Komunismus, komuna, komunita a komunista. Aneb nebe a dudy.
kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu
Nejdemokratičtějším zřízením by zcela jistě byla KOMUNITA. Pokud máme toto slovo používat smysluplně, musíme je ohraničit na skupinu jednotlivců, kteří se naučili spolu upřímně komunikovat, jejichž vztahy jsou hlubší než jejich předstíraná vyrovnanost.
Ovšem - je tu zakopaný pes. Docela podstatný zakopaný . V komunitě se totiž rozhoduje cestou hledání a dosažení KONSENZU - tedy řešení, se kterým souhlasí všichni členové komunity.
V demokracii se řešení hledá tak dlouho, až s ním souhlasí aspoň 51% účastníků.
Při konsenzu se řešení hledá tak dlouho, až s ním souhlasí plných 100% účastníků, členů, občanů.
Konsenzu dosahujeme vědomou komunikací, která přesahuje racionální obsah běžné komunikace!
Demokratické hlasování je více méně čistě racionální záležitost.
Někdy se používá pravidlo “konsenzus minus 1”, při němž řešení, které má pouze jednoho oponenta, je při druhém projednávání přijato, pokud se oponentovi ani na druhém projednávání nepodaří přesvědčit nikoho dalšího, aby jeho stanovisko podpořil.
S členstvím v komunitě musí také všichni dobrovolně souhlasit a kdokoli ji má právo opustit.
Komunity, jejich zákonitosti, tvorbu a koneckonců i možnosti aplikace v politice popisuje pan Scott Peck v knize "V jiném rytmu."
Docela úspěšným pokusem o komunitu bylo táborské vojsko - ale spíše v raných fázích svého fungování. A teď dotaz: považujete za možné, aby táboritská komunita absorbovala římsko-katolíky a zůstala komunitou? Nelze ....
Komunitu jako formu státního zřízení si nedovedu představit - např. již jen kvůli možnosti opuštění komunity. Komunita má zkrátka svá pravidla, jejímž porušováním pak degraduje na KOMUNU.
KOMUNU můžeme také nazvat nepravou KOMUNITOU. Na komunitu si hraje, ale konsenzu není schopna ani omylem. A když, tak jen velice omezeného a krátkodobého.
Komuna pochopitelně může sehrát velice pozitivní roli - např. známá Pařížská komuna. Určitě se snažila posunout demokracii na vyšší úroveň. Označovat ji však za vrchol demokracie, anebo dokonce si ji plést s KOMUNITOU - jak to dělá pan Okamura - je očividný nesmysl.
Komunismus (z latinského communis = „společný“) je především politická ideologie, hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Jeho zastánci jsou komunisté, zpravidla sdružení do politické organizace - strany, často pojmenované jako komunistická.
Dále sami komunisté (stoupenci komunismu jako ideologie) tak označují cílový stav - uspořádání společnosti, jehož dosažení komunisté prosazují.
Již z této definice vidíme, že
KOMUNISMUS nemůže být označována za vrchol demokracie -
upírá člověku základní práva - např. omezuje jeho vlastnická práva.
Zejména právo vlastnit výrobní prostředky.
Tímto KOMUNISMUS potlačuje i blahobyt společnosti,
neboť je dokázáno, že společenské vlastnictví výrobních prostředků snižuje celospolečenskou produktivitu práce. Potom nemohou být ani dostatečné prostředky na zdravotnictví apod.
Po pádu železné opony se za deset let zvedl věkový průměr pobyvatel ČR o šest let. Důvod? Dostupnost "západní" zdravotní techniky.
Poslední iluze o smysluplnosti komunismu nás opustí, když se podíváme do marx-leninské teorie, co vše je potřeba udělat k nastolení komunismu.
"Utlačovaní" vedeni Komunistickou stranou vybijí a pacifikují "utlačovatele". Poté se začnou vynořovat různí oportunisté, klerikálové, sionisté atd. Vybít, na Sibiř a převychovat.
Do převýchovy zařadíme západní letce /všechny/ a důstojníky Svobodovy armády /některé/ ...
Teror vedoucí k "vědeckému" nastolení komunismu -
v rámci doktríny komunistických stran - je nekonečný a bezvýsledný.
Nemůže být jinak.
Nikdo se nemůže dopředu zříci svých práv ... základní zásada právního státu.
Kam se podějí v té Okamurově komunistické "demokracii", křesťané, jungiánští terapeuti, apod?
Jsme u posledního pojmu - KOMUNISTA. Člen komunistické strany, ten který prosazuje komunismus jako svůj cíl. Komunistické strany musely při svém vzniku naplnit 21. podmínek kominterny. To už samo o sobě deklasuje jakoukoli komunisty nastolenou "demokracii".
Háček je v tom, že komunisté vůbec o demokracii NEUSILUJÍ. Jejich politici se velice často "slabosti demokracie" vysmívají. Komunisté usilují o co nejširší aplikaci demokratického centralismu. Jeho zásadním rysem je, že se menšina vždy podřídí většině.
Jaký je rozdíl mezi oněmi 49% v demokracii a pod vládou komunistů?
V demokracii má k dispozici ona 49% "menšina" občanskou společnost. Fungující občanská společnost je schopna jejich zájmy velice účinně hájit. Proč?
Prostě proto, že oněch 51% jim do toho vůbec nazasahuje. Pod vládou komunistů se jakýmkoli snahám o náznak fungování občanské společnosti říkalo soutěž o zlatou mříž.
