Chápan středoamerický (Ateles geoffroyi) patří k těm druhům opic, jež si libují v dusných pralesech Střední Ameriky a v přilehlých mangrových bažinách. Má sice poměrně malé tělo, ale jeho dlouhé černé ruce a chápavý ocas z něho tvoří jednoho z nejmrštnějších stromových primátů na světě. Žije v malých skupinkách, které se čas od času seskupují do větších celků, čítajících až několik stovek hlav. No vida. Tak i opice mají nutkání si čas od času zaschůzovat. Evolučně vzato to leccos vysvětluje.
Naši planetu vůbec obývá řada roztodivných tvorů. V houští, v mlází, v křoví, v podrostu - všude se skrývá nějaká ta boží čeládka. Někdy tak běžná, že si jí ani nevšimnete, když se vám na silnici připlete pod kola; jindy natolik vzácná, že trvá několik století než na ni nějaký poctivý badatel s lupou a notýskem v náprsní kapsičce narazí.
Objevit nový biologický druh je snem každého kluka, přírodozpytce i cestovatele. Také jsem v mládí vynaložil nemalé úsilí, abych se zapsal do dějin aplikované zoologie. Bohužel všechny mandelinky, které jsem u babičky v Radvanicích sesbíral na poli trvaly na tom, že jsou bramborové a za to je můj děda vždycky nasypal do starého plecháče a zalil vařící vodou. A tak se to se mnou táhlo celé dětství - všichni krtci, slepýši, slimáci, střevlíci, pstruzi i vrabci už byli dávno přede mnou popsáni akademickými profesory. Pouze jeden exemplář ještěrky obecné, který jsem nalezl v parku před školou, byl popsán ještě téhož odpoledne spolužákem Šmídem. Fixou. Od ocásku až k očním víčkům, kde ještěrky na rozdíl od filmových hereček končí (herečky ještě pokračují řasami).
Ani v dospělejším věku jsem na svůj dětský sen nezapomněl. Hledal jsem v dešťových pralesích Guatemaly, v hlubokých kaňonech Skalistých hor, na vřesem porostlých pláních Islandu i ve vyvátých pouštích arabského poloostrova. Nic. Ani ještěrka. Tedy nepopsaná ještěrka. Tak jsem tu honbu za dosud neobjevenou potvorou pověsil na hřebík. A jak už to tak v životě chodí (a tento zákon platí poměrně všeobecně), v okamžiku kdy to hledání vzdáte a svůj triedr vhodíte dlouhým obloukem do žita, mocnosti nebeské se slitují a je vám nalezeno dřív než stačíte říci "padla". A dokonce v biotopu, kde byste to vůbec nečekali. Na haldě? V odkališti? Kdepak. Přímo na půdě českého parlamentu.
Už delší dobu jsem tušil, že se po naší zákonodárné pahorkatině potulují smečky živočichů zvláštního ražení. Po televizním vystoupení poslankyně Semelové již nemám žádných pochyb. V našem parlamentu se objevil zcela nový a dosud nepopsaný druh - Nechápan středoevropský. Nechápe historické souvislosti, nechápe ekonomické zákony a hlavně nechápe pojem spoluviny za zločiny soudruhů, k jejichž odkazu se hrdě hlásí.
Nechápan se obvykle vyskytuje v blízkosti dolů a hutí. Stejně jako chápan se pravidelně sdružuje a ve vhodných lokalitách zakládá závodní organizace, na což můžeme pohlížet jako na specifickou formu hnízdění. Nechápan středoevropský se rozmnožuje agitací, v ojedinělých případech i stranickým úkolem. Patří k denním tvorům a většinu času tráví vyvěšováním praporů, uvazováním rudých šátků kolem krků svých mláďat a zdobením nástěnek. V souladu s dynamickým rozvojem neochvějných dodavatelsko-odběratelských vztahů dále vytváří předpoklady k široké iniciativě mas za účelem dosažení komplexní připravenosti k plnění usnesení o zabezpečování nových kapacit v složitých podmínkách příkrého rozporu mezi učením marxismu-leninismu a stavem masa na českých pultech dnes v sedm hodin ráno. Proto se nechápan živí převážně ideologickými konzervami, sýrovými chlebíčky ukořistěnými na sjezdu a vzpomínkami na staré časy. V zimě nepohrdne ani kořenem bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum).
Přestože z hlediska taxonomie patří nechápan na stejnou kmenovou větev jako chápan, mezi oběma druhy existují značné rozdílnosti. Zatímco chápan má nechápavý palec, nechápan má nechápavý především mozek, ale někdy i celý obličej. Jsou však jisté abstraktní pojmy které nechápan chápe a chápan nechápe - jen tak namátkou: třídní boj, poučení z krizového vývoje nebo první dvě stránky z Kapitálu. Na druhé straně existuje spousta věcí které chápan chápe a nechápan nechápe - například jak skákat ze stromu na strom, jak se vyhýbat dravým šelmám a nebo jak vyďoubávat semínka z tropického ovoce. Samozřejmě jsou ale záležitosti mezi nebem a zemí, které nechápe ani chápan ani nechápan. Zkuste se jich třeba zeptat jak se dokáže, že Ludolfovo číslo pí je iracionální a nebo zda vědí po čem vlastně touží ženy. Zalapají po dechu.
Nechápan se vůbec v řece života jeví být tak trochu slepým ramenem. Posuďte sami. Většina živočichů klade vajíčka, nechápan klade věnce k hrobu Klementa Gottwalda. Většina organismů se vyvíjí evolucí, nechápan se vyvinul revolucí. A teď to nejpozoruhodnější. Zatímco zvířata si budují brlohy, doupata nebo nory, aby ochránila sebe i své mladé, nechápan buduje pro své potomstvo jen jakési abstraktní světlé zítřky za zatím nezjištěným účelem. Ovšem úderničí na tom dnem i nocí, v zimě v létě, pětiletku za pětiletkou. I melouchem si vypomůže.
A závěrem ještě jedno důležité upozornění. Pokud na nějaké nechápany ve volné přírodě narazíte, nesnažte se jim potřást pravicí. Oni mají obě tlapky levé, popřípadě ultra-levé.
Ale zase to vcelku uspokojivě vysvětluje jejich ambivalentní postoj k práci.
________________________________________________________________
Použité zdroje:
Wikipedie: Chápan středoamerický
Wikipedie: Nechápan středoevropský
Mea culpa: Vzhledem k tomu, že můj fotoarchív žádné chápany neobsahuje, použil jsem pro ilustraci fotku generické opice z parku Manuel Antonio v Kostarice. Chápanům se tímto omlouvám.
