V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, kolik nás bude stát přechod na úplnou soběstačnost ve výrobě žolíkových karet a proč se maršál Koněv při své poslední návštěvě Prahy bouchnul do brňavky.
"Tebe ještě neznám - kdo jsi?", dotázala se zvědavě Lucinka a opatrně poklepala na balvan v potoce kouzelným klacíkem. Nebýt toho, že rozrážené vody tiše ševelily jakési zaříkávadlo, odpovědí by jí bylo pouze rozpačité ticho. "Jestli se mnou nebudeš mluvit, tak zavolám tatínka a on do tebe udělá díru sbíječkou", pohrozila Lucinka, ale balvan nehnul ani mechem. Lucinka si prohlédla svůj kouzelný klacík a po důkladné inspekci součků ho obloukem odhodila do bystřiny. "Za trest tady hezky shniješ, když se ti nechce čarovat".
(čtyřtaktní zurčík)
jsem potok co svádí prameny
na dvojku křišťálové vody
v horách frajeřím a házím rameny
kapky jsou moje hříšné plody
jsem potok co snídá z obou břehů
nestranný mluvka z nemanic
sasanky dohlíží v přísném střehu
abych si někde neukousnul víc
jsem potok co tůňkám odpouští
proudy a víry zadýchané
vydra se schová do houští
justiční omyl - to se stane
mé ruce jsou mokré plameny
bublinky značkují si trasu
jsem potok co dýchá kameny
jsem tvoje palčivá osa času
+++++++++
"Tak co jsi se v lese dozvěděla nového", zeptala se maminka, když Lucince pomáhala sundat holínky. "Všechno při starém", odtušila Lucinka. "Potok sice něco povídal, ale jak proudil mezi balvany, strašně u toho drmolil a vůbec jsem mu nerozuměla". "No to je ale uličník", zamračila se maminka, "pro výstrahu ho necháme vyloučit do konce zápasu za nedovolené vrážení do soupeře". A hned vytáhla z kabelky mobil a začala vyťukávat pohotovostní číslo Mezinárodní hokejové federace.
Inu, ve své vlastní zemi není nikdo potokem.
Moon Safari: Yasgur's Farm
Předchozí díly série Bez básně a Hany