Zkrátka a dobře za socialismu - což je podle komunistů nutný předstupeň komunismu - existují jen strany a organizace sdružené v tzv. Národní frontě. Jelikož Komunistická strana je hegemonem Národní fronty, není co řešit.
Např. pokus založit úplně obyčejnou kapelu byl v té době námětem na samostatnou knihu. Jakékoli "veřejné" vystoupení kapely bylo podmíněno absolvováním tzv. přehrávek. Jejich součástí byl seznam všeho, co kapela má povoleno veřejně hrát. U vlastních písní pochopitelně i kontrola textů.
Pan Okamura žil více v Japonsku, než v komunistickém česku. Je však docela smutné, že ve svých nesmyslech není osamocen.
Okamurovo naivistické plácání navozuje otázku, jaké další nesmysly a zmatenosti je ochoten tento mimoň - senátor podporovat a propagovat.
Svým způsobem vyvstává i otázka volby "nezávislé osobnosti" na významná místa ve státní správě. Nikdo nemůže tušit, co kdy udělá a co kdy podpoří.
Možná ani nejme schopni zjistit, kdo jej podporuje a s kým spolupracuje. Má smysl - naprosto obecně - někomu takovému dát hlas?
Pro mě je to značné vystřízlivění. Politická strana má své negativa - ale její chování celkem mohu odhadnout.
Okamuru jsem naprosto neodhadl a těžce přecenil. Snad jsem se poučil nejen já.
Pro pobavení krátká lidová tvořivost - vztah českého lidu k soudruhům za minulého režimu:
Podobné téma:
Vážené exotické koření Tomio Okamura není komunista - on je mimoň
Socialismus, komunismus, nebe - bude něco z toho fungovat?
Jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a marxismem? Nepodstatný?
Občanská společnost a svobodná soutěž
Marx versus Jung? Nikoli, jen dva různé pohledy na totéž
Současná sociologie jako křesťansko-komunistická pavěda
Blízký konec nejrozšířenější utlačovatelské ideologie - křesťanství
Konsenzus jako forma rozhodování a řízení - vědomá komunikace
17.listopadu - 22 let nesvobody psychologie jako vědy část I.
Současná sociologie jako křesťansko-komunistická pavěda
Slánský se před 60 lety stal obětí vlastních čistek
O nástupu komunistů na český trůn
Ústí nad Labem, 28.11.2012
Jan Rýznar
Etika obrany státu - pacifisté a pravdoláskaři jako vyžírkové.
Dění na Krymu a Ukrajině velice zreálnilo možnost vojenského konfliktu v naší blízkosti. Jestliže se spekuluje o možnosti Ruského ataku na Pobaltí, tak se jednoznačně spekuluje o možnosti konfliktu mezi NATO /jehož jsme nedílnou s
Jan Rýznar
Jiří Grygar na stará kolena zařadil teologii mezi pavědy.
V sobotu byl uveřejněn rozhovor s Jiřím Grygarem. Vzhledem k jeho dosavadním postojům mě docela zaujalo, že pan Grygar zařadil teologii mezi pavědy.
Jan Rýznar
15 let členství v NATO - dohodly se konečně naše politické strany?
Včera jsme "slavili" 15. výročí našeho vstupu do NATO. Děda od mámy byl prvorepublikový agrárnický vlastenec. Od něj jsem už jako předškolák slýchával historky o našich legionářích za první světové. A také příběhy z napoleons
Jan Rýznar
Choditi do kostela budeš! .... Óda na tetu.
Včera jsem měl nádherný telefonát s :-) manželkou bratra mojí mámy (1933 - 2000). Do kuchyně za mnou přitom přišla dcera a tak jsem jí tetu také "půjčil". Předal jsem jí telefon a jen se s úsměvem, radostí a hrdostí díval.
Jan Rýznar
Akademici na univerzitách nejsou směšní, oni jsou to mafiáni.
Jaké jsou skutečné kvality našich akademiků? Co se děje na našich univerzitách? Pod okázalými hábity probíhá tvrdý boj o obrovské peníze. A také o slávu a moc. Pravda a poznání musí vyhovovat předchozímu. O vzdělávání studentů jde až posléze. A hlavně tak, aby nebyl narušován bod první. Smutné a varující.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 228
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1556x
V neposlední řadě i úplně obyčejný život,kde musíme ověřovat vše,co jsme se naučili.
Seznam rubrik
- Aforizmy, významy slov
- Etika, občan a stát
- Filozofie vědy
- Fotoblog
- Kvantová fyzika, duch, hmota
- Křesťanství - u konce s dechem
- Osobní
- Politika
- Politika - ekonomie
- Politologie
- Pedagogika, školství a pod.
- Sociologie
- Spiritualita,církve
- Spiritualita-poezie
- Spol.vědy, církve a politika
- Vztahy,rodina
- Zdraví a psyché
- Nezařazené
- Armáda, bezpečnost, sebeobrana
Oblíbené blogy
- Andrea Anna Peldová
- Klára Mandausová
- David Nebeský
- Vanda Vávrová
- Jan Havelka
- Tomáš Briaský
- Kamil Novotný
- Pavel Tichý
- Tomáš Foldyna
- Jiří Mazánek
- Ivo Leinveber
- Karel Boháček
Co právě poslouchám
Oblíbené knihy
- Japonské umění války
- Kabala peněz
- Sedm návyků vůdčích osobností
- Kahlil Gibrán-promluv ...
- Tibetská kniha o životě a smrti
- J.Vacek - O jednotě a zlu
Oblíbené stránky
- Taiji.sk
- Dětský hospic Plamienok
- Problematika psychopatie
- kvantová psychologie
- Školákem v protektorátu