Když jsem v mládí četl "Lovce orchidejí" od Františka Flose, tak mne vždycky nejvíc pobavila dvojice mývalů Mistra Loupáčka s komickými jmény Teď a Pak. A celý život jsem je panu Loupáčkovi záviděl. Ale nakonec mi je osud dopřál.
(i přes svůj poměrně roztomilý kukuč je medvídek mýval divoké zvíře, které může potenciálně přenášet různé nehezké nemoci, takže pokud na něho narazíte ve volné přírodě, raději se mu velkým obloukem vyhněte)
Za horkých letních večerů se po našem parku začnou potulovat mláďata narozená dříve na jaře a někdy se zatoulají až do obytných čtvrtí. To byl i případ dvojice mývalích puberťáků, kteří se jedné červencové noci vynořili z lesa. A protože jejich rodičům jsem kdysi dal jména Pako a Sako, pokračoval jsem v nastoupené linii a pojmenoval mladé mýválky Páčko a Sáčko.
Mláďata jsou tradičně důvěřivá, takže mi dovolili poměrně blízké přiblížení - navíc se šikulkové postavili přímo pod světlo na zadní záspi. Vpravo je odvážnější Páčko, vlevo bázlivější Sáčko. Dohromady jim říkám Áčka.
Zase úplní naivkové to ale nebyli. Když se z lesa ozvaly liščí kroky, oba mladíci se zkušeně vyškrábali na dřevník a obhlíželi bezpečnostní situaci na Blízkém Východě (jejich maminka, tedy Pako, hlídkující na hraně parku, si vylezla na nejbližší strom)
Naštěstí liška když viděla jak chodím po záspi s telefonem v ruce, tak zase odběhla a Áčka na dřevníku si mohla trochu oddychnout (a Pako na stromě asi taky).
Sáčko se uvelebil na trámu a Páčko se snažil zjistit, kde je mamča.
Při podrobnějším ohledání záložního stanoviště se ovšem ukázalo, že milí roztomilníci se ocitli v poněkud vyšší nadmořské výšce než očekávali.
Proto následovala bojová porada, kdo poleze dolů jako první.
Podle očekávání sestupoval nejprve kurážnější Páčko. Mimochodem, mývalové - stejně jako veverky - slézají ze stromů (a konstrukcí) hlavou dolů.
A tady už je slavný dřevníkolezec, Sir Edmund "Páčko" Hillary, během tiskové konference v základním táboře.
Sáčkovi se dolů moc nechtělo, ale bez brášky se nahoře bál...
... nakonec sestoupil obávanou vnitřní stěnou dřevníku a proto se na jeho úpatí pohodlně usadil, aby se trochu zotavil a lépe se vyrovnal s náhlou změnou tlaku.
Sáčko je vůbec takový celkem talentovaný povaleč. Zatímco všichni mývalové, co sem občas chodí, si to tady poctivě odstojí, Sáčko jak může, tak sebou někde flákne.
Když ale viděl, jak na něj mířím telefonem, tak hbitě vyskočil a začal se po mně natahovat, jako že bych ho měl z té asi metrové výšky osobně sundat. Ale má smůlu - nejsem žádná mývalí odtahová služba. Navíc je známo, že dospělý mýval dokáže seskočit až z 10-metrové výšky, takže co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Pako mezitím slezl ze stromu, protože akutní nebezpečí už pominulo. Po krátké rekognoskaci terénu si své potomky odvedl domů, do pralesa, do podolí. Na snímku Pako (v pozadí) naslouchá, zda se z parku neozývá rejdění lišek, Sáčko je schovaný za ním (a za rohem) a Páčko se naposled uklání přítomným reportérům.
(předchozí díly ze série "Za humny")
