Večer mi přišel od kamarádky bezva fotovtip. Jen jsem naprázdno polknul. Byl totiž jako vystřižený k mému včerejšímu článku. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Křesťanství a katolicismus - nejen Halíkův - v dnešní Evropě i v evropských dějinách.Tak se na ten fotovtip můžeme mrknout ....
kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu
Uváděný letopočet je pochopitelně špatně. Má být 863.
Až do poloviny 19. století byli svatí Cyril a Metoděj běžně označováni staročeskými jmény Crha a Strachota.
V dějepise se naše děti učí, že Cyril a Metoděj k nám přinesli křesťanství, písmo i Písmo a kodifikovanou staroslověnštinu.
Římskokatolická církev si po roce 1990 dokonce vymohla státní svátek na jejich počest 5. července. Zástupy katolíků po celé zemi pějí:
Na Velehradě bratři ze Soluně, Cyril a Metod, kázali nám spásu.
Ochranu skytli v církve svatém lůně, učili národ znáti ctnosti krásu.
Od doby té nám světlo víry plane, dědictví otců zachovej nám Pane.
Nádherná ukázka přímo Halíkovské římskokatolické demagogie. Kníže Rostislav si pozval naprosto záměrně pravoslavné věrozvěsty - aby neupadl do područí Říma a Východofranské říše.
Takže dědictvím otců je pravoslavná víra a liturgie. Žádný Řím, žádná papežská neomylnost ....
Jakou ochranu nám mohli ubozí pravoslavní věrozvěstové poskytnout - a dokonce v římskokatolickém svatém lůně - když byli jejich žáci zanedlouho buď pobiti nebo případně vyvedeni vyloženě v okovech ze země .... ?
Na Metoděje byla uvržena klatba a krátce po smrti byl exhumován. Byl tedy velký problém s nalezením jeho skutečného hrobu.
Několik měsíců po Metodějově smrti papež Štěpán V. (885–891) poslal králi Svatoplukovi list, stanovující pro slovanské kněze nepřijatelné podmínky, mimo jiné i zákaz slovanské bohoslužby pod trestem vyloučení z církve (anatéma), a na jehož základě byli Metodějovi žáci vyhnáni z Moravy. List Svatoplukovi odevzdali papežští delegáti: biskup Dominik a kněží Jan a Štěpán. Samým delegátům dal papež písemnou direktivu, aby Gorazdovi, – „jehož se Metoděj opovážil designovat jako nástupce«, zakázali konání bohoslužeb do té doby, dokud osobně nepředstoupí před papeže, aby vysvětlil celou věc. Gorazdův osud byl potom stejný jako ostatních slovansky sloužících kněží – byli vypuzeni z Moravy. Někteří z nich odešli na Balkán, jiní se odebrali do Čech, další se uchýlili do lesních samot, kde žili jako poustevníci a konali bohoslužby lidu, který je vyhledával.
Kroniky uvádějí, že: "Metodějův nástupce biskup Wiching se ujal církevních záležitostí, s brutalitou, jaké byl schopen jenom málokterý z tehdejších duchovních hodnostářů."
Kníže Svatopluk se domníval, že svůj moravský stát upevní, když se připojí k latinské církvi a když dá – jak to skutečně učinil – svůj stát pod ochranu papežského stolce. Avšak toto jeho rozhodnutí se ukázalo naprosto mylným. Morava se neudržela a těžiště celého národa se přesunulo do Čech, kde se slovanský spisovný jazyk i slovanské bohoslužby ještě nějaký čas udržovaly. Některá česká knížata, jako Oldřich a Vratislav II., se pokoušela cyrilometodějskou církev učinit církví oficiální, jak o tom svědčí skutečnost, že svatý Prokop v r. 1032 za vlády knížete Oldřicha založil slovanský monastýr (klášter) na Sázavě a též snaha knížete Vratislava II. zavést v celém státě slovanskou bohoslužbu. Ale papež Řehoř VII. (1073–1085) se proti této snaze postavil a také z monastýru sázavského byli slovanští mniši v roce 1097, tedy 65 let po jeho založení, definitivně vyhnáni, třebaže monastýr působil v každém ohledu velmi blahodárně. Místo nich tam byli uvedeni latinští mniši benediktinského řádu. Po této události byly všechny slovanské knihy v českých zemích bezohledně a urputně ničeny.
O jaké ochraně a jakémže to lůně se zpívá v oné oblíbené zfalšované římskokatolické písni?
Po několika staletích se zapomnělo. Oba věrozvěstové byli dalším z neomylných papežů prohlášeni za svaté.
Jiný neomylný papež známý jako Jan Pavel II je dokonce v r. 1980 prohlásil za patrony Halíkovy a Grygarovy Evropy.
Pánbu s námi a zlé pryč. Pravda dostává neustále pěkně na zadek.
Musíme doufat, že nakonec "Pravda zvítězí". Lásku do toho raději vůbec nebudeme tahat. V ranně křesťanské i nynější postkřesťanské době je totiž pojem pravda a láska silně zdiskreditován. Zejména pokud se týče boje o moc - politickou i církevní.
Podobné téma:
Odborné knihy Tomáše Halíka nejsou vědecké, rozhodla komise 11.11.2013
Krátké životopisy našich svatých otců Cyrila a Metoděje
Schwarzenberg s Halíkem jdou zachránit Euro
Ústí nad Labem, 16.2.2012
Jan Rýznar
