Každý z nás má nějaké představy a ideály o svém životě. O životě ve své rodině, společnosti i politickém systému. Proces s p. Bártou nám nastavuje docela nepříjemné zrcadlo. O co jde v našem životě, o co jde v české politice? Kam se poděla Pravda a Spravedlnost, kdy zasedne morálka a prosperita do lavic v českém parlamentu?
Většinou si každý z nás žije svůj osobní příběh a svět politiky sleduje tak nějak z dáli. Vše je v podstatě jako velké divadlo. Tak jako Shakespeare, Werich, Voskovec anebo Bernard Shaw.
Do divadla chodíme v slavnostních šatech, s přáteli a za něčím hezkým. Hra se nám může líbit, můžeme být zklamáni anebo i znechuceni. Můžeme se ztotožnit s tou či onou postavou a odsoudit toho či onoho aktéra příběhu.
Divadelní hra může být jakkoli absurdní, jakkoli přitažená za vlasy. Ale můžeme některou divadelní hru označit za nereálnou? Odkud vzal autor námět na tento příběh?
Nejšílenější příběhy píše sám život. Zanedlouho si připomeneme výročí březnové okupace české republiky nacistickým Německem. Karel Čapek tehdy napsal:" Vlastně se až tak moc nezměnilo. Lidé jsou stále stejní. Kdo je slušný, tak byl vždycky slušný a kdo je lump tak byl vždycky lump. Jen je to teď víc vidět."
Stále se učíme. My Češi, stejně jako Evropa. V 90. letech jsme nadšeně očekávali světlé zítřky. Na obou stranách železné opony. Tuším že Václav Bělohradský tehdy řekl:"Morální stav této společnosti bude brzdou jejího ekonomického rozvoje." Tentýž pán českou politickou scénu označil jako spiknutí proti veřejnosti.
Asi tomu nemůžeme úplně rozumět a nikdy se nedozvíme úplnou pravdu. Ve dvacátých letech se rozhodovalo o koncepci naší obrany. Zda pevnosti anebo spíše mechanizace armády. Zvítězila výstavba pevností. Jedním ze zásadních argumentů tehdy byl zájem agrární strany, jejíž členové dodávali armádě koně a seno.
Co se změnilo od té doby? Těžko říci. V roce 1938 i 1939 se nejspíše většina české veřejnosti také cítila podvedena a napálena politiky. Jak těmi domácími, kteří nevydali zavčas rozkaz k obraně. Tak těmi zahraničními, kteří nedodrželi své závazky.
Co s tím. Nejspíše můžeme jen zatnout zuby a pokračovat v úplně běžném životě. Podporovat slušné, čestné a příjemné lidi ve své vlastní rodině, ve svém vlastním okolí. A snad i v politice - pokud je rozeznáme.
Těm kriplíkům - které cítíme anebo o nich víme - to dát najevo. Nejlépe přímo a osobně. Čím se liší VV od ODS, TOP09 či ČSSD jako celku? Možná jen tou naivitou devadesátých let.
Politika v podstatě je podnikatelský projekt mnoha skupin o kterých veřejnost nic nesmí a dlouho ani nechtěla vidět. U VV víme, že jsou Bártovým projektem. U ostatních stran pozadí můžeme jen tušit.
Jedna paní onehdy říkala, že bere život jako fotbal. A nejdůležitější je stále dávat góly. Ať nám jich život nasolí do naší branky kolik chce. Dokud my vybíháme ze středového kruhu za svým míčem a snažíme se také střílet góly, tak stále můžeme vyhrát.
:-), jen v životě není úplně jednoduché to skóre počítat. Kéž vyhrávají ti "nejlepší?".
Prý jsou v tomto světě zákony, jejichž porušování se nevyplácí. Tak kéž je to pravda.
Podobné téma:
Ústí nad Labem, 12.3.2012
Jan Rýznar
