Tak jako šaty dělají člověka, jazyk dělá naše myšlení. Je to oděv, ve kterém se naše myšlenky staví světu na odiv. Je to součást naší osobnosti. V dnešní pitvě se proto podíváme na některé individuální rozdíly v jazyce blogerů.
Už Pavel Eisner ve své knížce Chrám a tvrz píše, že každý máme svoji češtinu. Myslím, že je to jednak proto, že jazyk je odrazem našeho (unikátního) myšlení a jednak proto, že se v průběhu našeho života na jeho formování podílí celá řada specifických vlivů - rodiče, škola, četba, přátelé, nářečí atd. Ale nesmíme to s tou osobitostí příliš přehánět. Pokud bychom se směle vrhli do náruče jazykovému anarchismu a nechali se při tvorbě vět unášet jen svou vlastní představivostí, po několika generacích bychom si přestali rozumět. Určitá pravidla vyjadřování dodržovat musíme - ať už je to gramatika, semantika nebo styl. Jen to činíme každý v jiné míře.
V odívání to tak vlastně funguje také. Každý máme nějakou vlastní představu o tom, co bychom chtěli nosit, ale současně musíme respektovat určitá pravidla a konvence. Tílko přijde dospodu, pak košile a navrch svetr. To je taková oděvní gramatika. Jinak se strojíme na fotbal, jinak do práce a jinak do divadla. To je zase trocha oděvní stylistiky. A tu a tam se vyskytne i kontroverzní situace: nosit ponožky v sandálech nebo nenosit? To je stejně zapeklitý problém jako to, zda máme padat ze schodů a nebo se schodů.
Móda je záležitostí ryze osobní. Někdo na sebe dbá a zakládá si na svém vkusu - z domova vychází pouze barevně sladěný a v přírodních materiálech. A někdo prostě ráno sáhne do šatníku a co mu padne pod ruku, to na sebe mrskne (já se řadím do druhé skupiny). A s naší mluvou je to jakbysmet. Někdo o svůj jazyk pečuje a dává si pozor kdy, co a jak říká, a někdo jiný to solí jen tak od boku - smysl, nesmysl a dvojitý hranolky k tomu.
Ale i mezi těmi, kdo o své jazykové šatstvo pečují jsou rozdíly. Někteří lidé tíhnou spíše ke konzervativnímu pojetí a jiní jsou zase rození volnomyšlenkáři. Někdo chodí na koncerty v černém, na tenis v bílém a na vojenské cvičení v zeleném a někdo si klidně přijde do práce v tunice ušité ze zbytků horkovzdušného balónu. A co si budeme namlouvat - jsou mezi námi tací, kdo i svým jazykovým oděvem rádi provokují (v místním prostředí například kolegyně Bukovanská nebo kolega Strejček). Taky si to občas od čtenářů pěkně slíznou, protože se to při troše zlé vůle dá považovat za neúctu k vlastnímu jazyku. Mně to ale většinou nevadí a hned vysvětlím proč.
Důležitá je podle mého soudu příčina takové jazykové prostopášnosti. Něco jiného je obejít pravidla proto, že je neznám a nebo že je zatvrzele ignoruji, a něco jiného je s pravidly si pohrát a nebo je trochu připoohnout k obrazu svému. Ten první případ bych v naší oděvní paralele přirovnal k nošení špinavých a rozdrbaných hadrů, zatímco ve druhém pouze vcházíme do hlediště Národního divadla v brčálově zeleném svetru. Pokud je ten svetr čistý, tak s tím nemám problém. Úcta ke klasikům se dá vyjádřit i jinak. Není důvod, abychom své myšlenky vodili po světě v lingvistické uniformě. Někdo prostě cítí vanutí jazyka jinak než odborníci v Ústavu pro jazyk český (a ruku na srdce - ona ta naše mluvnická pravidla jsou občas docela nahodilá).
+++
Nedávno jsem hloubal, zda by mohl existovat myšlenkový nudismus - tedy zda by bylo možné přemýšlet beze slov. A protože - jak by řekl Mistr kognitivní psychologie - "co si sám neověřím, jiný za mě neověří", podrobil jsem se na to konto malému experimentu. Ovšem po několika vteřinách tupého zírání jsem musel hodit ručník do ringu. Pořád se mi tam nějaká slova pletla. Naše myšlenky se zkrátka ošívají, pokud na ně nějaký ten verbální mundúr nenavlečeme. Stejně jako nahý v trní.
A tak budu v téhle analogii ještě chvíli pokračovat. Tak jako máme celou řadu oděvů pro různé příležitosti, máme i celou řadu jazykových škál a poloh, aby si naše myšlenky měly z čeho vybrat. V práci používáme technický žargon, což je vlastně takový pracovní oděv. Píšeme-li na úřad nebo představenému, navlékneme si tu nejlepší češtinu, jaké jsme schopni. A doma se pochopitelně uvolníme. Hovorová čeština - to jsou vlastně takové tepláky pro naši duši.
