Včera jsem popsal svůj přístup k odpuštění. Jsem v situaci řešení dlouhodobého a hodně skrývaného konfliktu v blízké rodině. Dnes jsem se podíval na tři články o odpuštění na www.psychologie.doktorka.cz, www.vira.cz a www.jogin.cz/Sila-odpusteni/.
kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu
Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... (John Powell)
Tak tohle je hodně přesný popis. Ovšem předpokládá, že ten "druhý" není psychopat
anebo něco podobného.
Pokud proti sobě máte psychopata - z jehož moci chcete vyklouznout - je to trochu jinak. Popsané fenomény se u vás budou vyskytovat jednoduše proto, že tohle je základ psychopatovi moci nad druhými. Pouhá snaha o "odpuštění" je nezastaví.
....Člověku konajícímu zlo je třeba odpustit a dát mu šanci. Jeho činy se ale musí odsoudit a popřípadě je třeba přijmout opatření k zamezení šíření zla. Boj se zlem ale nesmí odpuštění opomíjet. ...
Je potřeba zdůraznit, že psychopat /jakkoli latentní/ v rodině nikdy nepůsobí jen na jednoho člověka, ale na celý široký rodinný systém i své široké okolí.
Citát Johna Powela je ze servru víra.cz. Rád bych se teď podíval do očí katolickým vědeckým klešťencům Grygarovi, Halíkovi a Dukovi, kteří tento mechanismus popírají. Jejich vliv je dokonce tak veliký, že relativizují výuku Jungovy psychologie, traumaterapie a znemožnili výuku transpersonální psychologie na psychologické fakultě University Karlovy.
Jak si tohle budete zodpovídat, vážení pánbíčkáři, Až praskne že vaše tvrzení jsou pouze dogmatické nesmysly? Ale vraťme se dále. Odkud plyne moc psychopata nad rodinou?
...Zvláštní stav citlivosti, který v nás vzbuzuje láska, stejně tak jako jistá zranitelnost, která je součástí oddanosti a odevzdání se osobě kterou milujeme, obojí může v určitých případech vést k utrpení. V některých situacích nejen že je možné bezděčně způsobit milované osobě bolest, ale také sami můžeme být vystaveni utrpení. ...
Myslím si, že je to velice přesný popis základny pro jakkoli patologické vztahy. Kdykoli vstupujeme do vztahů, tak se vydáváme zraňování a zároveň druhé zraňujeme. Psychicky zdravý člověk to ale nedělá úmyslně, nebo dokonce za účelem získání moci nad druhým anebo snad i "lásky" od druhého.
V rodinách, kde se tento patologický mechanizmus nějak předává může být po několik generací potlačen v nevědomí. Jeho působení je těžce odhalitelné. Stalo se totiž součástí rodinné "komunikace". Kdykoli se pak může stát, že tento mechanizmus vystoupí na povrch a někdo z členů rodiny si jej přivlastní a začne zcela vědomě používat.
Jedná se vlastně o rodinné Já přežití, vzniklé nějakým rodinným traumatem. Více o dané problematice zde.
Pokud se v rodině tento mechanizmus rozvine, tak jej lze klasickým, řekněme etickým chováním pouze mírně omezit a zatlačit do jemnějších a skrytých, ale o to ničivějších projevů.
Zásadní řešení je možné pouze terapeutickými metodami práce s nevědomím a traumaterapií.
Proti všem těmto metodám morální kriplové Grygar, Halík i Duka bojují. Docela možná i proto, že křesťanská morálka - na straně jak kněží tak i věřících - do nevědomí ukrývá vše co jen trochu jde.
Co může být obsahem pojmu odpuštění v tomto případě? V první řadě pochopitelně musí být snaha o zastavení zla a ubližování. Tváří tvář psychopatovi se dá mluvit jen o redukci zla kterým psychopat vládne. Bez jeho spolupráce nic víc není možné.
A pokud se jedná jen o dospělého sourozence, tak velice důslené vystoupení ze všech spojujících svazků. Vhodná a účinná terapie a podpora v tom může hodně pomoci.
Až po uvolnění těchto vazeb je možno dokončit proces odpuštění.
Je zcela mimo diskusi, že jakýkoli rodinný vztah s psychopatem - v libovolné intenzitě - je vztah párový. Tzn. i když se cítíme být "obětí" tohoto vztahu tak stejně máme dispozice být psychopatem a pachatelem. Jinak bychom se v tomto vztahu nikdy nevyskytli.
Po vystoupení z psychopatického vztahu je na nás, abychom tyto své skryté rány nechali vyplout na povrch a léčili. Traumaterapie je asi jediná skupina metod, které mohou být úspěšné.
Tak můžeme zajistit své děti a děti jejich dětí proti opakování této brutální životní výukové lekce.
Z čistě odborného hlediska je problematika psychopatie a případného odpouštění popsána zde - klikni na odkaz.
Podobné téma:
Lékař Barták dostal dalších 18 let za plánování vražd z vězení
Ústí nad Labem, 25.1.2012
Jan Rýznar
