Odpuštění je prý základem šťastné budoucnosti. Nad tím co je a co není odpuštění se málokdo v naší rádoby křesťansko - pravdoláskařské společnosti zamýšlí. Odpustit - toto slovo vyřkneme za desetinu sekundy. Za desetinu sekundy ta
kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu
Nestojí to za řeč, tak nad tím mávneme rukou a zapomeneme. Může být když jde o drobnosti. Pokud mávneme rukou nad manželskou nevěrou, tak se nám partner postupně přestěhuje do cizí ložnice.
Stejně tak asi nelze "odpustit" akt trvající a probíhající nespravedlnosti, násilí, křivdy, nevyrovnané krádeže.
V takovýchto případech se naplno projeví frigidita, prokněžská servilita a schizofrenie křesťanství a křesťanské morálky. Můžete říci, že křesťané nejste. Máte pravdu, ale i tak vás drtí nevědomý a staletími tvořený obsah - neobsah pojmu odpuštění.
Co tedy s trvajícím a probíhajícím bezprávím? Použitelný je asi jedině budhistický pojem neulpívání. Nejlépe lze asi definovat
neulpívání jako snahu o to, aby naše myšlenky byly lehké jako vánek a
mohly se soustředit na to nové a nepoznané co přichází.
Prostě jen to nové a nepoznané může být řešním jak situace, tak i našeho postoje.
Křesťanská filozofie pojem neulpívání vůbec nezná. Křesťanská etika je tedy
naprosto nepoužitelná v probíhajícím konfliktu.
K čemu je asi tak dobrý křesťanský duchovní u bojového útvaru?
Jak funguje /gayský!/ křesťanský duchovní jako manželský poradce?
Mnohé situace nejsme schopni vyřešit. Ale vždy musíme řešit svůj vlastní postoj k dané situaci.
Jednou jsem se svému učiteli pochlubil, že odpouštím snadno. Jen se pousmál a řekl mi: "Jane, to není odpuštění, to je útěk."
Měl pravdu, byl to útěk a hodně nefunkční. Po šesti letech jsem se odhodlal k prvnímu velkému střetu s manželkou. Knokautovala mě tvrzením, že stejně vždycky měla pravdu.
S vykulenýma očima jsem se jí zeptal, jak na to přišla. "Jednoduše," dozvěděl jsem se, "vždycky jsi přilezl." Zkrátka za celých dosavadních šest let manželství nikdy neohodnotila můj vstřícný krok. Jen: "Hmm, tak konečně uznal, že mám pravdu a přilezl.vá"
A já si tohoto jejího postoje nevšiml. Odpuštění zkrátka nikdy není jednorázový akt, ale dlouhodobý proces. Ve vztahu jako je manželství je to vlastně kontinuální a oboustranný proces - i když se nemusíme vyloženě podvádět, tak se stejně cítíme zklamáni, ošizeni. A tak jen trvale vyrovnáváme misky svých vah.
Můžeme se na tento proces mrknout z pohledu kabaly. Použijeme strom jako model lidské psyché:
Vždy začneme snahou o popsání celkové situace. Ale v této situaci jsme vtaženi a zahlceni. Naprosto nevíme, která bije. To je Freudova fáze ID. Z tohoto pohledu je konflikt naprosto neřešitelný.
Pozvedeme se do primárního sebepoznání sama sebe, svého Já, svého Ega, jeho představ a potřeb. Z tohoto pohledu také nemůže vzejít oboustranně vyhovující řešení.
Musíme pozvednout své indivduální vědomí dále - do objektivního pozorovatele. Pokud se v této nestranně všímavé poloze uvolníme, tak můžeme zažít krásný a osvobozující pocit, že v danou chvíli je vše, tak jak má být. Vše je v nějaké rovnováze a má svůj význam pro stabilitu.
Jedná se o dotek Superega. Z této polohy vědomí, mysli či osobnosti může dojít k vyrovnání emocí a racionálního popisu situace. Jedno je doménou žen, druhé spíš mužů. Ale jedno bez druhého je bezmocné a neúplné.
Po vyrovnání emocí a racionálního popisu pohlédneme vzhůru a můžeme přistoupit k rovnání situace ať už z pohledu spravedlnosti /mužský prvek/, tak z pohledu milosrdenství a soucitu / ženský prvek/. Vždy se jedná o mix těchto dvou přístupů. Oba jsou naprosto rovnocenné a ani jeden nesmí být opomenut.
Ve chvíli vyrovnání vědomí, mysl "přeběhne" přez propast Daat - údolí smrti. Tam zanechá a odumře vše, co je již zbytečné. Něco jsme pochopili a zažili. Nemusíme vše již vláčet ssebou.
Za :-) "údolím smrti" dosáhneme sjednocení - s konfliktním partnerem i s tím, co nás přesahuje a spojuje. Je zajímavé, že křesťanští a religionističtí blbečkové ze Sysifa vědecky souhlasí s pojmem Bůh. Pojmy vědomí, Grof a podobně jsou jimi vysmívány.
Také by mě zajímalo, kdy těm křesťanským dogmatickým trotlům dojde, že nad Superegem už nic osobního nemůže být. Kde je tedy ten váš osobní bůh?
Nechápání určitých situací (jež má co dělat s inteligencí) souvisí s nedostatkem smyslu pro humor, a ten zase s rozvojem podezřívavosti (paranoidity) a s etickým uvažováním v rovině "čemu nerozumím, to je špatné" - Cyril Hoschl.
V okamžiku zážitku sjednocení "jednobodové vědomí roztáhne křídla" a usadí se v rovnováze intuitivního vnímání a vrcholné moudrosti - Sofie. To vše mohou být jen kratičké a nevědomé záblesky, které projasňují vědomí i mysl. Přez Daat - kde opět odumře a zůstane vše nepotřebné a osvobozené tímto Poznáním - se vrátíme až na dno. Zpět do původní situace.
Situace může být na první pohled stejná. Ale změnili jsme se jakkoli nepatrně my a z logiky věci i náš partner. Je nastolena nová rovnováha a vše začíná znovu.
Podobné téma:
Ústí nad Labem, 24.1.2012
Jan Rýznar
