Před nějakým časem mi dcera představila svého přítele a kamaráda - tati to je Jirka, za dva roky bude záchranářem. Byl mi sympatický. Říkal jsem si proč ne. časem jsme si docela dobře rozuměli. K mému údivu jsem zjistil, že nad jeho postelí u nich doma visí stejné obrazy jako nad mým pracovním stolem. Ano, jsou to ty v perexu a v článku ....
I když nejsem tímto tělem, mohu doufat, že pomohu mnohým
kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu
Jakým způsobem si jej našla mi bylo záhadou - na mnoho věcí jsme se dívali stejně a občas si rozuměli i beze slov.
Před dvěmi týdny mi zavolal syn - táto, Lucky Jirka je po smrti. Začala mi tuhnout krev v žilách.
Po dvou dnech jsem mluvil s dcerou a bylo ještě hůř.... sebevražda v autě. Zničeho nic, bez racionálních důvodů a varovných signálů. Jen se před několika dny začalo měnit jeho chování.
Tuhla mi krev v žilách. Před šesti lety jsem si osobně prošel těžkou psychospirituání krizí, vyvolanou nejspíše konfliktem v rodině. Docela dobře tedy vím, jak vypadají sebevražedné impulsy.
Jdete po ulici a zničeho nic uděláte vlevo vbok a začnete přecházet - auto vám téměř přejede špičky nohou.
Dojíždíte autem na červenou, v pohodě přibržďujete. Najednou obrovský puls či příkaz jakoby zvenčí - jeď! V autě se mi to stávalo v mnoha podobách. Ale stačilo zvednout telefon, zavolat kamarádovi - který mě vším provázel - domluvit s ním schůzku a byl pokoj. Takhle se mi to opakovalo cca 3x.
Jedete autem odpočatí ráno po volné silnici. Najednou "klimbnete" a uděláte myšku vlevo. Právě v okamžiku, kdy vás na jinak prázdné silnici předjíždí auto.
Co je ochotna naše společnost vědět o těchto procesech a zákonitostech? Zničeho nic se změní stav vědomí a vstoupí něco z nevědomí. Vzhledem ke zkušenostem transpersonální psychologie to rozhodně nemusí být vaše osobní nevědomí.
Je otázkou, zda něco takového jako osobní nevědomí vůbec může existovat.
Na úrovni nevědomí je vše propojeno.
Jak - Bůh ví. Ale je.
Konec konců budhistická psychologie učí, že individuální mysl je iluze. Docela bych mohl toto konstatování podepsat.
Může psychopat a neuzavřený konflikt s ním v jedné rodině, vyvolat podobné fenomény v úplně jiné rodině?
Těžko říci, ale podoba Jiříkova osudu s tím, čím jsem si procházel já před šesti lety je děsivá.
Výsledek je pochopitelně jiný. Měl jsem za sebou životní zkušenosti, osm let meditací a šest let energeticklých cvičení. Nebyl jsem tedy těmto silám vydán úplně všanc.
Také jsem věděl kam zavolat a byl pokoj. I když se to třeba po několika měsících zopakovalo.
Transpersonální psychologie disponuje kazuistikami, které tyto zkušenosti popisují a léčí.
Určitě budu jako jeden z mnohých volat Halíky, Grygary a jiné bojovníky proti transpersonální psychologii k zodpovědnosti.
Budu je volat k zodpovědnosti tady i na věčnosti. Uvědomují si "křesťanští" akademikové tuto zodpovědnost? Je to jejich OSOBNÍ zodpovědnost.
Memento mori - pamatuj na smrt. Čeká nás všechny. Ale Jiří zemřít nemusel.
Kde leží hranice mezi sebevraždou a vraždou? To není otázka pro právníka - ale pro psychologa a morálního teologa!
Óm ami déva hrí - i když Tvé tělo spí, Tvůj duch - či vědomí - kráčí dál.
Kéž Tě obejmou Vítězové Hněviví i Pokojní a dopomohou Ti vstoupit tam, kde budeš moci pomáhat mnohým.
Tak jak jsi to měl v úmyslu na tomto světě.
Pokoj věčný Ti přát nebudu. O něj nestojím nejspíše ani já.
Ale kéž se Ti daří co nejlépe a stále stoupáš ke hvězdám..... Třeba se tam někdy setkáme.
Podobné téma:
Ústí nad Labem, 23.7.2012
Ing. Jan Rýznar
