V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jaké gravitační zrychlení má volně padající květák a proč se za každého počasí vyplatí sedět klidně na židli.
Na dohasínajícím obzoru vybuchla sopka meruňkové marmelády.
Zatímco se její jazyky zkoumavě prodírají hustým porostem džungle, hvězdná tiskárna nad ní se pomalu zahřívá na provozní teplotu. Kožichy jisker se v několika vlnách vznesou k marnivé obloze. Jsou tak zaujaty svým nanebevzetím, že je neruší ani zpěv ptáků ani jemný cinkot prstýnkového vodopádu na úpatí sopky. Podél koryta mělké říčky pronikají do údolí dva roje létajících koberců, plně naložené meruňkovými knedlíky. Klenba obřích kapradin se rozestoupí a otevře průzor na dlouhé řady lvů s pečlivě vykartáčovanými hřívami. Dnes je v ráji mimořádný den - 50 let od stvoření světa. Vzduch se už od rána plní ambiciózním bzukotem příprav a očekávání. Lesní tůně jsou zpola zaváté nánosem okvětních lístků. Rozcupované konfety letního chmýří si rychle hledají poslední volná místa v baldachýnu korun či v zeleném závěsu protkaném nitkami popínavých šlahounů. Pár jich přistane na balkonu opentleném střemhlavými liánami a surrealistickými šperky orchidejí. Ty nejodvážnější chomáče se koketně zapletou do spletitých větví baobabů. Tam jsou ukrytá ta nejlepší sedadla. A věru je na co se dívat.
Na kruhovém parketu leknínů křepčí své rituální tance tři divize lehce ovíněných čmeláků v pruhovaných podkolenkách. O další patro výš se rozkošnicky pohupují zaoblené plody vzrostlého melounovníku. A přímo nad hlavou zahlédneme mohutné stropní trámy eukalyptů a jejich vzorně vyžehlené listoví, třepotající se ve větru jako křídla natěšených kolibříků. Omamnou vůni vykoupaného pralesa jemně podtrhuje zrající sarsaparilla.
U západní brány se ruch slavnostního večera mění v karnevalový vír. Vzduchem poletují oživlá torpéda, bláznivé opice, útržky písní, smaragdoví motýli, rotující vrtule i fialové padáky elfů. Kejklíři metají ohnivé koule do všech stran. Pod křemíkovými perutěmi vykrystalizovaných orlů prochází Sabrius a Tinke - první muž a první žena. Za nimi na vyklizené prostranství vplouvá kamenný obelisk tažený osmnáctispřežím bílých slonů. Malá kaplička z mahagonového dřeva se téměř ztrácí uprostřed jeho hrubě otesaného svršku. Z druhé strany je mýtinka ohraničena dvěma pyramidami potaženými modrým suknem. Na spodních terasách každé z nich čeká na povel dívčí sbor a dva oddíly trubačů v bílých řízách. Sabrius a Tinke se posadí na vyřezávaný trůn v altánku mezi nimi. Lampiony ibišků a brugmansií těkavě osvětlují kaskády pěnících vod. Potemnělá obloha srší vnitřním přetlakem. Vrstvené sukně tanečnic se rozhoří v transu. Kmitající paličky bubeníků vlétají souběžně do smyku. Trubači se zhluboka nadechnou jako by se měli v příštích minutách potopit až na samé dno Mariánského příkopu. Z kapličky vystoupí Nejvyšší Kněžka, odloží roucho z lístků kopretin a pozvedne ruce k nebi. Nahromaděné napětí strhává z nebes rozeklané elektrické oblouky.
(quasi una fantasia)
první co vás napadne je rozčísnutá opona!
vysoko v mracích prchavých doteků
vyslovený příslib zamává flétnou
kovové klapky plápolají ve vleku
na louce plné žhavých kandíků
proud času otáčí stránkami
a unáší střepy vyplašených budíků
nad molem visí dva stříbrné střevíce
křivka zálivu uvízlá v rybářské síti
chvatně zahladí mokré stopy měsíce
v písku se zatřpytí párek náušnic
dvě krůpěje zbylého mládí
a pak už nikde nikdo nikdy nic
křídla noci nás obrací na víru
plamínek vlasů si připije s duhou
rozpouštíme se v žízni klavíru
hladina jezera zváží siluety vážek
hlavní zvoník klekne do střehu
galantně ukloní se znalé páže
pane vrchní, jeden dvojitý den bez břehů!
a mezitím - dole u řeky zapomnění
slepý bůh nikomu nevypráví
jak moc to bolelo
když tvořil člověka
k obrazu svému
z pálící hlíny
+++++++++
Thomas Bergersen: That's a Wrap (2014)
Související články:
břízámdramabudíčekpředlétígorilaabba
