí.
Máme svobodu jednání. Staráme se, abychom dosáhli moudrosti poznání. Naší minulostí byli ustrašení rodiče a konzumem průměru opilí kamarádi.
Naši učitelé nám trvale lhali. Říkali, že nás učí to podstatné pro náš budoucí život. A při tom oni sami byli vyhaslí a šediví i když jim ještě nebylo ani třicet let.
To podstatné - naši učitelé se nikdy pro nic nedokázali nadchnout. Nikdy nám nemohli býti příkladem. Přesto vyžadovali poslušnost a tak jsme jim ji odmítli dát. Naši učitelé nad námi teď ohrnují nos.
My naopak odmítáme jejich šeď, jejich nikam nevedoucí konzum i politiky, které si zvolila jimi formovaná společnost.
I na vysoké škole nás učili zamindrákovaní a našmírovaní učitelé, kteří si tak vydělávali jen o malinko víc než je průměrný plat v naší svobodné a narovnávající se zemi. To co nás oni učili je nyní nám k smíchu. Izolované pravdy, které neunesou propojení a konfrontaci s příbuznými obory.
Izolované polopravdy pod našimi akademickými tituly neunesli konfrontaci s pravdou našeho skutečného života. Cenou a hodnotou našeho života je trvalá svoboda rozhodování. Necítíme se vázáni představami rodičů, učitelů ani kněží. Nikdo z nich nám za to nestojí.
Lhali nám představitelé universit, kteří svoji svobodu rozhodování a jednání dávno ztratili. Nebyli schopni nalézt svobodu rozhodování ani ve svobodné zemi. Říkali myslíš a tedy jsi. To je ale pouhé opium diktatury - křesťanské, fašistické anebo komunistické. To není nic pro nás.
My jsme, když jednáme v souladu s touhou svého srdce,
protože my slyšíme Jeho hlas.
Toužili jsme po skutečných hodnotách a tak jsme prohlédli lži, přetvářku i totální omezenost křesťanů. Nadutí kněží mluví o Božím zjevení a o hodnotách .... o hodnotách, které nikam nevedou. O hodnotách, které nemají ani hlavu ani patu a navzájem se vylučují.
Nechali jsme se tedy vést věčnou touhou po životě. Kráčíme životem v Pravdě srdce, které vidí, cítí a žije to, co je podstatné. Jdeme za štěstím v tomto našem konkrétním životě.
Rádi bychom poděkovali za Svobodu. Rádi bychom poděkovali za možnost svobodné volby. Možná ještě nevíme, co je to vděčnost, ale už teď cítíme její sílu.
Možná nemáme práci. Možná máme práci tak mizerně placenou, že musíme jako ženy žít s prvním chlapem, který o nás projeví zájem - jen proto, abychom se podělili o nájem. Možná to zatím všechno stálo za hov .. no.
Přesto všechno v sobě cítíme sílu zvednout se a jít. Zvednout se a realizovat svůj vlastní sen - sen o šťastném životě, který není omezen ani tímto naším fyzickým a smrtelným tělem.
Právě proto v nás narůstá vděčnost a touha poděkovat. Touha poděkovat za likvidaci železné opony, která držela díky komunistům svět po celých 44 let na prahu třetí světové války.
Na prahu jaderné války. Jedině a pouze proto, že naši rodiče, prarodiče i praprarodiče - anebo jejich vrstevníci - podlehli iluzi kolektivizmu. Kolektivizmu nejdříve křesťanského, potom fašistického a nakonec podlehli iluzi kolektivizmu komunistického.
Naše touha po životě v Právu, hojnosti pro nás a naši rodinu vede naše rozhodování a jednání v přítomném okamžiku. Každý z nás jsme zde jen sami za sebe. Právě proto jasně cítíme potřebu rodiny, party a společnosti. Společnosti, která každého z nás podpoří na cestě vzhůru.
Odešli jsme od svých rodičů a sourozenců, protože jsme moudře odmítli jejich strach z jejich vlastní Svobody. Jak by mohli ctít a rozvíjet Svobodu naši?
Odešli jsme od svých poděšeně kvákajících a moralizujících sousedů i přátel bývalých. Nejsou pro nás důležití. Zdržovali nás na cestě a stali se naší přítěží. Přítěží, kterou nejsme ochotni ani povini nést ani tolerovat.
Vede nás touha po šťastném životě se svojí novou rodinou. Ve svém srdci každé ráno nacházíme vytrvalost jít, hledat a pracovat. Přijmeme kdekoli jakoukoli práci, která nám tuto perspektivu umožní. Když takovou práci nenajdeme, prostě si ji vymyslíme, vysníme a vytvoříme.
My jsme Ti, kteří jsou na Cestě - On the Road
Dýcháme vděčnost za svobodu naší cesty. Vnitřní vítězství nám patří již teď. Vyhráli jsme krásu života se svými novými přáteli, kamarády a známými. S těmi, kteří s námi sdílí cestu k vítězství v přítomnosti.
Viditelné vítězství, radost která nepřestává a hojnost kterou nic nevyčerpá se nám přibližuje každé ráno, každý den. Prostě si to odpracujeme, odpochodujeme a pak si to také užijeme.
Díky za život v této šťastné a svobodné době.
Nejsme naivkové ani hipies. Pokud jen pomyslíš na to, že narušíš svobodu naší volby, naši andělé nám dají o tobě zprávu. Ty pak zjistíš jak chutná naše pěst i náš meč.
Jdeme si za svým.Požehnej nám naši cestu a my požehnáme cestu Tobě i Tvým dětem.
Jinak se nám vyhni, neboť Síla je s námi a my jsme si tím jisti.
Žil, byl před tisíci lety muž a jmenoval se Abrahám.
Jednoho dne Jahve řekl Abrahámovi: "Opusť svou zemi, své příbuzné a dům svého otce. Jdi do země, kterou ti označím. Udělám z tebe velký národ.
Požehnám Ti a oslavím Tvé jméno. Ty sám budeš požehnáním.
Požehnám těm, kdo Ti budou žehnat. Zavrhnu ty, kdo Ti budou zlořečit.
Tebou - ano, právě Tebou - si budou žehnat všechny národy Země."
Tak to vše začalo. Dnes, stejně jako před mnoha tisícovkami let. Šťasnou cestu, šťastný let. Pro tebe, pro tvoji ženu, pro tvoji zemi i pro Tvé děti.
Podobné téma:
Ústí nad Labem, 18. 9. 2013
Jan Rýznar
