Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Svět zápasí s nedostatkem vakcín, ale malý český kutil si ví rady. Co si neudělám sám, jiný za mě neudělá. Odborné testování vzal čert. Tak se pojďme na jeden takový odstrašující případ podívat.
(obraz první - Pepinův byt)
Pepin štrádoval po obývacím pokoji sem a tam jako vyhladovělý tygr. Nic neříkal, ale v duši mu nenápadně bobtnala nevybuchlá sopka. Jeho paní tušila, co za tím vězí. Covidová smyčka se den za dnem zlověstně stahovala a vakcína v nedohlednu.
Když zakázali mezinárodní turistiku, Pepin se jen oklepal a vytáhl rodinu na dovolenou do zahrady. Když zakázali přejíždět hranice okresu, Pepin zaskřípal zubama a přizpůsobil svůj cestovní itinerář nové době. Když ale v ranních zprávách oznámili, že neočkovaným osobám bude zakázáno přecházet z jednoho pokoje do druhého, v Pepinovi bouchly saze.
"To si mám jako ve dveřích mezi kuchyní a obyvákem zrobit hraniční přechod?", meditoval nad opečenou klobáskou a útočně do ní píchal vidličkou. "A do koupelny abych si rovnou pořídil vízum". Náladu mu nespravilo ani to, že rozhlasová stanice Astra Ženekecá zprávu po hodině dementovala jako aprílový žertík.
Láva v Pepinově nitru byla uvedena do nezvratného pohybu.
Chvíli pokyvoval hlavou jako psík na palubní desce a když bylo dokýváno, z nitra jeho plicní dutiny se vydralo spokojené zamručení, které by se dalo do řečtiny přeložit slovem "Heuréka!".
Když nejde vakcína k Pepinovi, půjde Pepin k vakcíně.
+++++++++
(obraz druhý - místní hospoda)
Když se Pepin objevil ve dveřích výčepu, Franta s Joskou si zrovna vyměňovali poslední vychytávky ohledně přežití krizového stavu.
"Hele, já mám ten lock down naprosto perfektně zmáknutej. Sleduj. Lock! Down!" A s těmito slovy si Franta notně přihnul z načnutého džbánku.
"Přihraj to sem, já si taky loknu", nenechal se Joska zahanbit.
"Ale musíš pak hnedka daunovat, chápeš?", zubil se Franta.
"Panstvo, přestaňte se kočkovat, budeme se očkovat", vmísil se do akce Pepin. "Dnes v dopoledních hodinách mne totiž osvítil duch svatý halogenovým reflektorem. Vakcína pro nás zatím není - takže my si ji co?"
"Zamluvíme?", hádal Joska.
"Objednáme?", tápal Franta.
"Samá voda, hošánkové. My si ji vyrobíme svépomocí", trumfoval Pepin a tímto sdělením uvedl čelisti svých soupitníků do stavu pokleslého. "Mám nejlepší slivovici v kraji, zmáknu i meruňkovici či višňovici, tak to by v tom byl čert, abych netrefil nějakou tu kovidovici. Dyk tomu rozumím líp jak nějakej vyštudovanej biomachr z Prahy. Chlapi - tohle bude vakcína jak řemen. Brzy uvidíte, jak koronáčovi spadne ten jeho lipidovej hřebínek".
Čelisti obou posluchačů setrvávaly v poloze ležícího střelce.
"Franto, ty máš ve sklepě úplně novou destilační kolonu. Zejtra v pět jsem u tebe a zahájíme akci Zet. Jo a HOSPODO! Jednu rundu myslivce! Tady se bude myslet a koumat ve světovým měřítku!"
+++++++++
(obraz třetí - Frantův sklípek)
"Ještě bych tam přidal rozdrcený drápek netopýra", zablýskalo Frantovi šibalsky v očích. "Jo a taky vývar z komářích jater. Voni roznášej všeljaký ty nemoci a v těch játrech prej maj protilátky, aby jako něco nechytli sami".
Pepin opatrně kapal do vznikající směsi tmavočervenou tinkturu. "Neblbni - ty si to představuješ jako když pejsek s kočičkou syntetizovali penicilin. Podej mi radši pipetu."
