Po chladnějším úvodu jara konečně i k nám do severní Virginie dorazilo teplejší počasí. A flora i fauna přijaly tuto změnu s nelíčeným povděkem. V parku, který ještě před měsícem připomínal spící zámek, to najednou kolotá životem.
Naše ulice se se vyšňořila, jako by se chystala na premiéru Pucciniho.
+++++++++
I leckterý keřík už je v plném puku (jak by řekl Jaromír Jágr)
+++++++++
Zelený puč zachvátil i přilehlý park (bojovou operaci řídí generálmajor Trávníček).
+++++++++
Každou neděli v 5.30 ráno se v tomto háječku shromažďují víly a po dvou štamprlích kapučína zde vijí pampeliškové věnce, zatímco sveřepí šakali teskně vyjí v pozadí.
+++++++++
Jasným signálem, že i zima už zaklepala papučema, je to, že se probudí vodní želvy (snapping turtle) a začnou se vyhřívat na zpola zatopeném kmeni v rybníčku.
+++++++++
Nejstarší želva se jmenuje Matylda a podle místních znalců jí táhne na čtyřicítku. Já si sice myslím, že je ještě starší, ale jelikož se jedná o dámu, nebudu to rozmazávat.
+++++++++
V hlubinách parku občas narazím i na suchozemské želvy (box turtle), ale ty jsou mezi spadaným listím tak dobře maskované, že je většinou přehlédnu.
+++++++++
Teplo vyhání ze skrýší i některé méně oblíbené zástupce plazů (garter snake), ale zase budete mít při procházce co si hřát na prsou.
+++++++++
V parku žije poměrně velké stádo srnců, kterým občas vypučí na hlavě takový... řečeno s Cimrmanem... zlý, ošklivý, nepěkná věc. Zřejmě ty srnky zase nejsou tak věrné, jak si myslíme (toto foto jsem prásknul zadním oknem - jinak by mne pan Jelínek tak blízko nesnesl).
+++++++++
Obzvláště milým poslíčkem jara jsou sovy (barred owl), kterým mimochodem vděčím za to, že ke mně v loňském roce z lesa neproklouzla ani myš. Sova je samozřejmě tvor noční, ale v období vyvádění mláďat - což je právě na jaře - ji rodičovské povinnosti nutí si přivstat a pak je možné ji zachytit i před západem slunce.
+++++++++
V mém nejbližším okolí bydlí sovy dvě, ale při nedostatku světla jsou proti jasné obloze vidět pouze jejich siluety (ta vpravo nahoře se jmenuje "Hůjer" a ta vlevo dole "Primář"). Pokud se v době jejich hnízdění dostanu domů před soumrakem, napočítám do sta a pak vyrážím na obchůzku a hledám je.
+++++++++
Deset dvacet - sova v křoví.
+++++++++
Asi hodinu po soumraku se obvykle dostaví lišky a hned začnou rejdit po záspi a pečlivě zkoumat, zda někde ve škvíře mezi betonovými deskami nepučí pizza.
+++++++++
A pokud se uprostřed noci ozve měkké zaklepání na dveře, je jasné, že za nimi stojí loudil největší a pučista honoris causa - medvídek mýval: "Dobrý den, prosím vás nemohl bych si do zítřka pučit kousek uzenýho lososa?"
+++++++++
Předchozí díly ze série "Za humny"