Naše ošacení - ať textilní či jazykové - nás také dokáže perfektně zamaskovat. Jen si vzpomeňte, kolikrát vás napálil podvodník ve fraku. A kolikrát se vám naopak podařilo svést místní krásku sladkými nesmysly šeptanými přímo do ouška, přestože vaše úmysly nebyly zcela čisté. Do jakých slov oblékneme svoje myšlenky, má na úspěch našeho počínání zcela zásadní vliv. Asi jako když se před přijímacím pohovorem nasoukáme do svátečního kvádra, abychom na svého budoucího zaměstnavatele udělali co nejlepší dojem.
Jak naše garderoba, tak náš jazyk je obvykle to první, čeho si na nás naši souputníci všimnou a to zhusta ovlivňuje jejich úsudek. Nikdo nemá čas nás prosvěcovat panoramatickým rentgenem. Naše šaty a naše slova jsou to jediné, co je z nás vidět. Mohou nás vynést k výšinám nebeským a nebo srazit do hlubin pekelných. Skvělé myšlenky jsou nám houby platné, pokud je nedokážeme obléknout do přiléhavého a přitažlivého jazyka.
Až se někdy dostanete k novinovému stánku, všimněte si té záplavy módních časopisů. Je vidět, že odívání svého těla věnujeme značné úsilí i čas. Škoda, že stejné úsilí nevěnujeme také odívání své duše.
+++
Datová pitva u Vysoké (25. dubna 1142)
Asi před rokem se mě někdo zeptal, zda by se daly statisticky zkoumat také texty jednotlivých blogerů. Individuální blog je z datového pohledu sice trochu chudší soubor, ale zase je vázaný na konkretní osobu, takže přináší informace, které by se z celku vycucat nedaly.
Pro skupinku dobrovolníků jsem proto vybral vzorek z jejich textů (cca 120 blogů), rozřezal je na jednotlivá slova a písmenka a naházel do statistického stroje. Protože nové rozhraní neumožňuje kopírovat přímo HTML kód, udělal jsem to tak, že většinu statistických údajů jsem umístil externě na strojově generované stránky:
Jednotlivé blogerské statistiky
Tady se omezím pouze na zkoumání toho, zda se z textu dá usoudit na pohlaví blogera. A tím nemám na mysli to, že se podíváme, zda autor(ka) používá "byl" a nebo "byla". To by bylo moc jednoduché. A nemyslím ani to, že budeme zkoumat, zda autor píše o politice a sportu a nebo o rodině a životě. I to by bylo celkem jednoduché. Uděláme to jinak.
Na začátku této série jsem ukázal, že četnost v používání různých slov se mezi muži a ženami liší a někdy dost výrazně. Aby to bylo stylově košer, vybral jsem si ale k detekci slova celkem bezpohlavní: spojky, předložky, zájmena a jednoduchá slovesa. Konretně jsem okopíroval zhruba 500 nejčastějších slov ze souboru citovaného na titulce jednotlivých statistik a z nich jsem vyhodil ta, která mají nějaký význam ("dům", "děti", "práce" apod). Z těch zbylých jsem dále vykázal slova, která sama o sobě indikují rod ("který-která", "jel-jela" apod). Takto jsem dostal seznam necelých 200 slov a jejich frekvence jsem pro každého blogera přesně změřil. Pak jsem tyto frekvence pro každé slovo porovnal s jejich standardními hodnotami v mužské a ženské populaci a po sečtení mi z toho vypadla hodnota (nazval jsem ji genderový stereotyp), která má tu vlastnost, že čím je vyšší, tím více se texty daného autora/autorky podobají typickému ženskému profilu a čím je nížší, tím více se podobá průměrnému profilu muže.
Tady jsou výsledky (za číselným údajem následuje blogerská doména na idnes.cz):
+0.46 ivanavavrinova
+0.43 sarkamedkova
+0.30 hubenakova
+0.28 mentzlovi
+0.11 stosel
-0.05 sisa
-0.12 janrehacek
-0.13 danatenzler
-0.21 chudacek
Ještě by se samozřejmě dala udělat kalibrace, abychom zjistili, kde přesně se rozhraní mezi muži a ženami nalézá (odhadnul bych to někde kolem +0.20), ale na to by asi byl potřeba trochu větší soubor.
Související články:
Tvrzení chrámu 1 (karma)Tvrzení chrámu 2 (statistika)Tvrzení chrámu 3 (koření)Tvrzení chrámu 4 (politika)Tvrzení chrámu 5 (asociace)Tvrzení chrámu 6 (tradice)Tvrzení chrámu 7 (vývoj)Tvrzení chrámu 8 (imigrace)Tvrzení chrámu 9 (ženy)