"Náhodou jsem dneska v Agroskladu vysomroval tenhle postřik na hmyz", nenechal se odbýt Franta. "Znáš přece tu písničku od Mládka: 'na kóvida z bážin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo'".
"Kdepak insekticidy. My na to půjdeme od lesa. Trocha borovičky, trocha medu, pár kapek fernetu, špetka křenu a hlavně rozetřenej česnek. Ať to má říz. Maximálně do toho můžeš nadrtit půlku aspirinu. To bude pan Virus čumět. Takovou baštu doma ve Wuchanu nemají!"
"Tak aspoň pár zrnek hypermanganu že bysme tam sejpnuli", snažil se Franta nadále uplatnit svou chemickou průmyslovku.
"Nic. Ty prosím tě hlavně dávej bacha ať to tady pořádně kvasí. Pozejtří to slej do ampulek a přines to ke starý zastávce - tu jak ji loni zrušili. Já dotáhnu Josku a proočkujem se. Tady by nás mohla vychmátnout tvoje stará".
+++++++++
(obraz čtvrtý - autobusová zastávka)
"Pane strážníku, pane strážníku, rychle se pojďte podívat tamhle na starou zastávku", popadala dechu vdova Rambousková. "Zrovna jdu kolem a koukám, že vevnitř se rýsujou nějaký postavy a něco si tam píchaj do žil. Vsadím se, že jsou to ty puberťáci ze Slavoňova, co se tam o víkendu zašívaj a experimentujou tam s těmadle rekreačníma drogama..."
Ani to nedopověděla a už táhla rameno zákona určeným směrem.
U zastávky si strážník odkašlal a z pouzdra vytáhl baterku. Místo nezvedené mládeže se ale v kuželu světla objevily překvapené obličeje tří mužů s podezřele vyhrnutými rukávy.
"Bacha, někdo sem vejrá", ozvalo se zevnitř úložny.
"Mizíme, tamhle je okýnko", zavelel o poznání hlubší hlas.
Bohužel, pouze Joskovi se podařilo proklouznout zaprášenou manipulační přepážkou. Frantovo a posléze i Pepinovo panděro se odmítlo zúčastnit únikového manévru. "Tak bych prosil občanské průkazy", zazněl od dveří závěrečný účet.
A zatímco Joska prchal ztemnělou alejí k domovu, zbylí kumpáni nakládali své zrádcovské pivní mozoly na zadní sedadlo služebního vozidla.
+++++++++
(obraz pátý - Joskův dvoreček)
Zpráva o policejní razii na zastávce se šířila rychlostí turboblesku. A s ní i dovětek, že vyhublý Joska jako jediný unikl potupnému zatčení.
Bořivoj Truníček, redaktor okresního plátku, číhal na Joskově dvorku a zálibně si mnul bradku: "Panečku, tohle bude sólokapr. Bejt v Americe, tak mám Pulitzera v kapse"
Ledva se za kůlnou objevila plížící se postava uprchlíka, vystoupil ze stínu se zapnutým mikrofonem. "Dobrý den, Truníček z Podboranské Jiskry. Můžete nám říci, co si myslíte o probíhající vakcinaci obyvatelstva?"
"Dejte mi pokoj, mne vaše vakcinace vůbec nezajímaj", zavrčel Joska a pokračoval ve zrychlené chůzi.
"A měl byste zájem třeba o ruskou vakcínu?"
"Ta mi může bejt naprosto ukradená."
"Ale nepopíráte, že jste byl dnes večer na autobusové zastávce?"
Odpovědí bylo zuřivému reportérovi pouze zlostné práskutí dveřmi.
Pan Truníček však nepatřil k živočichům, kteří by vyklízeli bojiště se staženým ohonem. Nasbíral si pár kamínků a vytrvale je házel do osvětleného okna.
Když se za záclonou mihl Joskův stín, nezlomný novinář zaskřehotal do tmy: "A mohl byste našim čtenářům ve stručnosti sdělit, jaké zaujímáte stanovisko k experimentální vakcíně vašich kolegů."
Větracím otvorem pronikla Joskova pádná odpověď: "Mám ji v paži!"
+++++++++
Předchozí aprílové zprávy.
