(otevřený dopis blogerce z Liberce, Zuzaně Hubeňákové) Vážená paní kolegyně. S nelíčeným zájmem jsem si přečetl Vaši práci o těžkém údělu žen v českých pohádkách. Nemohl jsem si však nepovšimnout, že jste se v předposledním odstavci nenápadně otřela o postavu hloupého Honzy a vylíčila jej jako cynického oportunistu s charakterově dosti pokleslým příbuzenstvem. Proti takové dehonestaci se musím důrazně ohradit. Z pozice samozvaného pokladníka Odborové organizace hloupých Honzů (OohH) si proto dovolím s Vámi polemizovat a laskavým čtenářům představit i druhou stranu mince.
Z vlastní zkušenosti vím, že socio-ekonomická situace Honzů v naší společnosti je svízelná. Například včera jsem se pokoušel rozdělit s pohádkovým dědečkem o svou svačinu, ale nerudný stařík mi sdělil, že drží bezlepkovou dietu a mými makovými buchtami okatě pohrdl - a to přesto, že jsem finanční ekvivalent jeho očekávané protislužby již zahrnul do svého měsíčního rozpočtu. Když jsem se následně pokusil tři splněná přání narychlo sehnat v Tescu, byl jsem ostrahou obchodního domu promptně vyveden. Z Tesca i z omylu.
Situace na trhu práce není o moc růžovější. I ta nejkřehčí princezna se dnes drakům ubrání sama za pomoci karate, pepřového spreje a legálně držené bambitky. A ještě se může pochlubit fotkami ze zákroku na kontroverzní facebookové stránce "Draky v České republice nechceme". Podle směrnic Evropské Unie budou navíc do 5 let všechny princezny drakuvzdorné a to zásluhou pokroku v oblasti genetického šlechtění šlechtičen (viz výzkumná zpráva Lucemburské akademie věd publikovaná v posledním čísle časopisu International Journal of Princess Engineering). Rok za rokem poptávka po službách neohrožených drakobijců klesá, na jejich místa se tlačí osobní trenéři a při tom na rekvalifikaci v oboru "Motýl Emanuel" nejsou Makové Buchty. Totiž chci říci Makové Panenky.
Katastrofické scénáře potvrzuje i sílící konkurence ze strany hloupých Jiříků, Tadeášů, Jakubů, Kamilů, Petrů a dalších. Ani ten Metoděj už není to, co býval před tisíci lety. Ve středověku vám stačilo ignorovat zemědělství a astrologii a hned jste byli za hlupáka. Jenže moderní hloupý Honza musí umět ignorovat i teorii kognitivní dominance, diferenciální počet ve dvou proměnných, psychobiomakroantropokvazipolisocioanalýzu a dějiny severní Albánie mezi světovými válkami. Jen si zkuste jaké to je nemít ani páru o kvantové mechanice, o binárních výpočetních systémech nebo o aplikacích darwinismu při jednocení červené řepy, když se na vás ty informace dnes valí z každého média jak jarní voda. Jistě uznáte, že chceme-li udržet hloupost našich Honzů na úrovni evropské špičky, musíme jim k tomu vytvořit odpovídající podmínky.
V souladu s proklamovanou sociální politikou naší vlády proto navrhuji, aby měl každý hloupý Honza nárok na erární princeznu s příslušenstvím. To by zahrnovalo i státem garantovanou pravidelnou výměnu za mladší model a u sociálně slabších Honzů také jednorázový příspěvek na reprezentaci. Chápu, že ten brambor bude politicky trochu horký, ale v zájmu turistického ruchu není žádoucí, aby nám po ulicích trajdaly nějaké ušmudlané princezny II. kategorie s tekoucím nosem a vlečkou prožranou od královských molů.
Fiskálně konzervativní čtenáře teď musím uklidnit. Dnes již není nutno princezny vypiplávat od kolébky a vynakládat nehorázné prostředky na soukromé učitele hudby, krajkování, francouzštiny a zvedání malíčku při konzumaci čaje. Moderní velkochov založený na důsledném zastřihávání křidélek a použití růstových hormonů dokáže na jednom hektaru půdy vypěstovat 700 až 800 princezen za rok, zejména při doporučené rotaci plodin: princezna - hrášek - vojtěška. Zkušení farmáři si mohou troufnout i na náročnější princezní plemena jako jsou "pyšná", "se zlatou hvězdou na čele" či "ze mlejna" - v tomto případě však budou nutné sekundární investiční náklady na obnovu mlýnského parku v Čechách a na Moravě. Proto bych začátečníkům doporučil spíše odrůdu "šíleně smutná", kterou si můžete klidně vypěstovat v domácích podmínkách pravidelným sledováním televizních novin.
Nápor na státní kasu by měla zmírnit i skutečnost, že mnozí Honzové budou jistě ochotni oženit se s ředitelkami nadnárodních koncernů či s filmovými hvězdami, takže přebytek princezen bude možno exportovat do valutových zemí s fungující monarchií (např. Norsko, Španělsko, Nizozemí a Velká Británie).
Sečteno a podtrženo: na výchovu jedné princezny bychom neměli dát více než 100 000 Kč. Budeme-li potřebovat 300 000 princezen (tolik je v Čechách Honzů), konečná cena našeho sociálního programu by neměla překročit 30 miliard korun. To je mimochodem cena zhruba deseti Gripenů.
A tady si, paní kolegyně, musíme položit zásadní otázku. Co je pro obranu státu důležitější - 10 rezivějících stíhaček a nebo 300 000 spokojených hloupých Honzů vyzbrojených nejnovější technologií "Obušku z pytle ven"?
Poselství pro dnešní den je tedy jasné.
Lepší Honza v hrsti nežli Gripen na střeše.
