Každý rok udělují Spojené státy cca 50,000 pracovních povolení (zelená karta) náhodně vybraným cizincům. Myslím, že podobný model by Evropě pomohl zvládnout přísun migrantů lépe než přivírání očí nad stávajícím živelným náporem.
Americká "zelená karta" (green card) je nejen povolením k práci, ale i k trvalému pobytu v USA a v podstatě Vám dává stejná práva jako občanům USA, pouze s tím rozdílem, že nemůžete volit. Technicky se držitelům "zelené karty" říká "osoby s trvalým pobytem" (permanent residents) a na letišti se při pasové kontrole většinou řadí do stejné fronty jako rodilí Američané.
Protože imigrace do USA není rovnoměrná (jsou země ze kterých přichází podstatně víc imigrantů než z ostatních), Kongres se počátkem 90. let rozhodl, že bude vypsána loterie (doslova), která občanům ze zemí, které nejsou dostatečně reprezentovány, usnadní se legálně přistěhovat do USA a získat zde práci. Smyslem této loterie (DV Program) je tedy rozšířit řady zemí, ze kterých přichází noví Američané a současně zmírnit statistickou dominanci tradičních přistěhovaleckých bašt.
Pro zajímavost, z loterie pro rok 2018 jsou vyloučeny tyto státy (z nich momentálně přichází nejvíc imigrantů): Bangladéš, Brazílie, Čína, Filipíny, Kolumbie, Dominikánská Republika, Haiti, Indie, Jamajka, Jižní Korea, Kanada, Mexiko, Nigérie, Pakistán, Peru, Salvádor, Velká Británie a Vietnam
Z ostatních zemí se může přihlásit každý, kdo má alespoň střední školu, čistý kriminální rejstřík a pevné zdraví. Zájemců je více než dost - momentální šance na přijetí je pro Evropu zhruba 1:100 (podrobněji na stránce wikipedie níže). Součástí přijímací procedury je pro výherce i zdravotní prohlídka a pohovor s imigračním úředníkem, takže proces je poměrně rigorózní a rozhodně nestačí někde v Guatemale hupnout na vor a dopádlovat do Texasu.
(informace) Diversity Visa Program(instrukce) DV Program Entry Instructions(otázky a odpovědi) Frequently Asked Questions(wikipedia) Green Card Lottery
A teď zpátky do Evropy. Tenhle článek jsem totiž napsal kvůli něčemu jinému.
+++++++++
Evropa hnědne jako podzimní list. Těžiště politického spektra se posunuje viditelně doprava a slovo "nácek" pozvolna ztrácí svůj pejorativní charakter. A to se neděje samo sebou. Čím déle bude Evropa předstírat, že probíhající divoká migrace je akceptovatelná nebo dokonce normální, tím více bude posun patrný.
Každý organismus se brání pronikání cizorodých elementů, ať už domnělých či skutečných. Společnost jako celek není vyjímkou. Evropa není Amerika, kde je přistěhovalcem prakticky každý (kromě Apačů a Siouxů) a společnost je na promíchávání kultur lépe připravena. To, že nikomu ze zodpovědných euronáčelníků nedošlo, že masívní invaze kulturně nekompatibilních jedinců dokáže vzkřísit přízrak nacismu lépe než ilustrované vydání Mein Kampfu, svědčí o bezbřehé naivitě Bruselu. Jenže páni sociální inženýři místo aby vytáhli třísku zadřenou do prstu, tak se točí v bludných kruzích politické korektnosti a sepisují petice ostře odsuzující hnisání rány.
To je samozřejmě míněno obrazně. To, co chci říci je, že další radikalizaci Evropy by se dalo předejít nahrazením chaotického přístupu k migrační krizi dobře promyšleným a neprodleně implementovaným plánem. Jinými slovy - politické hnědnutí starého kontinentu by ztratilo vítr z plachet, kdyby starousedlíci viděli, že jejich vlastní politická reprezentace dokáže oddělit válečné uprchlíky od ekonomických migrantů a hlavně, že dokáže tok obou proudů účinně regulovat.
Jedním z mechanismů jak ten příval regulovat by mohl být evropský ekvivalent výše popsané přistěhovalecké loterie. Pokud Brusel dospěl k názoru, že Evropa by měla doplňovat svou pracovní sílu zvenčí (a úplně stoprocentně o tom přesvědčen nejsem), loterie se všemi jejími mechanismy mi připadne důslednější a důstojnější než lovení přeplněných kocábek jižně od Sicilie nebo zoufalé nahánění migrantů po balkánských horách.
Ve stávající imigraci spatřuji dva problémy. Jednak probíhá příliš rychle, takže evropská společnost začíná mít problém ji vstřebat, a jednak se nově příchozí rekrutují vpodstatě ze stejné kulturní oblasti (Blízký východ a severní Afrika), což vede k vytváření ghett, etnických a náboženských komunit a výsledně paralelních sociálních struktur. To je samozřejmě na překážku úspěšnému začlenění do širší společnosti. Myslím, že evropská imigrační loterie by napomohla oběma zmíněným aspektům. Jednak by dala celému procesu jistou formu a řád a jednak by podnítila přistěhování z oblastí zatím imigrací nedotčených - přesně jako to dělá výše popsaný "DV Program". Etnicky, kulturně i nábožensky rozmanitější skupina "gastarbeiterů" by pak byla méně náchylná k uzavírání se sama do sebe.
Náš svět je pestrobarevnou paletou zemí; nevidím důvod proč by se o pracovní místa v Evropě nemohli ucházet třeba občané Peru či Kostariky, Filipín či Thajska a nebo klidně Madagaskaru. Získání modré karty (evropský ekvivalent "zelené karty") by nemělo být pouze otázkou geografické blízkostí mateřské země, ale mělo by postavit na roveň všechny, kdo se na budování budoucí evropské společnosti chtějí podílet. Loterie by pro takový přístup byla ideálním prostředkem.
A různí promovaní dobrodějové, kteří ve vládou dotovaných mudrcárnách odhadují vývoj přirozené integrace do roku 2050, by pak místo sepisování dvousetstránkových zpráv mohli vyrazit přímo do terénu a potenciálních novoevropanů se během vstupního pohovoru zeptat, jak si to s tou integrací a západním způsobem života vlastně představují.
Pokud by se podařilo zkrotit ekonomickou migraci, mohla by Evropa pokračovat v uklidňování rozbouřených emocí a vyřešit v modernějším střihu také otázku skutečných uprchlíků.
Například zřízením předběžných asylových stanic, řekněme v Turecku a Alžírsku, a ustavením mechanismu, který by bezpečně dopravil ty opravdu potřebné - včetně žen a dětí - do Evropy, po dobu než se budou moci vrátit do své domoviny a bez nutnosti platit nekřesťanské peníze různým pochybným zprostředkovatelům. Takový proces by mohl obsahovat i předběžnou bezpečnostní prověrku a vydání identifikační kartičky se základními údaji a zemí původu, aby bylo jasné, kam uprchlíky dopravit v případě potíží. Tím by se Evropanům vyslal jasný signál, že Bruselu jde skutečně o humanitární pomoc lidem v nouzi a ne o humanitární pomoc převaděčským mafiím.
+++++++++
předchozí díly ze série USA
