Po staletí a tisíciletí se naše kultura snažila vylikvidovat židy, kteří mezi námi žili. Buď absolutně, anebo jen tak - jako etnikum. Ať se z nich stanou křesťané! Celkem se to povedlo. Naštěstí se z
Nyní se zase obáváme muslimských imigrantů. Jako společnost cítíme, že v mnoha sférách života jsme na ně - muslimy - nepřipraveni a možná i krátcí.
Do kostelů chodí cca 3 - 4 % naší populace, ale přesto i my ostatní jsme formováni či deformováni křesťanstvím. Celá naše kultura se pod tlakem křesťanství vzdala emocí. A nejen to, my jsme se také vzdali smysluplné spirituality. Smysluplná spiritualita emoce prosvětluje, posiluje a přesahuje.
Smysluplná spiritualita nás propojuje mezi sebou a snad i něco navíc.
Možná se jen pousmějete - spiritualita - co to vůbec je? A k čemu?
Křestanská spiritualita současnosti je bezcený škvár a brak. Křesťanská spiritualita se totiž dělá ústy a racionální složkou naší osobnosti. Výsledkem jsou povídačky a nic než hory papíru. Propojení žádné.
Kecy a řeči. To je křesťanský pastor či kněz. Pokud je v civilu, nikdo nic nepozná.
Teď si řeknete - a co by jako měl poznat? Těžko se to vysvětluje civilizaci, která se zřekla - zčásti z pohodlnosti a zčásti pod knutou inkvizice - intuitivního vnímání a spirituální síly.
Spirituální síla může být i o tom, že si ustojím svoje i cizí emoce. Mohu svoje emoce ztlumit a mohu je nechat planout - tisíckrát za sekundu.
Spirituální síla je také o tom, že vnutím svoji představu, svoje emoce tomu druhému - aniž bych k tomu potřeboval mimiku anebo dokonce slova. Mohu to udělat kdykoli - pokud respektuji a mám v sobě vpálena určitá pravidla. Tato pravidla sahají mnohem dál i hlouběji než Mojžíšovo desatero. Prostě desatero z těchto pravidel vychází, ale desatero již potřebuje slova.
O islámu i muslimech si můžeme myslet co chceme. Ale islám i muslimové touto spirituální silou disponují. My máme k dispozici jen technickou převahu a snad i peníze - zatím to postačuje, ale na jak dlouho?
Možná to nebudu umět vysvětlit, ale já muslima - ať muže či ženu - vnímám na desítky metrů. Jejich duchovní jsem neměl možnost a ani důvod potkat.
V Praze jsem šel po jedné z nejrušnějších tříd. Valily se davy lidí a já jsem na více než sto metrů cítil nádherného zakotveného muže. Po nějaké chvíli se proti mě objevila skupina mužů s jarmulkami - a bylo jasné od kterého z nich tato síla vychází.
Křesťané zpackali co mohli - ze svého Boha udělali nějakou osobní a racionální bytost na nebesích. Křesťané ve svého prý osobního Boha musí věřit.
Kdežto Bůh židů i muslimů je Síla a Věrnost, která je provází a kterou oni mohou cítit a zažívat. V nejrůznějších projevech. Proto mají židé 72 jmen Hospodinových a muslimové tuším 99 jmen Aláhových - co vnímatelný projev, to jméno.
Boží jména v těchto tradicích nejsou nic pro básníky. Jména Boží u židů i muslimů jsou projevem konkrétní Boží moci. Jsou to síly bojovníků, proroků a mužů i žen - kteří mají odvahu žít svůj život tváří v Tvář tomu co je spojuje, přesahuje a svým způsobem i informuje. Pokud řeknu informuje, tak přímo každého z nich - do jejich nitra, do jejich srdce. Aniž by k tomu moc potřebovali kněze.
Snad se jen se pošklebuješ nad významem emocí. Ale emoce mají několik základních funkcí. Nám známé jsou vlastně jen dvě, ale i ty jako varování stačí. Emoce zesilují zápis do mozkových paměťových buněk a zároveň mohou vyvolávat obsahy naší paměti.
Snad si právě teď říkáš - samá písmenka a kecy. Tak si to vyzkoušej. Pokud jsi na volném prostranství - kde není moc lidí - zaostři svoji pozornost na neznámou ženu. Ohlédne se a začne zjišťovat co se děje. Poslední zbytky instinktu této civilizace. Zbytky instinktu, který přežil - bohudíky - hranice inkvizice.
Tato vnímavost - a schopnost ji využít - je základem úspěšnosti ve všech bojových sportech. Vnitřní bojová umění mluví o důležitosti "zkontaktování" soupeře již před vlastním střetnutím.
Mistři bojových umění se vyznačují tím, že tato umění nemusí v praxi používat. Jak to? Umožňuje jim to jejich "šen" - vyzařování. Buďto se více méně zneviditelní a splynou v šedi davu ... anebo z nich vyzařuje něco, co jen trochu rozumného člověka přiměje strčit ruce hluboko do kapes a velkým obloukem je obejít.
Jak se to děje, jak se to dá naučit? U nás dlouholetým výcvikem těla a mysli. U nich už jen tím, že se do tohoto prostředí narodí.
Vážení a milí :-) sociologové. Možná fandíte Grygarovi a Halíkovi a máte sklon se pochechtávat. Ale tady jsem vám popsal důvod, proč se muslimové drží pevně ve svých komunitách. Prostě se takto cítí a vnímají na dálku - i přez zeď svého bytu. Pro ně je to normální, cítí se v tom dobře a vědí že to je jejich síla.
Až za druhé nebo možná i spíše až za páté jsou to ekonomické důvody. Na tohle jsou krátké jakékoli resocializační a integrační programy.
Skupina či komunita, která takto funguje a žije, se bude jen usmívat anebo vztekat. Proti racionálně argumentujícímu evropskému úředníkovi - anebo spíše úřadu - nakonec dosáhne svého.
Muslimové a židé ovládají svůj spirituální prostor a jsou v něm zabydleni. Nemusí se nám to líbit, ale takovýto spirituání prostor silně přesahuje jejich fyzická těla.
Spirituálním prostorem křesťanů - i našich úředníků a parlamentů - je jen a pouze akustické pásmo 20Hz až 20 kHz. Kecy a řeči. A možná také dostřel našich zbraní. Nic víc, nic míň.
Co s tím? Těžko říci. Pro začátek možná bude stačit jen uvědomování si, co se vůbec děje. Žida u nás moc nepotkáš. Ale pokud potkáš muslima - v Ústí a Teplicích jich je na podobné experimenty dostatek - tak jen lehounce pozoruj. Na nic nemysli, vypni hodnocení a nenápadně koukej z dálky 5 - 20 m. Co se děje v Tobě? Co dělá on?
A uvidíš. Snad se ještě něco naučíme. Něco, co uměli možná ještě alespoň trošičku naši dědové. A my se toho vzdali.
Nejspíše je nejvyšší čas to znovu začít objevovat.
Podobné:
Ústí nad Labem, 25.6.2013
Ing. Jan Rýznar
